Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Ohrozí nový asteroid v budoucnu Zemi?
Vít Straka Vytisknout článek

Ohrozí nový asteroid v budoucnu Zemi?

Schéma dráhy 2013 TV135 sluneční soustavou (modrá barva) Autor: NASA
Schéma dráhy 2013 TV135 sluneční soustavou (modrá barva)
Autor: NASA
Někteří čtenáři možná tento týden zaregistrovali zprávu o nově objeveném blízkozemním asteroidu, jež proběhla masmédii s tím, že by tento objekt mohl za nějakou dobu ohrozit srážkou naši planetu. Podívejme se, co na to odborníci. Americká NASA, která se vzpamatovává z dvoutýdenního přerušení provozu kvůli vládním záležitostem, vystrašené obyvatele modré planety uklidňuje.

Bylo to 16. září tohoto roku, když se z tmavých hlubin vesmíru vynořila zlověstná kosmická skála a na své pouti okolo Slunce se docela výrazně přiblížila k Zemi. Byť nás minula 17krát dále, než nás obíhá náš věrný Měsíc (asteroid byl tehdy necelých 6,7 milionů kilometrů od Země), na kosmické poměry šlo zajisté o vzdálenost poměrně malou, k objevu asteroidu tehdy přesto nestačila.

Snímek 2013 TV135 na hvězdném pozadí Autor: Gazeta.ru
Snímek 2013 TV135 na hvězdném pozadí
Autor: Gazeta.ru
To se podařilo až o několik týdnů později, konkrétně 8. října 2013, astronomům na observatoři Crimean Astrophysical Observatory na Ukrajině. Dle prvotních odhadů objekt s průměrem asi 400 metrů následně obdržel oficiální mezinárodní identifikační znak 2013 TV135 a ke 14. říjnu byl uznán a zařazen do databáze 10 332 blízkozemních asteroidů a komet, které astronomové evidují.

A teď konečně k tomu, co každého zajímá asi nejvíce: k parametrům jeho dráhy vzhledem k Zemi.

Něco přes týden uskutečněných pozorování asteroidu v porovnání s jeho skoro čtyřletou oběžnou dobou okolo Slunce nutí i zkušené vědce z NASA připustit, že zatím si nemůžeme být jistí ničím. Dle zatím dostupných dat během oběhu 2013 TV135 (poetičtější jméno zatím nedostal) okolo Slunce kolísá vzájemná vzdálenost mezi asi 150 miliony kilometry v periheliu a bezmála 600 milionů kilometrů v aféliu.

Co se týče naší planety, tak do její blízkosti se má asteroid vrátit roku 2032. Astronomové z Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně, která pro ředitelství NASA řídí program vyhledávání a studia blízkozemních kosmických objektů, běžně zvaný „Spaceguard“ (Kosmický strážce), ale tvrdí, že dle současných poznatků o dráze asteroidu je pravděpodobnost srážky se Zemí za oněch 19 roků pouze jedna ku 63 000. Hvězdáři očekávají dobrou pozorovatelnost dotyčného asteroidu v následujících měsících a jakmile budou mít v ruce podrobnější data o jeho dráze, nejpravděpodobněji posléze dramaticky sníží či úplně vyškrtnou šanci impaktu na zemský povrch.

„Jinými slovy, současná šance, že asteroid naši planetu v roce 2032 NEzasáhne je 99,998 procenta,“ řekl Donald Yeomans, manažer programu Spaceguard v JPL. „Je to poměrně nový objev. Až budeme vědět víc, jsem přesvědčen, že budeme schopni výrazně snížit nebo dokonce naprosto vyloučit možnost srážky se Zemí v dohledné budoucnosti.“

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »