Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objevena nová trpasličí planeta

Objevena nová trpasličí planeta

Objevový snímek dalekého tělesa V774104
Autor: Scott Sheppard, Chad Trujillo, and David Tholen

Odhaduje se, že v Kuiperově pásu a v Oortově oblaku Sluneční soustavy může být přítomno až několik stovek trpasličích planet. V tak velké vzdálenosti jsme jich objevili – a skutečně pozorovali – zatím jen několik. Nedávno byla do seznamu trpasličích planet přidána další, která se nachází doposud v největší vzdálenosti od Slunce.

Nově objevené těleso, prozatímně pojmenované V774104, se nachází ve vzdálenosti přibližně 15,4 miliardy kilometrů od Slunce, tj. 103 AU (astronomické jednotky). Obíhá tak kolem Slunce v trojnásobné vzdálenosti než Pluto, a také mnohem dále než dosavadní rekordman – trpasličí planeta Eris, která se maximálně vzdaluje na 97 AU.

Objev tělesa V774104 byl ohlášen jedním z astronomů, kteří jej objevili. Scott Sheppard z oddělení planetologie Americké astronomické společnosti na Carnegie Institution pro vědu o tom informoval v polovině listopadu 2015. Scott Sheppard, Chad Trujillo a David Tholen uskutečnili objev pomocí japonského dalekohledu Subaru s objektivem o průměru 8 metrů, který je postaven na Havajských ostrovech.

Astronomové říkají, že tato nově zaregistrovaná trpasličí planeta poukázala na doposud málo známé hlubiny naší Sluneční soustavy.

Objev objektu V774104 je novým důkazem, že Sluneční soustava je větší, než jsme předpokládali,“ říká astronom Joseph Burns z Cornell University, který nebyl členem objevitelského týmu. „Potřebujeme ještě trochu času k upřesnění dráhy tělesa a k určení jeho přesné velikosti, avšak již dnes je jasné, že musí být velké, když jsme jej objevili tak daleko od Slunce.“

Velikost objektu V774104 je v současné době odhadována v rozpětí 500 až 1000 kilometrů v průměru, což je méně než polovina velikosti Pluta.

Takováto tělesa jako V774104 Scott Sheppard nazývá termínem „objekty vnitřního Oortova oblaku“ (někdy také označované jako „sednoidy“ podle dráhy trpasličí planety Sedna). Tato tělesa existují jako součást oblasti Sluneční soustavy, o které si astronomové mysleli, že by měla být prázdná. U dvou dříve pozorovaných objektů této třídy – Sedna a 2012 VP113 – se jejich dráhy nikdy více nepřiblíží ke Slunci než na 50 AU a jejich velké poloosy jsou delší než 150 AU. Excentrické dráhy těchto objektů dosud nebyly vysvětleny.

Přiblížení tzv. sednoidů do blízkosti Kuiperova pásu Autor: Scott Sheppard / Carnegie Inst. for Science
Přiblížení tzv. sednoidů do blízkosti Kuiperova pásu
Autor: Scott Sheppard / Carnegie Inst. for Science
Colin Johnston z Armagh Planetarium objasňuje: „To znamená, že i při jejich největším přiblížení ke Slunci se stále ještě nacházejí za hranicí Kuiperova pásu, který se rozkládá ve vzdálenosti 30 až 50 AU. Doposud byly známy pouze dva objekty této kategorie: Sedna a 2012 VP113.“

Astronomy upoutalo, že obývají podle předpokladu rozsáhlý prázdný prostor mezi Kuiperovým pásem a Oortovým oblakem, který je považován za rezervoár komet. Stejně tak současné velmi protáhlé eliptické dráhy tzv. sednoidů nejsou jejich původní dráhy. Naděje menších těles na takových excentrických drahách, že se z nich spojováním stanou objekty o průměru stovek kilometrů, je mimořádně nízká. Sednoidy tak musely původně vzniknout na téměř kruhových oběžných drahách, pravděpodobně v Oortově oblaku.

Takže to pravděpodobně znamená, že alespoň jedno další těleso než Slunce je zodpovědné za ovlivňování nepředvídatelných drah tak malých objektů, jako je V774104. Podle jedné teorie může být ve vnějších oblastech Sluneční soustavy velká planeta ovlivňující dráhy těchto vzdálených těles. Samozřejmě mezi mnoha možnostmi vyčnívá existence hypotetické planety X. Avšak Joseph Burns rychle tuto představu zavrhuje.

Na schůzi Americké astronomické společnosti konané před několika týdny Scott Sheppard řekl, že pravděpodobnou alternativou je, že dráhy těchto objektů možná odrážejí primordiální podmínky ve Sluneční soustavě, která vznikla před více než 4,5 miliardami roků. Rozřešení záhady vyžaduje další pozorování.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Trpasličí planeta V774104


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »