Astronomové z Havajské univerzity oznámili objev dvanácti nových měsíců Jupitera, což vedlo ke zvýšení počtu známých Jupiterových měsíců na 52.
Jupiter a jeho mesic (anim. gif)
Dva snímky měsíce S/2003 J1, které ukazují pohyb měsíce relativně k pozadí hvězd a galaxií. Autor snímku: Universita na Havaji
Nové měsíce objevili počátkem února 2003 Scott S. Sheppard a David C. Jewitt z Astronomického insitutu Havajské univerzity, společně s nimi je objevil Jan Kleyna z Univerzity v Cambridge. K objevu byly použity dvě světově největší digitální kamery na Subaru (8,3 m v průměru) a kanadsko-francouzsko-havajský teleskop (3,6 m v průměru) na vrcholu Mauna Kea na Havaji.Oba teleskopy a jejich obrazové kamery představují nejnovější technologii, která je v současné době k dispozici. K potvrzení nálezu byl použit 2,2 metrový teleskop na Havajské univerzitě. Při tomto úkonu pomáhali Yanga Fernandez a Henry Hsieh, které jsou také z Havajské univerzity. Brian Marsden z Hardvarsko-Smithovo centra pro Astrofyziku provedl pro nové měsíce výpočet oběžné dráhy.
Objev prvních 7 měsíců byl formálně oznámen v cirkuláři Mezinárodní astronomické unie (International Astronomical Union) číslo 8087 ze dne 4. března 2003, zatímco osmý měsíc byl oznámen v cirkuláři číslo 8088 ze dne 6. března. Objev devátého až dvanáctého měsíce byl ohlášen v cirkuláři číslo 8089 ze 7. března.Zdá se, že všechny nové měsíce mají vzdálenou zpětnou (retrográdní) oběžnou dráhu (tj. jejich směr oběhu je opačný než Jupiterova rotace) stejně jako většina známých nepravidelných měsíců Jupitera. Nicméně se jedná o předběžné oběžné dráhy a je možné, že v souvislosti s dalším výzkumem dojde k jejich změně.
Další podrobnosti (nejen) o Sluneční soustavě se dozvíte na adrese www.astro.pef.zcu.cz.
Narodil se v roce 1977. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou Západočeské univerzity v Plzni. Od roku 2000 se ale intenzivně věnuje astronomii a její popularizaci. Úzce spolupracuje s Hvězdárnou v Rokycanech a Plzni. Na Fakultě pedagogické Západočeské univerzity v Plzni úspěšně dokončil doktorské studium v oboru teorie vzdělávání ve fyzice. S univerzitou nadále spolupracuje. Jeho hlavním zájmem je využití katalogů astronomických objektů ve výuce. Vytvořil řadu unikátních webových aplikací dostupných na stránkách Astronomia. Ve volném čase se věnuje vysokohorské turistice.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek
Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“
12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC).
Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487.
Charakteristika
Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2).
Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE.
Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.