Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nový solární teleskop pořídil nejdetailnější snímky slunečního povrchu

Nový solární teleskop pořídil nejdetailnější snímky slunečního povrchu

Detailní snímek slunečního povrchu pořízený novým slunečním teleskopem Daniel K. Inouye pořízený na vlnové délce 789 nm; rozlišení snímku 30 km
Autor: NSO/NSF/AURA

Snímky s vysokým rozlišením z dalekohledu National Science Foundation’s Daniel K. Inouye Solar Telescope na vrcholu Haleakala, Havaj, ukazují záběry sluneční fotosféry, které mohou poskytnout důležité informace pro sluneční astronomy a fyziky. Snímky zachycují strukturu a turbulence „vařící“ plazmy, která pokrývá celý povrch Slunce. Tato buněčná struktura je důsledkem mocných proudů, které přenášejí teplo z nitra naší hvězdy k jejímu povrchu. Horká sluneční plazma stoupá vzhůru v jasnějších centrech „buněk“ v procesu známém jako konvekce, pomalu chladne a následně klesá dolů v tmavších liniích.

Inouye Solar Telescope bude rovněž schopen mapovat magnetická pole uvnitř sluneční koróny, kde se vyskytují sluneční erupce, které mohou mít dopad i na pozemský život,“ říká France Córdova, ředitel nadace National Science Foundation. „Tento dalekohled zlepší naše znalosti o tom, co řídí kosmické počasí a nakonec pomůže zlepšit předpovědi slunečních bouří.“

Je to vzrušující doba být slunečním fyzikem,“ říká Valentin Pillet, ředitel NSF’s National Solar Observatory. „Inouye Solar Telescope bude na dálku snímat vnější vrstvy Slunce a studovat magnetické procesy, které v nich probíhají. Tyto procesy se rozšiřují dovnitř Sluneční soustavy, kde budou sluneční sondy Parker Solar Probe a Solar Orbiter měřit jejich důsledky.“ Celkem vzato, představují opravdu mnohočetné posly k pochopení toho, jak jsou hvězdy a jejich planety magneticky svázány.

Tyto první snímky jsou teprve začátek,“ říká David Boboltz, programový ředitel divize astronomických věd v National Science Foundation. „V průběhu příštích šesti měsíců vědecký tým kolem teleskopu Inouye Solar Telescope včetně inženýrů a techniků bude průběžně testovat a uvádět do provozu dalekohled, aby byl připraven pro využití mezinárodní komunitou slunečních fyziků.“

Dalekohled Inouye Solar Telescope bude schopen shromáždit během prvních pěti let své činnosti mnohem více informací o našem Slunci, než činí všechna sluneční data shromážděná až do současnosti od prvního namíření primitivního teleskopu na Slunce, což uskutečnil Galileo Galilei v roce 1612.

15. prosince 2013 byl teleskop, který byl dříve znám jako Advanced Technology Solar Telescope (ATST), přejmenován na Daniel K. Inouye Solar Telescope na počest bývalého senátora za stát Havaj. Senátor Inouye byl neúnavným zastáncem vědy, technologií, techniky a matematiky, zejména když to vedlo k obohacení života lidí na Havaji.

Inouye Solar Telescope se může zaměřit na oblast o průměru 38 000 km a pořizovat snímky s rozlišením 30 km Autor: NSO Integrated Synoptic Program/GONG
Inouye Solar Telescope se může zaměřit na oblast o průměru 38 000 km a pořizovat snímky s rozlišením 30 km
Autor: NSO Integrated Synoptic Program/GONG
Teleskop postavený za přispění NSF’s National Solar Observatory a řízený prostřednictvím Association of Universities for Astronomy (AURA) kombinuje zrcadlo o průměru 4 metry – největší sluneční teleskop na světě – s jedinečnými pozorovacími podmínkami na vrcholu sopky Haleakala, největšího vulkánu na ostrově Maui. To vše k vytvoření prostředí pro bezprecedentní pozorování slunečního povrchu.

Při fokusaci záření dojde k soustředění 13 kW energie, což generuje velké množství tepla, které musí být odstraněno. Specializovaný chladící systém poskytuje ochranu před kritickým množstvím tepla pro zajištění správné funkce dalekohledu a jeho optiky. Více než 10 km potrubí distribuuje chladivo po celé observatoři.

Kopule ukrývající dalekohled je pokryta tenkými chladícími fóliemi, které stabilizují teplotu v okolí teleskopu a poskytují stín a cirkulaci vzduchu. Dalekohled také využívá nejmodernější adaptivní optiku za účelem kompenzace rozostření způsobovaného zemským ovzduším. Popisovaný systém je nejdokonalejší sluneční aplikací v současné době.

S největším průměrem mezi solárními teleskopy, s jeho unikátní konstrukcí a s nejmodernějším přístrojovým vybavením bude Inouye Solar Telescope – vůbec poprvé – schopen vykonávat nejvíce náročná měření Slunce,“ říká Thomas Rimmele, ředitel Inouye Solar Telescope.

Po více než 20 letech práce rozsáhlého týmu věnované konstrukci a zhotovení přední sluneční výzkumné observatoře jsme blízko cílové čáry. Jsem nanejvýš nadšený, že mohu být přítomen pozorování prvních slunečních skvrn nového slunečního cyklu právě teď s tímto neuvěřitelným teleskopem,“ dodává Thomas Rimmele.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com
[3] scientificamerican.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: ATST, Daniel K. Inouye Solar Telescope


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »