Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pět kometárních důvodů, proč se těšit na rok 2017
Marek Biely Vytisknout článek

Pět kometárních důvodů, proč se těšit na rok 2017

Kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková na snímku Michaela Jägera z roku 2011
Autor: Michael Jäger

Co se komet týče, rok 2016 rozhodně není tím, na který by se vzpomínalo závratně dlouhou dobu. V zimě a na jaře jsme viděli 4 binokulární komety (252P/LINEAR byla viditelná i pouhým okem, ale pouze s jižní polokoule), což je dle ročních statistik jeden z nejhorších roků 21. století. Od června pak nejjasnější kometa na naší obloze měla jasnost vždy pouze okolo 11-13 mag, takže pozorovatelé vlastnící výhradně malé dalekohledy zažívají dlouhodobý pozorovací půst. Ten ale už příliš dlouho nepotrvá. Se začátkem roku 2017 se situace obrátí k lepšímu.

1) 2P/Encke

Po třech letech jsme na prahu dalšího návratu této legendární komety. Tentokrát bude viditelná na večerní obloze, a to opět ve fázi zjasňování. Do vizuálního dosahu se dostane nejspíše někdy počátkem roku 2017, poté bude prudce zjasňovat, než nám v průběhu února zmizí z oblohy. To by mohla mít přibližně 8 mag. Po celou dobu možnosti jejího vizuálního pozorování se bude nacházet v souhvězdí Ryb. Perihelem prolétne 10. března 2017 ve vzdálenosti necelých 0,34 AU od Slunce.

2) 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková

Kometu čeká další návrat, tentokrát uvidíme i její těsný průlet okolo Země. V perihelu bude již 31. prosince letošního roku, kdy se bude nacházet 0,53 AU od Slunce. V prosinci bude šance na její spatření nízko na večerní obloze v souhvězdích Střelce a Kozoroha, ale spíše minimální. O mnoho lepší to bude po lednové konjunkci se Sluncem. Kometa se objeví na začátku února při jasnosti 7 mag na ranní obloze, do půlky měsíce pak ještě až o 1 mag zjasní a právě díky přiblížení se k Zemi bude její pohyb po obloze tak rychlý, že ji v tu dobu budeme moct pozorovat celou noc. Kometa se přes Kozoroha a Vodnáře, kde bude ještě nepozorovatelná, potom přesune přes Orla, Ocas hada, Hadonoše, Herkula, Severní korunu, Pastýře, Honicí psy a Vlasy Bereniky až do Lva (to už bude pozorovatelná jen na večerní obloze), kde se její pohyb rapidně zpomalí (kometa tam zůstane několik měsíců). Právě tam taky přestane být (pravděpodobně v dubnu) pozorovatelná vizuálně - její slábnutí bude od konce února vcelku rapidní.

3) 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák

V přísluní bude 13. dubna 2017 ve vzdálenosti 1,05 AU od Slunce. Kometa se dostane do vizuálního dosahu v únoru v souhvězdí Lva, odkud si to namíří přes Malého lva a Velkou medvědici do souhvězdí Draka, kde v dubnu dosáhne jasnosti až 5 mag a možná ji tak dokonce uvidíme pouhým okem! Kometa v tu dobu bude cirkumpolárním objektem, takže ji na obloze uvidíme po celou noc. V květnu se přesune do Herkula, takže ji spatříme už jen na večerní obloze, a začne slábnout. V červnu se dostane do Hadonoše a v červenci do souhvězdí Ocas hada, kde by definitivně měla přestat být pozorovatelná vizuálně.

4) C/2015 V2 (Johnson)

Loni objevená, dlouhoperiodická kometa, jež by mohla být dalším příslibem pro první polovinu roku 2017. Viditelná je už nyní, při jasnosti okolo 13 mag ji můžeme spatřit na ranní obloze v souhvězdí Velké medvědice. Kometa se ke konci roku přesune do Honicích psů a později do Pastýře a zjasní k 11 mag. Se začátkem roku 2017 bychom ji mohli spatřit už i v obřích binokulárech. Kometa se dostane do Herkula, kde ale udělá takovou "smyčku" a vrátí se do Pastýře (to se stane v květnu). V té době by kometa mohla mít až 7 mag. To nejlepší ale přijde v červnu. Kometa bude 12. června 2017 ve vzdálenosti 1,64 AU od Slunce, což bude její přísluní. Kometa se právě kolem poloviny června bude přesouvat do souhvězdí Panny a bude nejjasnější, mohla by dosáhnout až 6 mag a být tak pozorovatelná i malými triedry. Počátkem července již začne slábnout, ke konci měsíce se potom dostane do Hydry a při jasnosti 7-8 mag od nás nadobro přestane být pozorovatelná, protože se přesune na jižní oblohu.

5) C/2015 ER61 (PanSTARRS)

Momentálně nepozorovatelná kometa, která se ale na přelomu let 2016 a 2017 objeví na ranní obloze při jasnosti 13 mag v souhvězdí Vah. Poté bude ctít dráhu ekliptiky a postupně zjasňovat, byť zůstane nevysoko nad obzorem. Z Vah se dostane přes Štíra, Hadonoše, Střelce, Kozoroha a Vodnáře až do Ryb, kde se bude nacházet v květnu při maximu jasnosti okolo 7 mag (bude pozorovatelná obyčejnými triedry). V květnu bude i v perihelu, konkrétně devátého dne v měsíci, a to ve vzdálenosti 1,04 AU od Slunce. Na začátku léta 2017 se kometa přesune do souhvězdí Berana a její pohyb se zpomalí, takže vystoupá výše nad obzor. V té době však už začne pomalu slábnout. V srpnu se dostane do Býka a o měsíc později přestane být pozorovatelná malými dalekohledy. Kometa přestane ctít ekliptiku v říjnu kvůli "smyčce", po níž se v listopadu navrátí do souhvězdí Berana. To už bude pozorovatelná celou noc. Ani tato skutečnost nám ale v pozorování nepomůže - kometa totiž s počátkem roku 2018 pravděpodobně přestane být pozorovatelná vizuálně.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Databáze komet Seiichiho Yoshidy

Převzato: Stránky Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Viditelné komety


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »