Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pluto: atmosféra, led a malé měsíce

Pluto: atmosféra, led a malé měsíce

Modrá atmosféra Pluta
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Dávka novinek z konce minulého týdne byla věnována objevu vodního ledu na trpasličí planetě a také barevnému tónu atmosféry. Když se řekne New Horizons, každému se vybaví Pluto, někteří doplní, že tahle sonda snímkovala i největší měsíc Charon. Ale co zbylé měsíce? I na ně sonda pohlédla svými kamerami, ale jelikož jde o malá tělesa, která navíc obíhají relativně daleko od Pluta, bylo už předem jasné, že není možné pořídit mimořádně detailní fotky. Opět si neodpustím poznámku, že ještě před pár měsíci jsme Pluto znali pouze jako tečku o několika málo bodech. Plným právem proto můžeme o aktuálním období mluvit jako o vědecké sklizni. 

V minulých hodinách se veřejnost seznámila s prvními barevnými snímky atmosféry, nebo spíše přesněji mlženého oparu nad Plutem. Fotky ze sondy New Horizons ukazují, že tento plynný obal má poměrně intenzivní namodralou barvu. „Kdo by býval čekal, že v Kuiperově pásu uvidíme modrou oblohu? Je to úžasné!“ nešetřil chválou Alan Stern.

Snímek byl pořízen v době, kdy se z pohledu sondy schovalo Slunce za kotouč Pluta. Jak je ale možné, že má zdejší atmosféra modrou barvu? Fyzikální principy jsou úplně stejné, jako na naší planetě. Sluneční záření se totiž rozkládá na drobných částečkách, které jsou rozptýlené v atmosféře. V případě Země jde o mimořádně drobné dvouatomové molekuly dusíku. Snímky, které jsme dostali ze sondy new Horizons ale ukazují, že pro tento konkrétní odstín musí být světlo rozptylováno na větších částicích, které jsou však stále velmi drobné. Dosavadní analýzy ukazují, že by mohlo jít o skupinu látek, které se říká tholiny. Velikost jejich částic by zhruba odpovídala zhruba sazím.

Odborníci spekulují, že by tholinové částice mohly vznikat v nejvyšších vrstvách atmosféry trpasličí planety, kde jsou molekuly metanu a dusíku trhány a ionizovány dopadajícím ultrafialovým světlem. Tyto ionty jsou velmi reaktivní a napadají okolní molekuly. Postupně tak vznikají stále komplexnější sloučeniny a pozitivně nabité ionty. Poté, co spojování pokračuje, vzniknou velmi komplexní makromolekuly. Tento proces není pro vědce nový – díky sondě Cassini už něco podobného pozorovali u saturnova měsíce Titan.

Komplexnější makromolekuly na sebe navazují stále další atomy, až se z nich stanou malé částice. Plyny odpařené z povrchu Pluta na jejich povrchu kondenzují a tvoří tenkou vrstvičku, která připomíná námrazu. Tím, jak roste hmotnost částic, tak rychleji klesají k povrchu. Tady vytváří vrstvu, která povrchu dodává jeho načervenalé zbarvení. Samotná barva částic totiž nemá vliv na to, jakým způsobem lámou světlo.

Na tomto místě je vhodné poznamenat, že bychom při pobytu na povrchu Pluta zřejmě neviděli takto modrou oblohu – sytý modrý odstín jsme spatřili až v době, když byla vrstva atmosféry hodně silná – sledovali jsme ji v podstatě ze strany. Naopak při pohledu z povrchu by vrstva plynů nad naší hlavou byla mnohem slabší a barvu bychom spatřili možná při horizontu.

Výskyt ledu na povrchu Pluta

Druhým velkým objevem, kterého jsme se tento týden dočkali je objevení velkého počtu malých oblastí, kde se objevuje vodní led. Nejde tedy o žádnou jednolitou oblast, ale o malé, izolované lokality. Tyto informace jsme nasbírali díky přístroji Ralph, který má na starosti měření složení látek na povrchu. Jak se ukazuje – na rozsáhlých oblastech není vidět žádný odkrytý vodní led. Jak říká Jason Cook ze Southwest Research Institute v Boulderu (stát Colorado), může to souviset s tím, že vodní led zůstává ukrytý pod povrchem: „Možná jsou na něm uloženy vrstvy jiných, snáze vypařitelných „ledů“, tedy pevných skupenství látek.“ Důkladné pochopení, proč se led objevuje pouze na některých místech ještě bude potřebovat mnoho informací.

Výskyt ledu na povrchu Pluta Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Výskyt ledu na povrchu Pluta
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Jak ukazuje přiložený obrázek, vodní led bychom našli převážně v oblastech impaktních kráterů – jako kdyby byla ledová vrstva odhalena nárazem cizího tělesa, které odhodilo nadložní vrstvy. Zajímavé je i to, že oblasti, kde jsme nyní objevili vodní led, mají poměrně výrazné červené zbarvení – viz náš starší článek. Vědci zatím nedokázali pochopit, proč jsou ložiska ledu červená, případně jaké procesy fungují mezi ledem a tholinovými barvivy na povrchu zmrzlé trpasličí planety.

Malé měsíce Pluta

Měsíc Nix na snímcích New Horizons Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Měsíc Nix na snímcích New Horizons
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Sonda proto zaměřila svou hlavní pozornost na Pluto a Charon. Zde se však podíváme na doposud nejlepší snímky tří malých měsíců, které jsou momentálně k dispozici (vlevo je navíc odděleně měsíc Nix). Je možné, že se časem dočkáme ještě lepších snímků s více detaily, ale nemělo by jít o nic přelomového. Možná si říkáte, kam se poděl Kerberos. Tento měsíček sonda fotila ze všech nejméně a zatím jsme se nedočkali jeho fotek.

Již před příletem k Plutu se předpokládalo, že měsíce budou mít protáhlý tvar, protože to bylo patrné z jejich světelných křivek. Zdá se, že to zatím potvrdil i čerstvě uveřejněný snímek malého měsíčku Styx.

Malé měsíce Pluta, Nix, Hydra a Styx z New Horizons (říjen 2015) Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Malé měsíce Pluta, Nix, Hydra a Styx z New Horizons (říjen 2015)
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Dráhy měsíců Pluta. Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Dráhy měsíců Pluta.
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Na Plutu je led a „modré nebe“
[2] Tři malé měsíce Pluta
[3] Pluto’s Small Moons Nix and Hydra
[4] New Horizons Finds Blue Skies and Water Ice on Pluto

Převzato: Kosmonautix.cz



O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: Pluto, NASA, New horizons, Nix, Hydra, Styx


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »