Phoenicidy 2014 - první výsledky

Autor: BRAMON
Úvod
Simulace uvolňování částic z mateřského tělesa meteorického roje – komety 289P/Blanpain – provedená v roce 2005 (Watanabe, Sato a Kasuga) ukazovala na možnost křížení dráhy Země s několika vlečkami uvolněných částic z komety ve 20. století. Konkrétně se jednalo o vlečku z roku 1914 (23:03 UT), 1919 (23:15 UT), 1925 (23:59 UT), 1909 (0:27 UT) a 1930 (1:07 UT). Výrazné zvýšení aktivity (outburst) meteorického roje s velmi nízkou geocentrickou rychlostí (pouze kolem 9,8 km/s) mělo proběhnout v noci z 1. na 2. 12. 2014. Vzhledem k nízké deklinaci radiantu a času jeho západu pro Evropu bylo pravděpodobné, že z evropských pozorovacích stanovišť budou viditelné maximálně ojedinělé meteory tohoto roje. Toto vše zvýhodňovalo jednoznačně pozorovací stanoviště na jižní polokouli (Jižní Amerika), případně na severní polokouli pak Kanárské ostrovy. Důležitou informací pak byl odhad ZHR, který byl uváděn kolem 150 meteorů za hodinu, nicméně tento odhad předpokládal stejnou aktivitu mateřské komety jako v případě outburstu roce 1956, který ovšem pocházel ze starších vleček uvolněných na přelomu 18. a 19. století. Aktivita komety ve 20. století, až do jejích znovuobjevení v roce 2003, byla ovšem velkou neznámou. Informace z tohoto outburstu tak mohly nepřímo ukázat skutečnou aktivitu komety 289P/Blanpain na počátku 20. století.
Vizuální pozorování
Noc z 1. na 2. 12. 2014 byla ve střední Evropě charakteristická nepříznivým počasím s tvorbou silné ledovky. Vzhledem k obecně nepříznivému počasí v Evropě v tomto období a také vzhledem k poloze radiantu meteorického roje se uskutečnila dvojice expedic, jedna organizovaná AGO Modra (J. Tóth, SR) na ostrov Tenerife, druhá pak organizovaná M. Satem (Japonsko) na ostrov La Palma. Prvně jmenovaná expedice měla nakonec taktéž nepříznivé počasí, druhá expedice pak musela v rámci ostrova La Palma podniknout přesun za lepším počasím (do nižších poloh ostrova), které jí umožnilo pozorovat alespoň od 0:30 UT. Během hodinového intervalu mezi 0:45–1:45 UT bylo zaznamenáno celkem 6 Phoenicid (M. Sato), ZHR roje byla stanovena na 12 meteorů, průměrná zdánlivá jasnost meteorů byla +1,67m. Další ojedinělá hlášení z různých koutů světa svědčí o nízké, ale detekované aktivitě Phoenicid. Například David H. Levy zaznamenal 2 rojové meteory, Salvador Aguirre (Mexiko) pak během intervalu v délce 1 hodiny zaznamenal 1 meteor náležející meteorickému roji Phoenicid. Doposud známá hlášení od pozorovatelů z Evropy jsou negativní, a to buď kvůli nepřízni počasí, anebo kvůli neúspěšné detekci meteorů tohoto roje.
Radarové pozorování

Autor: ZAS
Video pozorování

Autor: Jakub Koukal
Autor: Jakub Koukal
|
|
|
|
| Campinas (OJN) | Nhandeara (RCP) | Sao Sebastiao (EPS) |
| 20141201_224039 | 20141201_231303 | 20141202_025334 |
| Nhandeara (RCP) | Batatais (CAV) | Sao José dos Campos (SPS) |
|
|
|
|
První vícestaniční dráha byla zaznamenána ve 22:44:39 UT (1. 12. 2014), poslední pak v 03:04:43 UT (2. 12. 2014). Velmi zajímavé je srovnání výsledných orbitálních elementů střední dráhy meteorické roje Phoenicid z 8 vícestaničních drah a orbitálních elementů vycházejících z předpovědi aktivity roje od Mikiyi Sata. Pozorované orbitální elementy se prakticky shodují s předpovědí, jediným rozdílem je výrazně nižší ZHR.
| BRAMON 2014 | Předpověď (M. Sato) | |
| a (AU) | 3,107 ± 0,237 | 3,053 |
| q (AU) | 0,981 ± 0,001 | 0,980 |
| peri (°) | 9,188 ± 0,724 | 9,660 |
| node (°) | 69,550 ± 0,066 | 69,530 |
| i (°) | 6,576 ± 0,548 | 6,820 |
| vg (km/s) | 9,756 ± 0,241 | 9,776 |
| RA (°) | 6,732 ± 2,102 | 7,942 |
| DEC (°) | −26,884 ± 1,638 | −27,378 |
Na základě dostupných dat byla provedena podrobná analýza meteoru 201402_025334 ze stanice Sao Sebastiao a Sao José dos Campos. Na základě exponenciálního fitu okamžité rychlosti pro jednotlivé snímky byla stanovena decelerace meteoru, z křivky relativní jasnosti byla stanovena maximální absolutní magnituda (–4,741m) a z pozorované fragmentace ve výšce 82,13 km nad povrchem Země při rychlosti 13,711 km/s byl stanoven dynamický tlak při fragmentaci tělesa na 0,003 ± 0,001 MPa. Pevnost tohoto meteoroidu (a obecně Phoenicid) je tedy velmi podobná meteorickému roji Draconid, jedná se tedy o velmi křehký kometární materiál. Některé ze zaznamenaných vícestaničních meteorů ukázaly dvojnásobnou fragmentaci během letu, což indikuje přítomnost porézního obalu a poněkud pevnějšího jádra tělesa.
|
|
|
| Křivka decelerace meteoru 20141202_025334 | Křivka absolutní jasnosti ze stanic Sao Sebastiao a Sao José dos Campos |
Závěr
Ze získaných dat během předpovězeného outburstu meteorického roje Phoenicid je možné konstatovat, že předpověď uveřejněná kolektivem autorů v roce 2005 (Watanabe, Sato a Kasuga) byla velmi přesná. Orbitální elementy střední dráhy proudu Phoenicid se velmi dobře shodují s předpovězenými hodnotami. Nižší ZHR během outburstu (více jak 10×) lze vysvětlit pouze nižší aktivitou mateřské komety 289P/Blanpain v první polovině 20. století. Naše znalosti o aktivitě komety mezi roky 1819 a 2003 jsou totiž prakticky nulové a pozorování outburstu meteorického roje Phoenicid umožňuje vyplnit tuto mezeru.
Související:
|
|
|
O autorovi
38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Česká astrofotografie měsíce
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé











