Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetka HERMES znovu nalezena

Planetka HERMES znovu nalezena

Dne 28. října 1937 objevil německý astronom Karl Reinmuth z univerzity v Heidelbergu planetku, která obdržela předběžné označení 1937 UB a byla nazvána Hermes. Tehdy prolétla kolem Země ve vzdálenosti pouze 800 000 km a její jasnost byla 8 mag. Po obloze se pohybovala rychlostí 5 stupňů za hodinu. Avšak Reinmuth mohl planetku pozorovat pouze 5 dnů a pak byla ztracena.

Dráha planetky Hermes

Nyní, po 66 letech, byla tato planetka znovu objevena. Dostala se do zorného pole dalekohledu Catalina Schmidt o průměru 60 cm, využívaného v rámci programu LONEOS (Lowell Observatory Near-Earth-Object Search). Specializuje se na pátrání po tzv. blízkozemních objektech. Dne 15. 10. 2003 poslal astronom Brian A. Skiff údaje, získané při zpracování čtyř snímků "nového" objektu, do Minor Planet Center, Cambridge, Massachusetts. Na základě této informace potvrdil objev planetky také James Young na Table Mountain Observatory v jižní Kalifornii a další pozorovatelé.

Timothy B. Spahr, spolupracovník Centra pro malé planetky, porovnal tato data s údaji jiných pozorovatelů, které byly získány v posledních sedmi týdnech prostřednictvím jiných dalekohledů a vypočítal parametry oběžné dráhy objektu, jehož jasnost dosahovala 15 mag. Ukázalo se, že se velmi podobá dráze ztracené planetky Hermes. Nutno vzít v úvahu, že za uplynulých 66 let se dráha planetky změnila vlivem gravitačního působení Venuše a Země, v jejichž blízkosti nejednou prolétávala.

Nová pozorování naznačila, že planetka Hermes je menší, než se domníval její objevitel v roce 1937. Současné předpoklady, vycházející z jasnosti planetky, udávají průměr 1 až 2 km.

Do konce října bude planetka poměrně jasná, bude možné ji pozorovat i v menších dalekohledech. V nejbližších týdnech se bude pohybovat přes souhvězdí Velryby, Ryb a Vodnáře. Koncem října bude měnit svoji polohu přibližně o 7 stupňů za den. K Zemi se nejvíce přiblíží 4. 11. 2003 na vzdálenost 7,2 miliónu km. Kolem Slunce obíhá planetka Hermes po eliptické dráze ve vzdálenosti 0,622 až 2,688 astronomických jednotek (AU).

Znovuobjevení planetky Hermes si nenechali ujít astronomové University of California, Los Angeles, kteří využili radioteleskop Arecibo o průměru 305 m k určení rozměru a rotační periody planetky. Pozorování provedli ve dnech 18. a 20. října s překvapivým zjištěním: planetka je dvojitá - tvoří ji dvě samostatná tělesa, každé o průměru 300 až 450 m. Jejich rotační periody byly předběžně určeny na 13 až 21 hodin.

Další pozorování budou pokračovat v oblasti viditelného, infračerveného i radiového záření, aby bylo možno definitivně potvrdit, zda se jedná opravdu o planetku Hermes. Cílem bude zjistit i další charakteristiky planetky.

Dráhu planetky ve sluneční soustavě si můžete prohlédnout na adrese http://neo.jpl.nasa.gov/cgi-bin/db_shm?sstr=1937+UB.Zdroj: http://www.spaceref.com/news/viewpr.html?pid=12805 a http://www.astronomy.com/Content/Dynamic/Articles/000/000/001/533mqgal.asp




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »