Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pohled do podzemí Měsíce?

Pohled do podzemí Měsíce?

Pravděpodobný vstup do měsíčního podzemí - otvor ve stropu lávového tunelu
Pravděpodobný vstup do měsíčního podzemí - otvor ve stropu lávového tunelu
Je tento tmavý útvar na obrázku vlevo vstupním otvorem do podzemí Měsíce? Může to být vstup do případného budoucího obydlí pro kosmonauty? Detailní snímek povrchového útvaru, který je považován za vstup do předpokládaného lávového tunelu v oblasti Mare Ingenii (moře Touhy), což je jedno z mála měsíčních moří na odvrácené straně Měsíce, pořídila americká sonda LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter).

Tento "světlík" má úctyhodnou velikost - přibližně 130 m v průměru - a je pravděpodobně důsledkem částečného zřícení stropu lávového tunelu. Měsíční geologové vůbec neočekávali, že spatří tento typ neobvyklého povrchového útvaru právě v této oblasti. Doposud byly obdobné "díry" objeveny v oblasti Marius Hills (v Oceánu bouří) na přivrácené straně Měsíce, která je zaplněna vulkanickými dómy a brázdami, kde se mohly v minulosti vytvořit lávové tunely.

Jako první objevila tuto "díru" nepravidelného tvaru v povrchu Měsíce japonská kosmická sonda SELENE/Kaguya. V detailu ji vidíte na úvodním obrázku s rozlišením 0,55 m/pixel, který byl pořízen kamerou LROC (Lunar Reconnaissance Orbiter Camera) na palubě americké sondy LRO. Balvany a drobné úlomky kamenů spočívající na dně jámy jsou částečně osvětleny (levý svah šachty) a zřejmě pocházejí z povrchu, odkud spadly dolů v době zřícení stropu lávového tunelu.

Toto může být významný objev i pro ostatní měsíční regiony. Studium lávových proudů je důležité pro pochopení, jakým způsobem docházelo k transportu lávy na povrchu mladého Měsíce. Podpovrchové prostory mohou být případně v budoucnu využívány pro pobyt kosmonautů při realizaci dlouhodobých pilotovaných expedic. Tato nově objevená jáma na odvrácené straně Měsíce by mohla rovněž posloužit jako skvělé místo pro vybudování základny budoucích automatických dalekohledů, určených k pozorování vesmíru.

Na povrchu Měsíce jsou kruté podmínky - pozemšťané se zde nebudou necítit dobře, neboť v prostředí bez atmosféry budou ve dne vystaveni vysokým teplotám, naopak v noci (nebo ve stínu) teploty klesají hluboko pod nulu. Během dlouhodobého pobytu by mohli kosmonauti trávit svůj čas v podzemí, v prostředí lávových tunelů, pod ochranným štítem vrstvy povrchové horniny. A to bez nutnosti výstavby těchto úkrytů. Zatímco hloubení podzemních prostor o dostatečné velikosti, vhodných pro celou měsíční kolonii, by bylo velkou technickou výzvou, tyto lávové tunely by mohly poskytovat hotové prostory pro dobře chráněné obydlené základny.

Lávový tunel Thurston Tube na Havajských ostrovech
Lávový tunel Thurston Tube na Havajských ostrovech
Na dalším obrázku je obrovský lávový tunel na Havaji. Vypadá, jako by byl vyhlouben lidskou rukou, avšak je přírodního původu: byl vytvořen při vulkanické činnosti.

Jak takový lávový tunel vzniká? Když se proudy lávy dostanou na povrch planety či měsíce, postupně se shora ochlazují, tuhnou a vytvářejí ztuhlou vrstvu. Takto vzniklá pevná kůra izoluje vespod se nacházející stále ještě tekuté proudy lávy a umožňuje jim pokračovat v toku, někdy až na vzdálenost několika kilometrů. Jakmile skončí aktivita sopky, láva může z vytvořeného tunelu zcela odtéct, přičemž zanechá dutý pozůstatek bývalého proudu - dojde k vytvoření podzemní dutiny (kaverny). Tento lávový tunel na Havajských ostrovech o výšce 3 m, nazvaný Thurston Tube, vytvořila sopka Kilauea.

Podobné útvary byly v hojném počtu objeveny také na planetě Mars.

Zdroj: universetoday.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »