Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Přece jen tekoucí voda na Marsu?

Přece jen tekoucí voda na Marsu?

Tmavé pruhy - projevy tekoucí vody na povrchu Marsu?
Tmavé pruhy - projevy tekoucí vody na povrchu Marsu?
Předpoklad suché krajiny na Marsu bude nutno na základě nových fotografií změnit. Tmavé pruhy, které se zde objevují v období místního léta a které mizí s příchodem zimy, mohou s velkou pravděpodobností signalizovat tekoucí vodu jen nehluboko pod povrchem planety.

Nenadálé vytvoření pruhů na svažujícím se terénu může být spíše přisouzeno nynější tekoucí vodě, ačkoliv o jejich původu se dlouho a stále diskutuje. Světlé pruhy byly spatřeny na příkrých svazích - a to na fotografiích pořízených před několika roky sondou NASA s názvem Mars Global Observer (MGO). Sezónní tmavé pruhy byly objeveny v severních polárních oblastech planety. Kapalná voda tekoucí po svahu může vysvětlit oba typy pozorovaných úkazů, avšak viníkem mohou být rovněž laviny prachu nebo písku.

Nedávné nové snímky odhalily doposud neznámý druh sezónních tmavých pruhů na jižní polokouli Marsu, s charakteristickým vzhledem v podobě "vázanky" vytvořené proudem tekoucí vody.

Slaná nemrznoucí směs

Tým vědců, jehož vedoucím je Alfred McEwen (University of Arizona, Tucson), objevil na fotografiích pořízených sondou NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) svahy, na nichž se tmavé pruhy objevují každé léto a vždycky s nástupem zimy zmizí.

Byly pozorovány především na svazích ve středních šířkách jižní polokoule, nicméně některé byly rovněž spatřeny v blízkosti rovníku.

Protože se tmavé pruhy objevily v létě, kdy je povrch Marsu teplejší, jednou z možností je, že jsou důsledkem tání podpovrchového ledu a vzniklá voda pak stéká po svazích dolů. Vědci se domnívají, že se kapalná voda může nacházet pod povrchem, protože pokud by byla na povrchu, sonda MRO by pravděpodobně vystopovala její přítomnost.

Některé z tmavých pruhů vznikaly za velmi nízké teploty kolem -23 °C, což je poměrně hodně pod bodem tuhnutí čisté vody. Avšak slaná voda může zůstat v kapalném stavu i za takovýchto teplot, čímž by se dala vysvětlit přítomnost pozorovaných tmavých pruhů.

Přemísťování prachových zrnek

Tmavé pruhy - projevy tekoucí vody na povrchu Marsu?
Tmavé pruhy - projevy tekoucí vody na povrchu Marsu?
Výzkumníci se domnívají, že slaná voda tekoucí těsně pod povrchem může unášet zrníčka prachu na povrchu planety, což způsobuje vytváření tmavých pruhů. Nicméně vysvětlení není absolutní - zatím není jasné, proč tyto pruhy následně mizí po nástupu studeného počasí.

"Nejlepší vysvětlení, které doposud máme pro tato pozorování, jsou vytvářející se proudy slané vody, ačkoliv i tuto představu bude nutno ověřit dalšími výzkumy," říká Alfred McEwen.

Sezónní pruhy, které tým astronomů označuje jako periodické svažující se linie, se často vyskytují v oblastech bez přítomnosti prachu, tudíž výskyt prachových lavin je zde velmi málo pravděpodobný.

Tyto pruhy se však vyskytují ve shodných oblastech jižní polokoule - mezi 30. a 60. stupněm jižní šířky - kde byla existence skrytého podpovrchového ledu již dříve potvrzena, a to včetně objevu skrytých ledovců pod povrchovou horninou.

Podpora pro existenci života?

Tyto ledové depozity se zde vytvořily jako důsledek ukládání sněhu ve středních šířkách planety Mars v důsledku minulých klimatických změn.

"Podpovrchový led obohacený o přítomnost soli může v teplejších obdobích částečně roztát a vzniklá kapalina může na krátkou vzdálenost téci ze svahu," říká Phil Christensen of Arizona State University, Tempe, který se nepodílel na tomto výzkumu. V některých oblastech bylo zjištěno více než 1000 jednotlivých tmavých pruhů o délce až 200 m.

"Korelace mezi známými depozity ledu a sněhu se zdá být velice ostrá," dodává James Head, Brown University in Providence, Rhode Island, který rovněž na uvedeném výzkumu nespolupracoval.

Zjištění faktu, že se na povrchu Marsu může nacházet kapalná voda i v současné době, zvyšuje pravděpodobnost, že zde život mohl existovat. Udržování kapalné vody při velmi nízkých teplotách však vyžaduje velmi slanou vodu, ve které život, jak víme, bude mít velmi těžké podmínky pro přežití. Avšak astronomové tuto možnost nevylučují. "Tento objev je velmi vzrušující, protože to je naše první příležitost spatřit prostředí na Marsu, které by mohlo umožnit podporu aktivním biologickým procesům," říká Lisa Pratt, Indiana University in Bloomington, která se také na zmiňovaném výzkumu nepodílela.

Sekvenci několika obrázků s výskytem tmavých pruhů v různých časových obdobích najdete na tomto odkaze.

Zdroj: www.newscientist a astronomynov.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »