Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Přece jen tekoucí voda na Marsu?

Přece jen tekoucí voda na Marsu?

Tmavé pruhy - projevy tekoucí vody na povrchu Marsu?
Tmavé pruhy - projevy tekoucí vody na povrchu Marsu?
Předpoklad suché krajiny na Marsu bude nutno na základě nových fotografií změnit. Tmavé pruhy, které se zde objevují v období místního léta a které mizí s příchodem zimy, mohou s velkou pravděpodobností signalizovat tekoucí vodu jen nehluboko pod povrchem planety.

Nenadálé vytvoření pruhů na svažujícím se terénu může být spíše přisouzeno nynější tekoucí vodě, ačkoliv o jejich původu se dlouho a stále diskutuje. Světlé pruhy byly spatřeny na příkrých svazích - a to na fotografiích pořízených před několika roky sondou NASA s názvem Mars Global Observer (MGO). Sezónní tmavé pruhy byly objeveny v severních polárních oblastech planety. Kapalná voda tekoucí po svahu může vysvětlit oba typy pozorovaných úkazů, avšak viníkem mohou být rovněž laviny prachu nebo písku.

Nedávné nové snímky odhalily doposud neznámý druh sezónních tmavých pruhů na jižní polokouli Marsu, s charakteristickým vzhledem v podobě "vázanky" vytvořené proudem tekoucí vody.

Slaná nemrznoucí směs

Tým vědců, jehož vedoucím je Alfred McEwen (University of Arizona, Tucson), objevil na fotografiích pořízených sondou NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) svahy, na nichž se tmavé pruhy objevují každé léto a vždycky s nástupem zimy zmizí.

Byly pozorovány především na svazích ve středních šířkách jižní polokoule, nicméně některé byly rovněž spatřeny v blízkosti rovníku.

Protože se tmavé pruhy objevily v létě, kdy je povrch Marsu teplejší, jednou z možností je, že jsou důsledkem tání podpovrchového ledu a vzniklá voda pak stéká po svazích dolů. Vědci se domnívají, že se kapalná voda může nacházet pod povrchem, protože pokud by byla na povrchu, sonda MRO by pravděpodobně vystopovala její přítomnost.

Některé z tmavých pruhů vznikaly za velmi nízké teploty kolem -23 °C, což je poměrně hodně pod bodem tuhnutí čisté vody. Avšak slaná voda může zůstat v kapalném stavu i za takovýchto teplot, čímž by se dala vysvětlit přítomnost pozorovaných tmavých pruhů.

Přemísťování prachových zrnek

Tmavé pruhy - projevy tekoucí vody na povrchu Marsu?
Tmavé pruhy - projevy tekoucí vody na povrchu Marsu?
Výzkumníci se domnívají, že slaná voda tekoucí těsně pod povrchem může unášet zrníčka prachu na povrchu planety, což způsobuje vytváření tmavých pruhů. Nicméně vysvětlení není absolutní - zatím není jasné, proč tyto pruhy následně mizí po nástupu studeného počasí.

"Nejlepší vysvětlení, které doposud máme pro tato pozorování, jsou vytvářející se proudy slané vody, ačkoliv i tuto představu bude nutno ověřit dalšími výzkumy," říká Alfred McEwen.

Sezónní pruhy, které tým astronomů označuje jako periodické svažující se linie, se často vyskytují v oblastech bez přítomnosti prachu, tudíž výskyt prachových lavin je zde velmi málo pravděpodobný.

Tyto pruhy se však vyskytují ve shodných oblastech jižní polokoule - mezi 30. a 60. stupněm jižní šířky - kde byla existence skrytého podpovrchového ledu již dříve potvrzena, a to včetně objevu skrytých ledovců pod povrchovou horninou.

Podpora pro existenci života?

Tyto ledové depozity se zde vytvořily jako důsledek ukládání sněhu ve středních šířkách planety Mars v důsledku minulých klimatických změn.

"Podpovrchový led obohacený o přítomnost soli může v teplejších obdobích částečně roztát a vzniklá kapalina může na krátkou vzdálenost téci ze svahu," říká Phil Christensen of Arizona State University, Tempe, který se nepodílel na tomto výzkumu. V některých oblastech bylo zjištěno více než 1000 jednotlivých tmavých pruhů o délce až 200 m.

"Korelace mezi známými depozity ledu a sněhu se zdá být velice ostrá," dodává James Head, Brown University in Providence, Rhode Island, který rovněž na uvedeném výzkumu nespolupracoval.

Zjištění faktu, že se na povrchu Marsu může nacházet kapalná voda i v současné době, zvyšuje pravděpodobnost, že zde život mohl existovat. Udržování kapalné vody při velmi nízkých teplotách však vyžaduje velmi slanou vodu, ve které život, jak víme, bude mít velmi těžké podmínky pro přežití. Avšak astronomové tuto možnost nevylučují. "Tento objev je velmi vzrušující, protože to je naše první příležitost spatřit prostředí na Marsu, které by mohlo umožnit podporu aktivním biologickým procesům," říká Lisa Pratt, Indiana University in Bloomington, která se také na zmiňovaném výzkumu nepodílela.

Sekvenci několika obrázků s výskytem tmavých pruhů v různých časových obdobích najdete na tomto odkaze.

Zdroj: www.newscientist a astronomynov.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »