Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planeta mezi Saturnem a Uranem byla vymrštěna ze Sluneční soustavy

Planeta mezi Saturnem a Uranem byla vymrštěna ze Sluneční soustavy

Nová práce odhalila, jaká byla původní poloha Jupitera a Saturnu v mladé Sluneční soustavě
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Kde se zrodily planety Jupiter a Saturn? Nová práce pod vedením astronoma Matt Clementa z Carnegie Institution for Science vedla k odhalení pravděpodobných původních pozic planet Jupiter a Saturn. Tato zjištění zlepšují naše chápání sil, které stanovily neobvyklou architekturu naší Sluneční soustavy včetně katapultování další planety, která kdysi obíhala v prostoru mezi planetami Saturn a Uran. To zajišťuje, že pouze malé kamenné planety, jako je Země, se zformovaly uvnitř dráhy planety Jupiter.

V době svého mládí bylo naše Slunce obklopeno rotujícím diskem plynu a prachu, z kterého se zrodily planety. Oběžné dráhy prvotně zformovaných planet byly zřejmě zpočátku nahuštěné blízko sebe a kruhové, avšak gravitační interakce mezi velkými objekty narušila jejich uspořádání a způsobila, že se mladé obří planety urychleně přeskupily, přičemž vytvořily současné uspořádání.

Nyní je známo, že v celé naší Galaxii existují tisíce planetárních soustav,“ říká Matt Clement. „Avšak ukazuje se, že uspořádání planet ve Sluneční soustavě je velmi neobvyklé, takže jsme použili modely ke změně dosažení a zopakování jejího procesu utváření. To je trochu jako pokus vypočítat, co se skutečně stalo s automobilem při srážce – jak rychle auto jelo, v jakém směru, a tak dále.“

Matt Clement se spoluautory – kterými byli John Chambers z Carnegie Institution for Science, Sean Raymond z University of Bordeaux, Nathan Kaib z University of Oklahoma, Rogerio Deienno ze Southwest Research Institute a André Izidoro z Rice University – uskutečnili 6 000 simulací vývoje Sluneční soustavy, odhalujících neočekávané detaily týkající se původní vzájemné vazby Jupitera a Saturnu.

Ve svém mládí oběhl Jupiter třikrát kolem Slunce za dobu, kdy Saturn vykonal dva oběhy Autor: NASA/JPL Caltech/SwRI/MSSS/Gerald Eichstädt/Seán Doran
Ve svém mládí oběhl Jupiter třikrát kolem Slunce za dobu, kdy Saturn vykonal dva oběhy
Autor: NASA/JPL Caltech/SwRI/MSSS/Gerald Eichstädt/Seán Doran
Jupiter ve svých počátcích obíhal kolem Slunce zřejmě třikrát za dobu, za kterou vykonal Saturn dva oběhy. Avšak toto uspořádání není schopno uspokojivě vysvětlit rozložení obřích planet, jaké dnes pozorujeme. Modely vypracované uvedeným týmem astronomů ukázaly, že poměr dvou oběhů Jupitera k jednomu oběhu planety Saturn vede mnohem důsledněji k závěru, který vypadá podobně jako naše důvěrně známá planetární architektura.

To naznačuje, že zatímco naše Sluneční soustava je trochu výstřední, nebyl to vždycky argument,“ vysvětluje Matt Clement, který uvedl týmovou práci na virtuálním setkání American Astronomical Society’s Division for Planetary Sciences. „A co více, nyní máme pevně stanovenu efektivitu tohoto modelu; můžeme jej použít k tomu, aby nám pomohl podívat se na vznik terestrických planet včetně Země, a možná si uvědomíme naši schopnost zkoumat podobné systémy někde jinde, které mohou mít potenciál hostit na svém povrchu život.“

Model rovněž ukázal, že pozice planet Uran a Neptun byly formovány hmotností Kuiperova pásu – ledové oblasti na okraji Sluneční soustavy složené z trpasličích planet a planetoidů, z nichž Pluto je jejich největším členem – a obří ledovou planetou, která byla vyhozena v době, kdy naše planetární soustava byla ještě mladá.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vymrštěná planeta, Vznik Sluneční soustavy


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »