Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pluto je planeta, říká šéf NASA

Pluto je planeta, říká šéf NASA

Pluto detailně ve zvýrazněných barvách. Kombinace snímků přes modrý, červený a infračervený filtr kamery RALPH/MVIC.
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

V USA je zřejmě nejsilnější komunita zastánců Pluta jako planety. Důvody jsou různé, například, že za ni byl vždy považován a že se o něm tak učili, ale i fakt, že definice planety se prostě některým vědcům zdá moc uměle našroubovaná, aby planet nebylo moc. Nedávno se k tomu vyjádřil i administrátor NASA Jim Bridenstine na robotické akci v Coloradu. Náš portál se snaží informovat o novinkách na základě nejnovějších vědeckých poznatků a ne jen podléhat tomu, že když něco řeknou v NASA, je to fakt. Jaký je tedy pohled na tuto problematiku dnes?

Nejprve k samotnému prohlášení. Záznam najdete např. na Twitteru a připomínáme jej i textem: „Just so you know, in my view, Pluto is a planet, and you can write that the NASA administrator declared Pluto a planet once again“, řekl Bridenstine. Překlad by vyzněl asi takto: „Zkrátka, jen abyste věděli, podle mého názoru Pluto je planeta, a můžete napsat, že administátor NASA opět prohlásil Pluto za planetu“. Navíc Bridenstein není v tomto u špiček v NASA sám. Například šéf mise New Horizons, která byla především určena k průzkumu Pluta, také prohlašuje Pluto za planetu. Koneckonců, když v roce 2005 sonda startovala, tak jejím hlavním cílem byla 9. planeta Sluneční soustavy a než tam doletěla, byl jejím cílem objekt, který podle definice Mezinárodní astronomické unie spadá do kategorie trpasličích planet.

Mozaika části světlé oblasti nazvané týmem New Horizons jako Tombaugh Regio. Dole vidíme pohoří Norgay Montes a nahoře světlé Sputnik Planum Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/ZLDoyle
Mozaika části světlé oblasti nazvané týmem New Horizons jako Tombaugh Regio. Dole vidíme pohoří Norgay Montes a nahoře světlé Sputnik Planum
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/ZLDoyle
Co je na celé věci tak kontroverzního, že je kolem toho v USA tak slyšet? Může za vše fakt, že Pluto jako jedinou planetu objevil Američan? Může za to setrvačnost v myšlení, která nereflektuje výsledky nejnovějšího bádání? 

Astronomové jsou zkrátka od nové definice planety v roce 2006 vystaveni tomu, že musí vysvětlovat status Pluta. Zdálo by se, že jde o daň za velkou trpělivost a nadšení pro hledání neznámé planety za Neptunem, kterou projevil objevitel Pluta Clyde Tombaugh. Nebýt jeho píle, Pluto by možná zůstalo ještě desítky let neobjeveno a kdoví, možná by pak lidi nepřekvapilo, že za Neptunem nachází množství větších či menších těles, z nichž některá připomínají obyčejné planetky nebo jádra komet, zatímco jiná jsou tak pozoruhodná a velká, jako měsíce velkých planet. 

Najít vhodnou kategorii pro tak různorodý soubor těles na okrajích Sluneční soustavy se zkrátka nepodařilo a tak kromě planetek byla definována nová skupina trpasličích planet. Od běžné planety se pak liší tím, že nevyčistily své okolí od podobných těles, což planety dokáží, díky své gravitaci. Právě tato definice planety, stanovená na konferenci IAU v Praze v roce 2006 může za současné kontroverze, ačkoli z čistě vědeckého pohledu je poměrně jasná a logická. Podobných těles, i co do velikosti, jako je Pluto, je za drahou Neptunu zřejmě velké množství a my jich dnes známe jen určitý zlomek. Problém definice nepochybně je, že planeta má umět vyčistit své okolí a to by evidentně ve vnějších oblastech Sluneční soustavy planety jako Země nedokázaly. Toto je ale jeden z mála argumentů proti současné definici.

Dráhy a polohy některých těles ze skupiny tzv. objektů rozptýleného disku (oranžová), které obíhají po výrazně protažených drahách a řada z nich kříží dráhu Neptunu. Zvýrazněna je dráha trpasličí planety Eris (modře). Autor: Petr Scheirich
Dráhy a polohy některých těles ze skupiny tzv. objektů rozptýleného disku (oranžová), které obíhají po výrazně protažených drahách a řada z nich kříží dráhu Neptunu. Zvýrazněna je dráha trpasličí planety Eris (modře).
Autor: Petr Scheirich
Astronomové nechtějí dopustit podobný zmatek, jaký nastal s novými planetami v 19. století, kdy jich najednou naše soustava měla na padesát. Máme tím na mysli kauzu nově objevovaných planetek mezi Marsem a Jupiterem. Tedhy také musela být zavedena nová skupina těles, planetky. Ačkoli paradoxně ta největší, Ceres, dnes díky nové definici planety spadá do kategorie trpasličích planet. Takže to asi není ideální. Současná definice planety je tedy i o kompromisu, aby planety nepřibývaly, což je na hraně vědeckého přístupu a spíše to odkazuje na snahu o jednoduchý pohled na náš planetární systém.

Cílem článku bylo si spíše připomenout, jak se to má historicky s vývojem objevů těles Sluneční soustavy a má vybídnout k zamyšlení, zda je dlouhodobě udržitelné považovat Pluto za planetu. Dost možná dojde na nové hlasování, ale většina vědců se zřejmě přikloní na stranu současného pohledu na naši soustavu, než aby se vracela do minulosti. Nedávné prohlášení Jima Bridenstinea však ukazuje, že jde o pozorouhodný, možná však spíše sociologický, než vědecký fenomén. Faktem je, že samotnému Plutu je jedno, co si o jeho statusu myslíme.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Space.com: Pluto je stále planeta, říká šéf NASA



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Jim Bridenstine, Pluto


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »