Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  OSIRIS-REx provedla pokus o odběr vzorků z planetky Bennu

OSIRIS-REx provedla pokus o odběr vzorků z planetky Bennu

Planetka Bennu na mozaice z 12 snímků
Autor: NASA/Goddard/University of Arizona

V noci na úterý 21. října 2020 krátce po půlnoci našeho času provedla sonda OSIRIS-Rex úspěšně všechny manévry, které ji navedly k povrchu planetky Bennu. Cílem manévru byl odběr vzorků z povrchu planetky na předem vytipovaném místě, jehož výběru předcházelo pečlivé zkoumání planetky.

Aktualizace 21. 10. ve 23:30: NASA ukázala snímky, kde vidíme, jak se odběrové rameno sondy OSIRIS-REx trochu zabořilo a pak byl rozvířen okolní materiál. Po 5-6 sekundách došlo k odletu sondy. Odběr tedy snad proběhl dle plánu. O tom, zda se něco podařilo odebrat více napoví další dny, kdy se různými metodami pokusí zjistit množství odebraných hornin. (Například pomocí rotace změřené před a po odběru).

NASA přenášela informace o průběhu přistávacího manévru živě na svém TV kanálu a na Kosmonautix.cz k tomu běžel online textový přenos v češtině.

  • 20. 10. krátce po 23:45 jsme mohli sledovat, jak sonda provedla úspěšně manévr, který ji navedl k povrchu. Sonda v té době klesala k povrchu a všichni s napětím čekali na další manévr, kterým měla srovnat rychost pohybu s tou, jakou se otáčí planetka pod ní. 
  • 21. 10. dvě minuty po půlnoci přišlo potvrzení o provedení sestupového manévru a zbývalo 10 minut do kontaktu s povrchem.
  • Osm minut po půlnoci se sonda nacházela jen 25 metrů nad povrchem a ve výšce 5 metrů se sama měla rozhodnout, zda přistane.
  • V 0:10 přišlo potvrzení, že sonda sestoupila a v 0:13 bylo potvrzeno, že proběhl pokus o odběr vzorků. Sonda se poté začla opět vzdalovat na bezpečnou orbitu. Bylo potvrzeno, že se aktivovala jedna z tlakových lahví s dusíkem, která měla pomoci rozvířit horniny v době odběru. Později budou k dispozici také fotografie z tohoto manévru.

Animace z posledního zkušebního manévru simulujícího přistávací manévr na planetce Bennu v podání kamery OSIRIS-REx Autor: NASA/Goddard/University of Arizona
Animace z posledního zkušebního manévru simulujícího přistávací manévr na planetce Bennu v podání kamery OSIRIS-REx
Autor: NASA/Goddard/University of Arizona

Průběh přistávacího manévru a odběru vzorků si můžete prohlédnout na 360°videu:

Zajímavosti o planetce Bennu

  • Planetka je velmi tmavá, odráží asi 4 % záření, její horniny obsahují hodně uhlíku
  • Vědci se domnívají, že planetka je velmi stará a vznikla možná 10 mil. let po sformování Sluneční soustavy.
  • Planetka se jeví jako slepenec mnoha větších a menších kusů kamenů a skal.
  • Bennu by mohl poskytnout zajímavé informace o vzniku života, ale i o zastoupení prvků jako je zlato a platina.
  • Sluneční záření má vliv na dráhu této planetky, která rotuje jednou za 4 hodiny a 17,8 minuty.
  • Planetka je potenciálně nebezpečná Zemi a pravděpodobnost srážky se Zemí mezi roky 2175 a 2199 je nízká (1 ku 2700), ale ne zcela vyloučena.
  •  

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Mise OSIRIS-REx na webu NASA
[2] 10 věcí o Bennu, NASA/Goddard



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Bennu, OSIRIS-REx


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »