Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planeta Saturn vyzařuje méně energie

Planeta Saturn vyzařuje méně energie

Planeta Saturn v nepravých barvách
Planeta Saturn v nepravých barvách
Planeta Saturn postupně "zhasíná", říkají astronomové z týmu sondy Cassini. Podobně jako stolní lampa, které omezujeme přívod elektrického proudu, Saturn za poslední čtyři roky vyzařuje stále menší a menší množství energie v oboru infračerveného záření, přičemž jeho jižní polokoule je poněkud jasnější než severní.

Tato informace byla publikována americkými a britskými vědci v časopise Journal of Geophysical Research-Planet. Tým výzkumníků, jehož vedoucím je Liming Li (Cornell University, Ithaca, USA), analyzoval data o intenzitě infračerveného záření Saturnu, získaná kosmickou sondou Cassini. Ukázalo se, že planeta postupně snižuje svoji jasnost: jen za poslední 4 roky nastal pokles o 2 %, efektivní teplota poklesla o 0,5 %.

"Fakt, že Saturn vyzařuje více než 2krát větší množství energie, než dostává od Slunce, je pro astronomy záhadou více než deset let. Co generuje tuto dodatečnou energii? Naše pozorování jsou prvním krokem k odpovědi na tuto otázku," říká spoluautor článku Kevin Baines (JPL, NASA).

Údaje získané infračerveným spektrometrem CIRS (Composite InfraRed Spectrometer) na palubě sondy Cassini vědci konfrontovali s poznatky získanými přístroji na sondách Voyager, které prolétly kolem Saturnu v letech 1980 a 1981. Tyto informace v kombinaci s množstvím slunečního tepla, které dopadá na planetu, mohou pomoci vědcům v konečném důsledku pochopit původ zdroje energie v nitru planety Saturn.

Jak naznačují údaje ze sondy Cassini, jižní polokoule Saturnu vyzařuje přibližně o jednu šestinu energie více než polokoule severní. Tento efekt odpovídá změně ročního období - v průběhu posledních 5 let panovala na severní polokouli Saturnu "zima", na jižní polokouli zase "léto". Podobně jako na Zemi, je i na Saturnu změna ročních období způsobena sklonem rotační osy planety, díky čemuž jedna polokoule planety dostává od Slunce více energie než druhá.

Období rovnodennosti, kdy jsou obě polokoule planety osvětleny stejně, nastalo na Saturnu v srpnu roku 2009.

Změny vyzařované energie planetou Saturn
Změny vyzařované energie planetou Saturn
Pozorování provedená sondou Cassini ukázala, že množství tepelné energie vyzařované na severní polokouli planety postupně klesalo v období let 2005 až 2008 a opět začalo růst v roce 2009. Na jižní polokouli vyzařovaná tepelná energie klesala v letech 2005 až 2009.

Nehledě na tyto údaje planeta jako celek po celé období výzkumu postupně chladla a snižovala množství vyzařované energie. Aby bylo možné analyzovat situaci za jeden uplynulý rok na Saturnu (odpovídající počtu 30 pozemských roků), astronomové do studie zahrnuli rovněž informace, které získaly sondy Voyager počátkem 80. let minulého století. Avšak jak se ukázalo, tehdy neexistoval žádný podstatný rozdíl ve vyzařování tepelné energie z jižní či severní polokoule.

Astronomové předpokládají, že tyto rozdíly jsou podmíněny počasím na planetě Saturn. "Změny v přenosu energie jsou na Saturnu svázány s oblačnou pokrývkou. Se změnou množství oblačnosti se mění i množství energie, která uniká do vesmíru. Tyto hodnoty se mohou měnit v průběhu jednoho ročního období či z roku na rok. Avšak abychom plně pochopili, k čemu na Saturnu dochází, potřebujeme znát ještě druhou polovinu problému: znát množství energie, kterou planeta pohlcuje," říká spoluautorka studie Amy Simon-Miller, vedoucí laboratoře planetárních systémů NASA, Goddard Space Center.

Vědci jsou připraveni uskutečnit další krok porovnáním údajů z různých přístrojů na palubě sondy Cassini. Konkrétně palubní spektrometr pomůže objasnit, jaké množství energie odrážejí oblaka na Saturnu. Porovnáním těchto údajů s informací o množství dopadající sluneční energie bude možné vyčíslit množství energie pohlcené planetou a nakonec určit, jaký zdroj energie se nachází uvnitř planety.

Mise Cassini-Huygens je společný projekt NASA, Evropské kosmické agentury ESA a Itálie. Koncem září letošního roku byla zahájena další etapa výzkumné mise označovaná Solstice (slunovrat). Výzkumný program sondy byl prodloužen až do roku 2017.

Zdroj: federalspace.ru a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »