Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planeta mezi Saturnem a Uranem byla vymrštěna ze Sluneční soustavy

Planeta mezi Saturnem a Uranem byla vymrštěna ze Sluneční soustavy

Nová práce odhalila, jaká byla původní poloha Jupitera a Saturnu v mladé Sluneční soustavě
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Kde se zrodily planety Jupiter a Saturn? Nová práce pod vedením astronoma Matt Clementa z Carnegie Institution for Science vedla k odhalení pravděpodobných původních pozic planet Jupiter a Saturn. Tato zjištění zlepšují naše chápání sil, které stanovily neobvyklou architekturu naší Sluneční soustavy včetně katapultování další planety, která kdysi obíhala v prostoru mezi planetami Saturn a Uran. To zajišťuje, že pouze malé kamenné planety, jako je Země, se zformovaly uvnitř dráhy planety Jupiter.

V době svého mládí bylo naše Slunce obklopeno rotujícím diskem plynu a prachu, z kterého se zrodily planety. Oběžné dráhy prvotně zformovaných planet byly zřejmě zpočátku nahuštěné blízko sebe a kruhové, avšak gravitační interakce mezi velkými objekty narušila jejich uspořádání a způsobila, že se mladé obří planety urychleně přeskupily, přičemž vytvořily současné uspořádání.

Nyní je známo, že v celé naší Galaxii existují tisíce planetárních soustav,“ říká Matt Clement. „Avšak ukazuje se, že uspořádání planet ve Sluneční soustavě je velmi neobvyklé, takže jsme použili modely ke změně dosažení a zopakování jejího procesu utváření. To je trochu jako pokus vypočítat, co se skutečně stalo s automobilem při srážce – jak rychle auto jelo, v jakém směru, a tak dále.“

Matt Clement se spoluautory – kterými byli John Chambers z Carnegie Institution for Science, Sean Raymond z University of Bordeaux, Nathan Kaib z University of Oklahoma, Rogerio Deienno ze Southwest Research Institute a André Izidoro z Rice University – uskutečnili 6 000 simulací vývoje Sluneční soustavy, odhalujících neočekávané detaily týkající se původní vzájemné vazby Jupitera a Saturnu.

Ve svém mládí oběhl Jupiter třikrát kolem Slunce za dobu, kdy Saturn vykonal dva oběhy Autor: NASA/JPL Caltech/SwRI/MSSS/Gerald Eichstädt/Seán Doran
Ve svém mládí oběhl Jupiter třikrát kolem Slunce za dobu, kdy Saturn vykonal dva oběhy
Autor: NASA/JPL Caltech/SwRI/MSSS/Gerald Eichstädt/Seán Doran
Jupiter ve svých počátcích obíhal kolem Slunce zřejmě třikrát za dobu, za kterou vykonal Saturn dva oběhy. Avšak toto uspořádání není schopno uspokojivě vysvětlit rozložení obřích planet, jaké dnes pozorujeme. Modely vypracované uvedeným týmem astronomů ukázaly, že poměr dvou oběhů Jupitera k jednomu oběhu planety Saturn vede mnohem důsledněji k závěru, který vypadá podobně jako naše důvěrně známá planetární architektura.

To naznačuje, že zatímco naše Sluneční soustava je trochu výstřední, nebyl to vždycky argument,“ vysvětluje Matt Clement, který uvedl týmovou práci na virtuálním setkání American Astronomical Society’s Division for Planetary Sciences. „A co více, nyní máme pevně stanovenu efektivitu tohoto modelu; můžeme jej použít k tomu, aby nám pomohl podívat se na vznik terestrických planet včetně Země, a možná si uvědomíme naši schopnost zkoumat podobné systémy někde jinde, které mohou mít potenciál hostit na svém povrchu život.“

Model rovněž ukázal, že pozice planet Uran a Neptun byly formovány hmotností Kuiperova pásu – ledové oblasti na okraji Sluneční soustavy složené z trpasličích planet a planetoidů, z nichž Pluto je jejich největším členem – a obří ledovou planetou, která byla vyhozena v době, kdy naše planetární soustava byla ještě mladá.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vymrštěná planeta, Vznik Sluneční soustavy


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »