Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objev ledu ve středních planetárních šířkách Marsu

Objev ledu ve středních planetárních šířkách Marsu

Led na Marsu v představách malíře.
Led na Marsu v představách malíře.
Kosmická sonda NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) odhalila rozlehlé marťanské ledovce pod ochrannou přikrývkou nánosů drobných úlomků kamení v oblasti mnohem nižších planetárních šířek, než byl kdy doposud led na rudé planetě identifikován.

Vědci analyzovali data z radaru, umístěného na palubě sondy a zprávu o výsledcích pozorování publikovali 21. listopadu 2008 v časopise Science. Zjistili, že ukryté ledovce se rozkládají do vzdálenosti několika desítek kilometrů od okraje pohoří či útesů. Vrstvy nahromaděných kamenných úlomků a prachu zakrývající led chrání podzemní ledovce jako zbytky ledové pokrývky, která se rozkládala ve středních planetárních šířkách v období poslední doby ledové na Marsu. Tento objev lze přirovnat k mohutným ledovcům, které byly objeveny pod kamennou pokrývkou Antarktidy.

"Je zřejmé, že tyto ledovce téměř určitě představují největší zásoby vodního ledu na Marsu mimo oblast tzv. polárních čepiček," říká John W. Holt (University of Texas, Austin), který je hlavním autorem článku. "Jedna z oblastí, které jsme zkoumali, je třikrát větší než město Los Angeles a je asi 800 m tlustá. A je jich zde mnohem více. Kromě jejich vědecké hodnoty mohou v budoucnu posloužit jako zdroj vody při pilotovaném výzkumu Marsu."

Takovéto útvary - pozvolna se svažující oblasti obsahující kamenné depozity - jsou známy od té doby, co družicové části amerických sond Viking zkoumaly v 70. letech minulého století povrch Marsu. Jedna z teorií byla, že tyto plochy představují toky drobného kamení, pokrytého malým množstvím ledu. Nyní radar s dosahem do malé hloubky pod povrch, umístěný na palubě sondy MRO, poskytl vědcům odpověď na tuto marťanskou hádanku.

"Tyto výsledky jsou jako kouřový signál, ukazující na přítomnost velkého množství vodního ledu v těchto planetárních šířkách," říká Ali Safaenili (NASA, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena), člen týmu palubního radaru sondy MRO.

Radarové ozvěny zachycené sondou naznačují, že rádiové vlny pronikly přes ochrannou vrstvu a odrazily se od hlouběji položené vrstvy bez významné ztráty intenzity. To je očekáváno v případě, že pozorované nánosy jsou složeny z tlusté vrstvy ledu pod relativně tenkou pokrývkou. Radar nedetekoval odrazy od vnitřních částí těchto depozitů, což by nastalo v případě, že by vrstva ledu obsahovala významné množství kamení. Zjištěná rychlost rádiových vln procházejících skrz vrstvu je v souladu s předpokladem vodního ledu.

Radar vyvinuli vědci k výzkumu podpovrchových vrstev při výzkumu vzhledu středních geografických šířek a uložených depozitů v oblasti marťanských pólů z oběžné dráhy. Přístroj poskytla Italská kosmická agentura (Italian Space Agency).

"Vyvinuli jsme přístroj, který může studovat tento druh terénu," říká Roberto Seu, vedoucí vědeckého týmu radaru z římské univerzity La Sapienza. "Nyní je prioritou pozorování dalších příkladů těchto nánosů za účelem zjištění, zda také obsahují vodní led."

John W. Holt s 11 spoluautory uvedl, že ukryté ledovce leží v oblasti pojmenované Hellas Basin na jižní polokouli Marsu. Pomocí radaru byly také objeveny podobně vypadající nánosy, rozprostírající se do určité vzdálenosti od skalních útesů na severní polokouli.

"Velký objem vodního ledu je rovněž v depozitech na severní polokouli," říká Jeffrey J. Plaut, geolog z JPL, který bude publikovat výsledky o objevu depozitů vodního ledu v časopise Geophysical Research Letters, který vydává Americká geofyzikální unie. <>"Skutečnost, že podobný charakter mají oblasti Marsu planetárních šířek 35° až 60° na obou stranách rovníku, ukazuje na mechanismus klimatických změn, které zde probíhaly."

Nánosy drobných kamenných úlomků, pokrývající ledovce, patrně ochránily zásoby ledu před vypařením, ke kterému by došlo, pokud by se led v těchto planetárních šířkách dostal do kontaktu s atmosférou.

"Klíčová otázka zní, jak se sem led vůbec dostal?" říká James W. Head (Brown University, Providence). "Sklon rotační osy Marsu je v určitých obdobích mnohem větší než dnes. Modelování klimatických změn nám říká, že ledová vrstva může pokrývat regiony ve středních planetárních šířkách Marsu právě v obdobích s velkým sklonem rotační osy Marsu. Skryté ledovce dávají smysl jako chráněné fragmenty vodního ledu z období doby ledové, která zde panovala zhruba před 100 milióny roků. Na Zemi takovéto ledovce skryté v Antarktidě uchovávají záznamy stop dávných organismů a informace o historii klimatu."

Zdroj: NASA
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »