Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetka HERMES znovu nalezena

Planetka HERMES znovu nalezena

Dne 28. října 1937 objevil německý astronom Karl Reinmuth z univerzity v Heidelbergu planetku, která obdržela předběžné označení 1937 UB a byla nazvána Hermes. Tehdy prolétla kolem Země ve vzdálenosti pouze 800 000 km a její jasnost byla 8 mag. Po obloze se pohybovala rychlostí 5 stupňů za hodinu. Avšak Reinmuth mohl planetku pozorovat pouze 5 dnů a pak byla ztracena.

Dráha planetky Hermes

Nyní, po 66 letech, byla tato planetka znovu objevena. Dostala se do zorného pole dalekohledu Catalina Schmidt o průměru 60 cm, využívaného v rámci programu LONEOS (Lowell Observatory Near-Earth-Object Search). Specializuje se na pátrání po tzv. blízkozemních objektech. Dne 15. 10. 2003 poslal astronom Brian A. Skiff údaje, získané při zpracování čtyř snímků "nového" objektu, do Minor Planet Center, Cambridge, Massachusetts. Na základě této informace potvrdil objev planetky také James Young na Table Mountain Observatory v jižní Kalifornii a další pozorovatelé.

Timothy B. Spahr, spolupracovník Centra pro malé planetky, porovnal tato data s údaji jiných pozorovatelů, které byly získány v posledních sedmi týdnech prostřednictvím jiných dalekohledů a vypočítal parametry oběžné dráhy objektu, jehož jasnost dosahovala 15 mag. Ukázalo se, že se velmi podobá dráze ztracené planetky Hermes. Nutno vzít v úvahu, že za uplynulých 66 let se dráha planetky změnila vlivem gravitačního působení Venuše a Země, v jejichž blízkosti nejednou prolétávala.

Nová pozorování naznačila, že planetka Hermes je menší, než se domníval její objevitel v roce 1937. Současné předpoklady, vycházející z jasnosti planetky, udávají průměr 1 až 2 km.

Do konce října bude planetka poměrně jasná, bude možné ji pozorovat i v menších dalekohledech. V nejbližších týdnech se bude pohybovat přes souhvězdí Velryby, Ryb a Vodnáře. Koncem října bude měnit svoji polohu přibližně o 7 stupňů za den. K Zemi se nejvíce přiblíží 4. 11. 2003 na vzdálenost 7,2 miliónu km. Kolem Slunce obíhá planetka Hermes po eliptické dráze ve vzdálenosti 0,622 až 2,688 astronomických jednotek (AU).

Znovuobjevení planetky Hermes si nenechali ujít astronomové University of California, Los Angeles, kteří využili radioteleskop Arecibo o průměru 305 m k určení rozměru a rotační periody planetky. Pozorování provedli ve dnech 18. a 20. října s překvapivým zjištěním: planetka je dvojitá - tvoří ji dvě samostatná tělesa, každé o průměru 300 až 450 m. Jejich rotační periody byly předběžně určeny na 13 až 21 hodin.

Další pozorování budou pokračovat v oblasti viditelného, infračerveného i radiového záření, aby bylo možno definitivně potvrdit, zda se jedná opravdu o planetku Hermes. Cílem bude zjistit i další charakteristiky planetky.

Dráhu planetky ve sluneční soustavě si můžete prohlédnout na adrese http://neo.jpl.nasa.gov/cgi-bin/db_shm?sstr=1937+UB.Zdroj: http://www.spaceref.com/news/viewpr.html?pid=12805 a http://www.astronomy.com/Content/Dynamic/Articles/000/000/001/533mqgal.asp




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »