Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nový solární teleskop pořídil nejdetailnější snímky slunečního povrchu

Nový solární teleskop pořídil nejdetailnější snímky slunečního povrchu

Detailní snímek slunečního povrchu pořízený novým slunečním teleskopem Daniel K. Inouye pořízený na vlnové délce 789 nm; rozlišení snímku 30 km
Autor: NSO/NSF/AURA

Snímky s vysokým rozlišením z dalekohledu National Science Foundation’s Daniel K. Inouye Solar Telescope na vrcholu Haleakala, Havaj, ukazují záběry sluneční fotosféry, které mohou poskytnout důležité informace pro sluneční astronomy a fyziky. Snímky zachycují strukturu a turbulence „vařící“ plazmy, která pokrývá celý povrch Slunce. Tato buněčná struktura je důsledkem mocných proudů, které přenášejí teplo z nitra naší hvězdy k jejímu povrchu. Horká sluneční plazma stoupá vzhůru v jasnějších centrech „buněk“ v procesu známém jako konvekce, pomalu chladne a následně klesá dolů v tmavších liniích.

Inouye Solar Telescope bude rovněž schopen mapovat magnetická pole uvnitř sluneční koróny, kde se vyskytují sluneční erupce, které mohou mít dopad i na pozemský život,“ říká France Córdova, ředitel nadace National Science Foundation. „Tento dalekohled zlepší naše znalosti o tom, co řídí kosmické počasí a nakonec pomůže zlepšit předpovědi slunečních bouří.“

Je to vzrušující doba být slunečním fyzikem,“ říká Valentin Pillet, ředitel NSF’s National Solar Observatory. „Inouye Solar Telescope bude na dálku snímat vnější vrstvy Slunce a studovat magnetické procesy, které v nich probíhají. Tyto procesy se rozšiřují dovnitř Sluneční soustavy, kde budou sluneční sondy Parker Solar Probe a Solar Orbiter měřit jejich důsledky.“ Celkem vzato, představují opravdu mnohočetné posly k pochopení toho, jak jsou hvězdy a jejich planety magneticky svázány.

Tyto první snímky jsou teprve začátek,“ říká David Boboltz, programový ředitel divize astronomických věd v National Science Foundation. „V průběhu příštích šesti měsíců vědecký tým kolem teleskopu Inouye Solar Telescope včetně inženýrů a techniků bude průběžně testovat a uvádět do provozu dalekohled, aby byl připraven pro využití mezinárodní komunitou slunečních fyziků.“

Dalekohled Inouye Solar Telescope bude schopen shromáždit během prvních pěti let své činnosti mnohem více informací o našem Slunci, než činí všechna sluneční data shromážděná až do současnosti od prvního namíření primitivního teleskopu na Slunce, což uskutečnil Galileo Galilei v roce 1612.

15. prosince 2013 byl teleskop, který byl dříve znám jako Advanced Technology Solar Telescope (ATST), přejmenován na Daniel K. Inouye Solar Telescope na počest bývalého senátora za stát Havaj. Senátor Inouye byl neúnavným zastáncem vědy, technologií, techniky a matematiky, zejména když to vedlo k obohacení života lidí na Havaji.

Inouye Solar Telescope se může zaměřit na oblast o průměru 38 000 km a pořizovat snímky s rozlišením 30 km Autor: NSO Integrated Synoptic Program/GONG
Inouye Solar Telescope se může zaměřit na oblast o průměru 38 000 km a pořizovat snímky s rozlišením 30 km
Autor: NSO Integrated Synoptic Program/GONG
Teleskop postavený za přispění NSF’s National Solar Observatory a řízený prostřednictvím Association of Universities for Astronomy (AURA) kombinuje zrcadlo o průměru 4 metry – největší sluneční teleskop na světě – s jedinečnými pozorovacími podmínkami na vrcholu sopky Haleakala, největšího vulkánu na ostrově Maui. To vše k vytvoření prostředí pro bezprecedentní pozorování slunečního povrchu.

Při fokusaci záření dojde k soustředění 13 kW energie, což generuje velké množství tepla, které musí být odstraněno. Specializovaný chladící systém poskytuje ochranu před kritickým množstvím tepla pro zajištění správné funkce dalekohledu a jeho optiky. Více než 10 km potrubí distribuuje chladivo po celé observatoři.

Kopule ukrývající dalekohled je pokryta tenkými chladícími fóliemi, které stabilizují teplotu v okolí teleskopu a poskytují stín a cirkulaci vzduchu. Dalekohled také využívá nejmodernější adaptivní optiku za účelem kompenzace rozostření způsobovaného zemským ovzduším. Popisovaný systém je nejdokonalejší sluneční aplikací v současné době.

S největším průměrem mezi solárními teleskopy, s jeho unikátní konstrukcí a s nejmodernějším přístrojovým vybavením bude Inouye Solar Telescope – vůbec poprvé – schopen vykonávat nejvíce náročná měření Slunce,“ říká Thomas Rimmele, ředitel Inouye Solar Telescope.

Po více než 20 letech práce rozsáhlého týmu věnované konstrukci a zhotovení přední sluneční výzkumné observatoře jsme blízko cílové čáry. Jsem nanejvýš nadšený, že mohu být přítomen pozorování prvních slunečních skvrn nového slunečního cyklu právě teď s tímto neuvěřitelným teleskopem,“ dodává Thomas Rimmele.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com
[3] scientificamerican.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: ATST, Daniel K. Inouye Solar Telescope


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »