Před námi turbulence na Titanu - připoutejte se!
Atmosférický fyzik Giles Harrison (Atmospheric Observatory, Reading University, Velká Británie) vymyslel levný způsob, jak měřit účinky turbulence – používá meteorologické balóny s radiosondou, která mimo jiné obsahuje také čidlo magnetického pole, které měří kolísání zemského magnetického pole, způsobené turbulencí. I když je magnetické pole Země velmi stabilní, byly zaznamenány určité změny, způsobené účinky turbulence.
Všechna tělesa, planety a měsíce podléhají stejným principům fyziky. Když budou všichni pracovat společně – vědci, kteří sledují Zemi, ale i ti, kteří pozorují naše planetární sousedy, mohou lépe zpracovávat data z kosmických sond a testovat počítačové modely procesů a získávat nové náhledy na celou Sluneční soustavu.
Planetolog Ralf Lorenz (Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory, Baltimore, Maryland) zjistil, že Harrisonovy výsledky jsou klíčem k tomu, aby data z Titanu, pořízené sondou Huygens, dávaly smysl.
Surface Science Package (povrchový vědecký balíček) na palubě Huygens obsahuje sadu snímačů sklonu, které měřily pohyby modulu během sestupu. Když Hyugens na padáku klesal, sice „musel přežít mnoho otřesů“, ale samotná atmosféra byla docela klidná. Znalosti o turbulencích v mracích, pořízených Harrisonovou radiosondou v pozemské atmosféře, inspirovala Lorenze k hledání podobných efektů v datech z Huygensova snímače sklonu. Vyzbrojený touto informací Lorenz našel v datech z 2,5 hodinového sestupu modulu Huygens 20 minutové období, kdy došlo k turbulenci v mraku. Navíc zjistil, že se tak stalo ve výšce okolo 20 km nad povrchem Titanu.
Lorenzova analýza pomohla identifikovat turbulentní vrstvu mraků v atmosféře Titanu - důležitý výsledek pro výzkum meteorologie Titanu. Mezitím Lorenz také našel způsob, jak zlepšit Harrisonův magnetický senzor umístěný na balóně - jednoduše změnou jeho orientace.
Mark Leese, ředitel projektu Surface Science Package na modulu Huygens (Open University, Velká Británie), řekl: „Věděli jsme, že Huygens měl jízdu směrem dolů k povrchu Titanu kodrcavou. Teď můžeme oddělit i 20 minutovou turbulenci atmosféry, pravděpodobně způsobenou vrstvou mraků - od dalších efektů, jako jsou boční vítr nebo záchvěvy vzduchu kvůli nepravidelnému tvaru sondy.“
Lorenzova analýza (spoluautory jsou: J. Zarnecki, M. Towner, M. Leese, A. Ball, B. Hathi, A. Hagermann a N. Ghafoor) online v Planetary and Space Science (tiskem vyjde asi v listopadu).
Výsledky Harrisona a Hogana byly zveřejněny minulý rok v Journal of Atmospheric and Oceanic Technology. Srovnání ideí Lorenze a Harrisona se objeví v srpnovém vydání Journal of Oceanic and Atmospheric Technology.
Zdroj: www.spaceflightnow.com
