Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planeta mezi Saturnem a Uranem byla vymrštěna ze Sluneční soustavy

Planeta mezi Saturnem a Uranem byla vymrštěna ze Sluneční soustavy

Nová práce odhalila, jaká byla původní poloha Jupitera a Saturnu v mladé Sluneční soustavě
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Kde se zrodily planety Jupiter a Saturn? Nová práce pod vedením astronoma Matt Clementa z Carnegie Institution for Science vedla k odhalení pravděpodobných původních pozic planet Jupiter a Saturn. Tato zjištění zlepšují naše chápání sil, které stanovily neobvyklou architekturu naší Sluneční soustavy včetně katapultování další planety, která kdysi obíhala v prostoru mezi planetami Saturn a Uran. To zajišťuje, že pouze malé kamenné planety, jako je Země, se zformovaly uvnitř dráhy planety Jupiter.

V době svého mládí bylo naše Slunce obklopeno rotujícím diskem plynu a prachu, z kterého se zrodily planety. Oběžné dráhy prvotně zformovaných planet byly zřejmě zpočátku nahuštěné blízko sebe a kruhové, avšak gravitační interakce mezi velkými objekty narušila jejich uspořádání a způsobila, že se mladé obří planety urychleně přeskupily, přičemž vytvořily současné uspořádání.

Nyní je známo, že v celé naší Galaxii existují tisíce planetárních soustav,“ říká Matt Clement. „Avšak ukazuje se, že uspořádání planet ve Sluneční soustavě je velmi neobvyklé, takže jsme použili modely ke změně dosažení a zopakování jejího procesu utváření. To je trochu jako pokus vypočítat, co se skutečně stalo s automobilem při srážce – jak rychle auto jelo, v jakém směru, a tak dále.“

Matt Clement se spoluautory – kterými byli John Chambers z Carnegie Institution for Science, Sean Raymond z University of Bordeaux, Nathan Kaib z University of Oklahoma, Rogerio Deienno ze Southwest Research Institute a André Izidoro z Rice University – uskutečnili 6 000 simulací vývoje Sluneční soustavy, odhalujících neočekávané detaily týkající se původní vzájemné vazby Jupitera a Saturnu.

Ve svém mládí oběhl Jupiter třikrát kolem Slunce za dobu, kdy Saturn vykonal dva oběhy Autor: NASA/JPL Caltech/SwRI/MSSS/Gerald Eichstädt/Seán Doran
Ve svém mládí oběhl Jupiter třikrát kolem Slunce za dobu, kdy Saturn vykonal dva oběhy
Autor: NASA/JPL Caltech/SwRI/MSSS/Gerald Eichstädt/Seán Doran
Jupiter ve svých počátcích obíhal kolem Slunce zřejmě třikrát za dobu, za kterou vykonal Saturn dva oběhy. Avšak toto uspořádání není schopno uspokojivě vysvětlit rozložení obřích planet, jaké dnes pozorujeme. Modely vypracované uvedeným týmem astronomů ukázaly, že poměr dvou oběhů Jupitera k jednomu oběhu planety Saturn vede mnohem důsledněji k závěru, který vypadá podobně jako naše důvěrně známá planetární architektura.

To naznačuje, že zatímco naše Sluneční soustava je trochu výstřední, nebyl to vždycky argument,“ vysvětluje Matt Clement, který uvedl týmovou práci na virtuálním setkání American Astronomical Society’s Division for Planetary Sciences. „A co více, nyní máme pevně stanovenu efektivitu tohoto modelu; můžeme jej použít k tomu, aby nám pomohl podívat se na vznik terestrických planet včetně Země, a možná si uvědomíme naši schopnost zkoumat podobné systémy někde jinde, které mohou mít potenciál hostit na svém povrchu život.“

Model rovněž ukázal, že pozice planet Uran a Neptun byly formovány hmotností Kuiperova pásu – ledové oblasti na okraji Sluneční soustavy složené z trpasličích planet a planetoidů, z nichž Pluto je jejich největším členem – a obří ledovou planetou, která byla vyhozena v době, kdy naše planetární soustava byla ještě mladá.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vymrštěná planeta, Vznik Sluneční soustavy


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »