Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nová analýza měsíčních hornin upřesňuje vznik zemského souputníka

Nová analýza měsíčních hornin upřesňuje vznik zemského souputníka

Představa vzniku Měsíce po srážce Země s velkým impaktorem
Autor: Illustration by William Hartmann

Nové analýzy vzorků měsíční horniny dopravené na Zemi americkými astronauty vedly ke zpřesnění teorie vzniku souputníka Země – Měsíce. Byla k tomu využita nová měření izotopů rubidia v získaných vzorcích. Většina lidí pouze narazila na rubidium v podobě fialového zbarvení při ohňostrojích (tzv. zábavná pyrotechnika), avšak tento zajímavý kov pomohl astronomům z University of Chicago navrhnout novou teorii zformování Měsíce.

Profesor Nicolas Dauphas, který je průkopníkem vědeckých studií izotopů v horninách ze Země i Měsíce, prováděl v laboratoři nová měření rubidia v horninách z obou planetárních těles a vytvořil nový model vysvětlující jejich odlišnost. Průkopnická práce odhalila nový pohled na tuto záhadu týkající se vzniku Měsíce, která v uplynulé dekádě poznamenala oblast lunárních věd. Problém je znám jako „lunární izotopová krize“.

Tato krize vypukla, když nové metody testování odhalily, že Země a měsíční horniny mají překvapivě podobné hodnoty některých izotopů, avšak velmi odlišné hodnoty izotopů jiných. To bylo překvapující pro oba hlavní scénáře vzniku Měsíce: podle prvního velké těleso narazilo do Země a odneslo s sebou pořádný kus, z kterého se vytvořil budoucí Měsíc (v tomto případě by Měsíc měl mít rozhodně odlišný povrch, z největší části jako cizí těleso); druhá varianta je, že toto těleso „rozbilo“ Zemi a dvě vesmírná tělesa se nakonec vytvořila jako výsledek spojení úlomků (v tomto případě budou povrchy obou těles prakticky identické).

Je zřejmé, že zde něco chybí,“ říká Nicole Nie, devatenáctiletá doktorka přírodních věd, hlavní autorka studie nedávno publikované v časopise Astrophysical Journal Letters. Někdejší postgraduální studentka je nyní zaměstnaná na Carnegie Institution for Science.

K prověření rozdílných teorií měl Nicolas Dauphas v laboratoři soubor měsíčních hornin zapůjčených z NASA reprezentujících vzorky ze všech misí Apollo. Nicole Nie přišla s precizním způsobem ke změření izotopů rubidia – což je prvek, který nebyl nikdy důkladně studován v měsíčních horninách, protože je příliš obtížné jej izolovat od draslíku, kterému je chemicky mimořádně podobný.

Rubidium je jedním z rodiny prvků, které shodně vykazují odlišné zastoupení izotopů v měsíčních a pozemských horninách. Když Nicole Nie zkoumala měsíční horniny, zjistila, že ve skutečnosti obsahují méně lehkých izotopů rubidia a naopak více těžkých izotopů, než je v pozemských horninách.

Nicole Nie (vlevo) a Nicolas Dauphas Autor: Joe Sterbenc
Nicole Nie (vlevo) a Nicolas Dauphas
Autor: Joe Sterbenc
Ve skutečnosti zde neexistovalo žádné vysvětlení, jak k tomuto rozdílu došlo,“ říká Nicolas Dauphas, profesor na Department of Geophysical Sciences. „Tudíž jsme se rozhodli to zjistit.“

Začali od představy, že Země i přilétající těleso se po vzájemné kolizi vypařily. V tomto scénáři látka, která se stala Zemí, se pomalu spojovala a kolem ní se vytvořil prstenec z drobných úlomků hmoty. Byl neustále příliš horký s teplotou kolem 3 300 °C, a tak prstenec měl pravděpodobně lehkou vnější vrstvu par obklopujících jádro z tekutého magmatu.

Postupem doby, jak se Nicole Nie a Nicolas Dauphas domnívají, se lehčí izotopy chemických prvků jako rubidium vypařovaly mnohem snadněji. Tyto zkondenzovaly na Zemi, zatímco zbývající těžší izotopy zůstaly ve vzdálenější části prstence a nakonec se staly součástí Měsíce.

To jim prozradilo mnohé o tom, jak by pravděpodobně měl mladý Měsíc a Země vypadat. Protože přesně věděli, že se vypařilo mnohem více lehčích izotopů, postupovali zpětně k vypátrání, jak nasycené vrstvy páry byly – více nasycené rovná se pomalejší vypařování. (Uvažovali o zkoušce usušit prádlo ve velmi dusném dnu v tropech v porovnání se suchým dnem na poušti.)

To je nápomocné, protože precizní charakteristiky této rané fáze byly obtížně zjistitelné. Výsledky rovněž pěkně souhlasí s předešlými měřeními jiných izotopů v měsíčních horninách, jako je například draslík, měď a zinek. „Náš nový scénář může kvantitativně vysvětlit u lunárních hornin nedostatek nejen rubidia, ale také většiny těkavých prvků,“ vysvětluje Nicole Nie.

Tato studie je dlouho hledaným propojením vztahu mezi naměřenými izotopy a fyzikálními modely protoplanetárních těles,“ říká Nicolas Dauphas. „To bylo chybějící spojení a my doufáme, že pomůže upřesnit scénáře pro vznik Země a mladého Měsíce,“ dodává Nicolas Dauphas.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Izotopy rubidia, Mise Apollo, Vznik Měsíce


23. vesmírný týden 2020

23. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2020. Měsíc bude v úplňku. Venuše bude v dolní konjunkci se Sluncem. Na večerní obloze je ještě Merkur. Ráno si relativně nízko nad jihovýchodem říká o pozornost mars, ale výše jsou blízko sebe planety Jupiter a Saturn. Událostí týdne byl úspěšný start Falconu 9 s pilotovanou lodí Crew Dragon, která se v neděli odpoledne připojila k ISS. Před 125 lety se narodil Josef Klepešta a před 55 lety startovala Gemini 4 s plánem prvního amerického výstupu do kosmu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Venuše 18.3. a 11.4.

ČAM za březen 2020:  Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2020 obdržel snímek „Venuše 2020“, jehož autorem je Jan Klečka Venuše. Ano, tak ji známe my. Ale známe ji? Pro někoho římská bohyně lásky a krásy. Pro někoho prehistorická figurka z oblasti Pavlovických vrchů na

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Polostínové zatmění Měsíce

Další informace »