Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Perseidy aneb „Slzy Svatého Vavřince“

Perseidy aneb „Slzy Svatého Vavřince“

Perseidy Autor: Jakub Koukal
Perseidy
Autor: Jakub Koukal
Po roce můžeme opět pozorovat nejslavnější meteorický roj severní polokoule – Perseidy. Letošní maximum nastane v noci ze 12. na 13. srpna, tedy z úterý na středu. Mezi půlnocí a čtvrtou ráno můžeme vidět až 70 meteorů za hodinu.

Na rozdíl od loňského roku bohužel letos bude pozorování rušit svým svitem Měsíc, který se bude nacházet pár dní po úplňku. Mateřským tělesem roje je krátkoperiodická kometa 109P/Swift-Tutlle, kterou v roce 1862 nezávisle na sobě objevili Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle.

Název roje je odvozen od souhvězdí Perseus, ze kterého meteory jakoby zdánlivě vylétají. Pozorovatelé na severní polokouli můžou tento roj začít pozorovat již od 23. července, kdy je možné vidět jeden meteor za hodinu. V průběhu následujících týdnů se pak počet zvyšuje. V době Perseid můžete pozorovat i jiné meteorické roje, Perseidu si však nemůžete s žádným jiným meteorem splést díky její rychlosti. Perseidy patří totiž mezi nejrychleji se pohybující meteory.

Slzy svatého Vavřince

Perseidy radiant Autor: IMO
Perseidy radiant
Autor: IMO
První záznamy o Perseidách pochází z Číny z roku 36 n. l., ve kterých je uvedeno, že během jedné noci bylo pozorováno více než 100 meteorů. Do 11. století se nachází četné odkazy v čínských, japonských a korejských záznamech, zatímco v období mezi 12. a 19. stoletím neexistují skoro žádné. Měsíc srpen nadlouho zůstal měsícem hojnosti meteorů, a to hlavně kolem 10. srpna, kdy každoročně probíhají oslavy svatého Vavřince. Proto se Perseidy někdy lidově nazývají „Slzy svatého Vavřince“. Ten byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Byl však popraven, protože neuposlechl příkaz císaře Valeriána a neodevzdal mu majetek. Raději ho rozdal chudým. Po této události prý padaly z nebe několik dní třpytivé slzy a proto vzniklo toto označení.

Novodobější historie a kometa Swift-Tuttle

Za objevitele Perseid je považován Adolphe Quetelet z Belgie, který v roce 1835 oznámil, že pozoroval spršku meteorů s aktivitou v srpnu, jež vycházela ze souhvězdí Persea. První pozorovatel, který však poskytl údaje o hodinových počtech, byl o čtyři roky později E. Heis (Münster). Až o mnoho let poté se ukázalo, že se jedná o meteory, jejichž mateřským tělesem je periodická kometa 109P/Swift-Tuttle. Na shodu dráhy Perseid s touto kometou jako první upozornil italský astronom Giovanni Schiaparelli.

Více radiantů

Perseidy Autor: Jakub Koukal
Perseidy
Autor: Jakub Koukal
Analýza radiantů Perseid ukazuje jejich složitost. Hlavní radiant se nachází v blízkosti hvězdy eta Persei, ale aktivní jsou i jiné vedlejší radianty. Již v roce 1879 W. F. Denning (Anglie) poukázal na to, že zjistil další dva radianty z okolí chí a gama Persei. Druhý jmenovaný radiant je nejaktivnějším sekundárním radiantem a zdá se, že byl často pozorován během dvacátého století, a to převážně teleskopickým pozorováním. Rozložení fyzických radiantů 17173 vícestaničních Perseid je na obrázku vlevo.


Videopozorování meteorů a databáze EDMONd

Perseidy Autor: Jakub Koukal
Perseidy
Autor: Jakub Koukal
Celkem je v databázi EDMOND 17173 drah Perseid, pro výpočet střední dráhy proudu Perseid je pak použito 8670 drah s kritériem podobnosti drah D´ = 0,03 (Drummondovo kritérium). Geocentrická rychlost vg = 58,7 ± 0,8 km/s, velká poloosa a = 10,6 AU, perihelium q= 0,9 AU, excentricita e = 0,9 a sklon střední dráhy i = 112,9 stupně (retrográdní dráha). Maximum aktivity nastává v délce slunce sol = 139,5 ± 2,2 (12. 8.) a radiant má polohu RA = 47,3 ± 3,4 a DEC = 57,8 ± 1,2.



Na závěr

Výhodou tohoto roje je jeho aktivita v letních měsících, proto může tento roj pozorovat úplně každý a nemusí mít žádné zvláštní vybavení. Stačí se lehnout pod hvězdnou oblohu a koukat nahoru.




O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.



50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »