Planeta mezi Saturnem a Uranem byla vymrštěna ze Sluneční soustavy

V době svého mládí bylo naše Slunce obklopeno rotujícím diskem plynu a prachu, z kterého se zrodily planety. Oběžné dráhy prvotně zformovaných planet byly zřejmě zpočátku nahuštěné blízko sebe a kruhové, avšak gravitační interakce mezi velkými objekty narušila jejich uspořádání a způsobila, že se mladé obří planety urychleně přeskupily, přičemž vytvořily současné uspořádání.

„Nyní je známo, že v celé naší Galaxii existují tisíce planetárních soustav,“ říká Matt Clement. „Avšak ukazuje se, že uspořádání planet ve Sluneční soustavě je velmi neobvyklé, takže jsme použili modely ke změně dosažení a zopakování jejího procesu utváření. To je trochu jako pokus vypočítat, co se skutečně stalo s automobilem při srážce – jak rychle auto jelo, v jakém směru, a tak dále.“

Matt Clement se spoluautory – kterými byli John Chambers z Carnegie Institution for Science, Sean Raymond z University of Bordeaux, Nathan Kaib z University of Oklahoma, Rogerio Deienno ze Southwest Research Institute a André Izidoro z Rice University – uskutečnili 6 000 simulací vývoje Sluneční soustavy, odhalujících neočekávané detaily týkající se původní vzájemné vazby Jupitera a Saturnu.

Jupiter ve svých počátcích obíhal kolem Slunce zřejmě třikrát za dobu, za kterou vykonal Saturn dva oběhy. Avšak toto uspořádání není schopno uspokojivě vysvětlit rozložení obřích planet, jaké dnes pozorujeme. Modely vypracované uvedeným týmem astronomů ukázaly, že poměr dvou oběhů Jupitera k jednomu oběhu planety Saturn vede mnohem důsledněji k závěru, který vypadá podobně jako naše důvěrně známá planetární architektura.

„To naznačuje, že zatímco naše Sluneční soustava je trochu výstřední, nebyl to vždycky argument,“ vysvětluje Matt Clement, který uvedl týmovou práci na virtuálním setkání American Astronomical Society’s Division for Planetary Sciences. „A co více, nyní máme pevně stanovenu efektivitu tohoto modelu; můžeme jej použít k tomu, aby nám pomohl podívat se na vznik terestrických planet včetně Země, a možná si uvědomíme naši schopnost zkoumat podobné systémy někde jinde, které mohou mít potenciál hostit na svém povrchu život.“

Model rovněž ukázal, že pozice planet Uran a Neptun byly formovány hmotností Kuiperova pásu – ledové oblasti na okraji Sluneční soustavy složené z trpasličích planet a planetoidů, z nichž Pluto je jejich největším členem – a obří ledovou planetou, která byla vyhozena v době, kdy naše planetární soustava byla ještě mladá.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí