Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetka HERMES znovu nalezena

Planetka HERMES znovu nalezena

Dne 28. října 1937 objevil německý astronom Karl Reinmuth z univerzity v Heidelbergu planetku, která obdržela předběžné označení 1937 UB a byla nazvána Hermes. Tehdy prolétla kolem Země ve vzdálenosti pouze 800 000 km a její jasnost byla 8 mag. Po obloze se pohybovala rychlostí 5 stupňů za hodinu. Avšak Reinmuth mohl planetku pozorovat pouze 5 dnů a pak byla ztracena.

Dráha planetky Hermes

Nyní, po 66 letech, byla tato planetka znovu objevena. Dostala se do zorného pole dalekohledu Catalina Schmidt o průměru 60 cm, využívaného v rámci programu LONEOS (Lowell Observatory Near-Earth-Object Search). Specializuje se na pátrání po tzv. blízkozemních objektech. Dne 15. 10. 2003 poslal astronom Brian A. Skiff údaje, získané při zpracování čtyř snímků "nového" objektu, do Minor Planet Center, Cambridge, Massachusetts. Na základě této informace potvrdil objev planetky také James Young na Table Mountain Observatory v jižní Kalifornii a další pozorovatelé.

Timothy B. Spahr, spolupracovník Centra pro malé planetky, porovnal tato data s údaji jiných pozorovatelů, které byly získány v posledních sedmi týdnech prostřednictvím jiných dalekohledů a vypočítal parametry oběžné dráhy objektu, jehož jasnost dosahovala 15 mag. Ukázalo se, že se velmi podobá dráze ztracené planetky Hermes. Nutno vzít v úvahu, že za uplynulých 66 let se dráha planetky změnila vlivem gravitačního působení Venuše a Země, v jejichž blízkosti nejednou prolétávala.

Nová pozorování naznačila, že planetka Hermes je menší, než se domníval její objevitel v roce 1937. Současné předpoklady, vycházející z jasnosti planetky, udávají průměr 1 až 2 km.

Do konce října bude planetka poměrně jasná, bude možné ji pozorovat i v menších dalekohledech. V nejbližších týdnech se bude pohybovat přes souhvězdí Velryby, Ryb a Vodnáře. Koncem října bude měnit svoji polohu přibližně o 7 stupňů za den. K Zemi se nejvíce přiblíží 4. 11. 2003 na vzdálenost 7,2 miliónu km. Kolem Slunce obíhá planetka Hermes po eliptické dráze ve vzdálenosti 0,622 až 2,688 astronomických jednotek (AU).

Znovuobjevení planetky Hermes si nenechali ujít astronomové University of California, Los Angeles, kteří využili radioteleskop Arecibo o průměru 305 m k určení rozměru a rotační periody planetky. Pozorování provedli ve dnech 18. a 20. října s překvapivým zjištěním: planetka je dvojitá - tvoří ji dvě samostatná tělesa, každé o průměru 300 až 450 m. Jejich rotační periody byly předběžně určeny na 13 až 21 hodin.

Další pozorování budou pokračovat v oblasti viditelného, infračerveného i radiového záření, aby bylo možno definitivně potvrdit, zda se jedná opravdu o planetku Hermes. Cílem bude zjistit i další charakteristiky planetky.

Dráhu planetky ve sluneční soustavě si můžete prohlédnout na adrese http://neo.jpl.nasa.gov/cgi-bin/db_shm?sstr=1937+UB.Zdroj: http://www.spaceref.com/news/viewpr.html?pid=12805 a http://www.astronomy.com/Content/Dynamic/Articles/000/000/001/533mqgal.asp




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »