Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nová teorie vzniku souputníka Země – Měsíce

Nová teorie vzniku souputníka Země – Měsíce

Snímek z numerického modelování vzniku Měsíce v důsledku obřího impaktu; modré tečky představují materiál impaktoru
Autor: Yale University

Více než jedno století se astronomové dohadují nad otázkou vzniku souputníka Země – našeho Měsíce. Avšak výzkumníci z Yale University a z Japonska říkají, že znají odpověď. Nová studie publikovaná 29. 4. 2019 v časopise Nature Geoscience vypracovaná ve spolupráci s geofyzikem z Yale University, kterým byl Shun-ichiro Karato, nabízí vysvětlení.

Mnoho teoretiků se domnívá, že těleso velikosti planety Mars narazilo do mladé Země a materiál vyvržený při této kolizi vytvořil základ Měsíce. Když byla tato představa testována na základě počítačových simulací, ukázalo se, že Měsíc by byl primárně vytvořen z materiálu impaktujícího tělesa. Jenomže opak je pravdou; na základě analýzy hornin dopravených na Zemi v rámci výprav v programu Apollo víme, že Měsíc je složen převážně z pozemského materiálu.

Klíčové je, říká Shun-ichiro Karato, že mladá Země, tzv. proto-Země – ve věku přibližně 50 miliónů roků po vzniku Slunce – byla pokryta oceány horkého magmatu, zatímco impaktor byl zřejmě tvořen tuhým materiálem. Karato se svými spolupracovníky se rozhodl prověřit nový model počítající s kolizí proto-Země pokryté oceány magmatu a tuhého impaktujícího tělesa.

Nový model ukázal, že po kolizi je magma zahřáté na mnohem vyšší teplotu než tuhé dopadající těleso. Magma následně zvětšilo svůj objem a po „vyšplouchnutí“ na oběžnou dráhu vytvořilo zárodek Měsíce, říkají astronomové. To vysvětluje, proč je mnohem více pozemského materiálu v povrchových vrstvách našeho souputníka. Dřívější modely nepočítaly s odlišným ohřevem mezi silikáty tvořícími proto-Zemi a impaktorem.

Podle našeho modelu je zhruba 80 % tělesa Měsíce tvořeno materiálem z proto-Země,“ vysvětluje Karato, který prováděl rozsáhlý výzkum chemických vlastností magmatu proto-Země. „Ve většině dřívějších modelů bylo naopak přibližně 80 % Měsíce tvořeno hmotou impaktoru. A to je velký rozdíl.“

Shun-ichiro Karato říká, že nový model potvrzuje dřívější teorie o tom, jak Měsíc vznikl, bez toho, aby navrhoval nekonvenční podmínky při kolizi – do určité míry je teoretikové používali ještě donedávna.

K účelu studie vedl Karato výzkum týkající se komprese roztavených silikátů. Skupina vědců z Tokyo Institute of Technology a RIKEN Center for Computational Science vyvinula matematický model za účelem předpovědi, jak materiál z kolize vytvoří zárodek Měsíce.

Hlavním autorem studie byl Natsuki Hosono z RIKEN. Dalšími spoluautory byli Junichiro Makino a Takayuki Saitoh.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] nature.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Teorie obřího impaktu, Vznik Měsíce


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »