Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Písečné bouře na Měsíci?

Písečné bouře na Měsíci?

alsep15.jpg
Američtí vědci informovali o tom, že vždy časně zrána zuří na Měsíci písečné (přesněji řečeno prašné) bouře. Dokazují to jak optická pozorování měsíčního terminátoru ze Země, tak i záhadné výsledky experimentů, provedených pomocí některých přístrojů, umístěných na povrchu Měsíce v rámci programu Apollo.

Podle dosavadních výsledků pozorování se prašné bouře na Měsíci vyskytují podél celého terminátoru (terminátor je pohyblivá hranice, oddělující denní a noční polokouli Měsíce) a posouvají se po povrchu Měsíce společně s terminátorem. Dokazují to výsledky zpracování dat, získaných přístrojem LEAM (Lunar Ejecta and Meteorites). Podle informací NASA byl tento přístroj dopraven na Měsíc v roce 1972 v rámci pilotovaného letu Apolla 17. Byl určen k monitorování prachu, vyvrženého při dopadu drobných meteorických částic na měsíční povrch. Informace o četnosti dopadů meteoritů a o množství vyvrženého prachu byla velice důležitá pro plánování dalších pilotovaných expedic na Měsíc a pro analýzu perspektivy vybudování automatických vědeckých stanic na Měsíci. Přístroj LEAM byl opatřen třemi detektory a umožňoval registrovat rychlost, energii a směr letu prachových mikročástic. Avšak letem Apolla 17 pilotované výpravy na Měsíc skončily a žádné kosmické sondy, pracující na jeho povrchu, vypuštěny nebyly. Teprve na rok 2018 je naplánován návrat amerických astronautů na povrch Měsíce.

Analýza dat, získaných přístrojem LEAM, již tři desetiletí uvádí vědeckou společnost v údiv. V současné době jsou tyto informace prověřovány několika nezávislými skupinami odborníků NASA. Gary Olhoeft, profesor geofyziky na báňské univerzitě ve městě Golden, říká: "Ke všeobecnému údivu přístroj LEAM dokumentoval, že se každé ráno přemísťovalo velké množství prachových částic nad povrchem Měsíce, přičemž převládal směr ze západu na východ nebo z východu na západ; nikoliv shora dolů či zdola nahoru. Kromě toho rychlost prachových částic byla mnohem menší, než by měla být u částic, vyvržených v důsledku pádu meteoritů." (Dodejme jen pro úplnost, že den a noc trvá na Měsíci přibližně 28 pozemských dnů.)

Vysvětlení tohoto záhadného jevu vyžaduje originální hypotézu. Timothy Stubbs z Goddardova střediska NASA je přesvědčen, že "větry" na Měsíci mohou vznikat v důsledku elektrostatických vlastností měsíčního povrchu. Denní část povrchu je nabitá kladně, noční naopak záporně. V okolí terminátoru se může prach vznášet v důsledku známých elektrostatických sil. Avšak měsíční "ranní bríza" není jedinou zjištěnou záhadou. Přístroj LEAM se choval záhadně i v poledne. Několik hodin po místním poledni se najednou zahřál na takovou teplotu, že jej bylo nutné vypnout. Možná to souvisí s tím, že prach, padající na přístroj, více pohlcoval sluneční záření, než jej odrážel, čímž docházelo k jeho nadměrnému ohřevu.

Rozluštění těchto záhad, zjištěných v rámci programu Apollo, je ztíženo tím, že aparatura LEAM pracovala na Měsíci pouze krátkou dobu. Přístroj pořizoval data po dobu 620 hodin v noci a 130 hodin ve dne, než jej NASA nadobro vypnula v důsledku ukončení programu Apollo.

Tyto ranní měsíční bouře byly pravděpodobně pozorovány i ze Země pomocí dalekohledů. O záhadných úkazech, pozorovaných v blízkosti terminátoru, které obdržely označení LTP (Lunar Transient Phenomena), se hovoří již několik staletí. Někdy jsou pozorovány v podobě krátkých záblesků - v tomto případě se jedná podle současných představ o dopady meteoritů. Někdy je ovšem pozorováno slabé pohybující se světélkování neostrých obrysů - v těchto případech se pravděpodobně jedná o rozptyl slunečního světla na zvířeném měsíčním prachu. Existuje i další možné vysvětlení: například vulkanická aktivita.

dusty_Apollo17.jpg

Je však třeba říci, že tento úkaz pozorovaly také posádky kosmických lodí Apollo 8, 10, 12 a 17 z oběžné dráhy kolem Měsíce a zakreslily jej jako jakési "stuhy" či "slabě zářící paprsky", když bylo sluneční světlo podle všeho "filtrováno" při průchodu přes zvířený měsíční prach nad povrchem Měsíce. Rovněž sonda Surveyor vyfotografovala nad horizontem Měsíce svítící záři.

Záhada dat z přístroje LEAM není jedinou, tak či jinak svázanou s programem Apollo. "V některých měsíčních vzorcích, dopravených astronauty na Zemi, byly objeveny důkazy toho, že se zformovaly za přítomnosti zemské atmosféry. Ještě mnoho se toho musíme o Měsíci dozvědět," hodnotí současný stav věcí výzkumu souputníka Země Timothy Stubbs.

Zdroj: spacenews.ru a www.physorg
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »