Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetka 2023 DZ2 proletí 25. 3. 2023 ve vzdálenosti 0,4 vzdálenosti Měsíce

Planetka 2023 DZ2 proletí 25. 3. 2023 ve vzdálenosti 0,4 vzdálenosti Měsíce

Detail dráhy planetky 2023 DZ2 v blízkosti Země 25. 3. 2023
Autor: CNEOS, The Watchers

Blízkozemní planetky prolétají ve vzdálenosti menší, než obíhá Měsíc, celkem běžně. Málokdy jde ale o větší tělesa snadno viditelná dalekohledem. Rozměr tělesa 2023 DZ2 je odhadován v rozmezí 43 až 95 metrů, takže je větší než původce Čeljabinského bolidu z roku 2013, a to možná až pětinásobně, jehož velikost byla odhadnuta na 15 až 17 metrů. Planetka bude z našeho území viditelná nejlépe v noci z pátka na sobotu. Nejbližší průlet kolem Země z České republiky vidět nebude.

Asteroid s označením 2023 DZ2 byl poprvé pozorován 27. února 2023 pomocí dalekohledu Isaac Newton Telescope na ostrově La Palma na Kanárských ostrovech. Objeviteli jsou Dr. Ovidiu Vaduvescu, Freyi Barwell a Kiran Jhass v rámci projektu EURONEAR. Objeven byl 26 dní před jejím těsným přiblížením ve vzdálenosti 0,11 au od Země. Patří do skupiny planetek Apollo. Ty mají velkou poloosu dráhy větší než Země, ale jejich přísluní leží blíže než afélium dráhy Země. Kříží tedy zemskou dráhu a jde o potenciálně nebezpečná tělesa.

Dráha planetky 2023 DZ2 ve Sluneční soustavě Autor: Gideon van Buitenen
Dráha planetky 2023 DZ2 ve Sluneční soustavě
Autor: Gideon van Buitenen

Planetka proletí 25. března 2023 ve 20:51 SEČ bezpečně kolem Země ve vzdálenosti 175 029 km od středu Země. To je jen 0,4 LD (vzdálenosti Země−Měsíc). Takové průlety zdaleka nejsou vzácné. Letos jde už o sedmnáctý známý asteroid, který proletí kolem Země ve vzdálenosti menší než Měsíc a pátý v březnu 2023.

Je ovšem největším asteroidem, který kolem nás proletěl od 16. září 2021, kdy nás takto minula planetka 2021 SG. A konečně mělo by jít o 21. největší blízkozemní planetku, která takto proletěla v blízkosti Země od počátku pozorování těchto těles.

Kdyby se planetka trefila do zemské atmosféry, následky by mohly být ničivé. Záleželo by to na složení a vnitřní struktuře planetky. V tom lepším případě by to byl velkolepý audiovizuální zážitek a mnoho jeho kusů by přežilo vstup do atmosféry a dopadlo na zemský povrch. Daleko spíše by se to ale blížilo události nad Tunguzkou v roce 1908. Oblast by zničila tlaková vlna, intenzivní vlna tepelného záření a úlomků.

Dobrá zpráva je, že asteroidy této velikosti kolem nás prolétají zhruba jednou za deset let. Astronomové se snaží podobná tělesa vyhledávat, abychom k nim mohli vyslat misi, která by je včas odklonila z kolizního kurzu. Dobře to ukázala úspěšná mise DART.

Planetka se bude v pátek večer nacházet v levé dolní části souhvězdí Raka mezi hvězdami Asellus Australis u Jesliček (M44) a Acubens u M67. Díky velké výšce nad obzorem by tedy i přes relativně malou jasnost kolem 14 mag mohla být dobře dostupná amatérským astronomům. Horší je to s vývojem počasí. Pokud se vám na chvíli vyjasní, můžete ji zkusit vyfotografovat přes dalekohled. Stačit by měl průměr optiky do deseti centimetrů.

Efemeridu si lze vygenerovat na webu NASA/JPL/Horizons. Přiložená tabulka obsahuje efemeridu pro 24./25. 3. pro pozorovatele v Hradci Králové.

Přímý přenos z průletu chystá web virtualtelescope.eu.

Efemerida planetky 2023 DZ2 24. 3. 2023 pro Hradec Králové Autor: JPL Horizons
Efemerida planetky 2023 DZ2 24. 3. 2023 pro Hradec Králové
Autor: JPL Horizons

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] The Watchers
[2] astro.vanbuitenen.nl



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Blízkozemní planetka, 2023 DZ2


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »