Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Překvapení: vnitřní část Oortova oblaku má tvar spirály

Překvapení: vnitřní část Oortova oblaku má tvar spirály

Dvouramenná spirála vnitřního Oortova oblaku
Autor: (Nesvorný a kol.

Na samé hranici slunečního vlivu, kde Slunce jen šeptem ovlivňuje pohyb vesmírného prachu, vědci odhalili elegantní spirálovou strukturu. Co tam dělá – a proč o ní dosud nikdo nevěděl? Překvapivý výsledek simulace českého astronoma Davida Nesvorného.

Představte si obří ledový oblak daleko za oběžnými drahami planet – tolik vzdálený, že světlo Slunce sem dopadá slaběji než měsíční svit na Zemi. Tomuto obřímu prostoru říkáme Oortův oblak – rezervoár miliard kometárních jader a pozůstatků po vzniku Sluneční soustavy. Nový výzkum ale ukazuje, že jeho vnitřní část, tzv. Hillsův oblak, není jen beztvarý shluk, ale tvoří elegantní dvouramennou spirálu.

Galaktický příliv jako neviditelný architekt

Tuto spirálu nevytvořily planety ani hvězdy – vznikla působením slapových sil Galaxie. Slunce, stejně jako celá Sluneční soustava, obíhá střed Mléčné dráhy a nachází se v jejím gravitačním poli. Toto pole působí na vzdálené objekty v Oortově oblaku různou silou, čímž pomalu, ale neustále mění jejich dráhy. Když těleso obíhá Slunce ve vzdálenosti tisíců astronomických jednotek (AU), i slabé síly z Galaxie mohou mít dramatický vliv.

Výsledkem je pozoruhodný efekt: když tělesa opustí oblast planet a jsou vystřelena do vzdálenějších drah (1 000 až 10 000 AU), galaktické síly s nimi začnou „kroutit“ – mění jejich sklony a orientaci. To postupně vytváří dvě zakroucená spirálová ramena, podobná těm ve spirálních galaxiích – jen mnohem jemnější.

Důkaz místo slibů – simulace na superpočítači

Tato struktura byla odhalena díky simulaci, kterou vedl český astrofyzik David Nesvorný (působící v USA) a jeho mezinárodní tým. Na základě gravitačního modelu na superpočítači NASA sledovali vývoj drah tisíců těles po dobu 4,6 miliardy let. Výsledky byly překvapivé – spirála není jen dočasný jev, ale stabilní struktura, která přežívá miliardy let.

Simulace ukázaly, že:

  • spirála má délku cca 15 000 AU,

  • je mírně nakloněná vůči rovině oběhu planet (o ~30°),

  • vzniká bez ohledu na hvězdné průlety – jde o důsledek samotného galaktického slapového pole.

Pozorovat ji je (zatím) nemožné

Ačkoliv výpočty jasně ukazují existenci spirály, přímé pozorování je extrémně obtížné. Tělesa jsou velmi daleko, malá a tmavá. Ojedinělým úlovkem byl například objekt 541132 Leleākūhonua, který má extrémní dráhu (a ≈ 1000 AU), ale ani ten zřejmě do spirály úplně nezapadá. Budoucí teleskopy by mohly hledat další podobná tělesa a sledovat jejich rozmístění po obloze.

Další možností je hledat tepelný podpis spirály – prachová zrna v Oortově oblaku by mohla slabě vyzařovat infračervené záření v pásmu 300–400 mikrometrů. Problém je, že tento signál je extrémně slabý a zcela přehlušen zodiakálním světlem (sluneční prachová mlha) a reliktním zářením vesmíru z Velkého třesku.

Spirála i v jiných planetárních soustavách?

Zajímavým vedlejším závěrem je, že spirály tohoto typu mohou vznikat i kolem jiných hvězd – tzv. exo-Oortovy oblaky. Pokud by se někdy podařilo pozorovat spirálu kolem jiné hvězdy, byl by to jasný důkaz existence rozsáhlého planetárního systému s dynamikou podobnou té naší.

Oortův oblak Autor: NASA/ESA and A. Feild /Space Telescope Science Institute
Oortův oblak
Autor: NASA/ESA and A. Feild /Space Telescope Science Institute

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Článek pro The Astrophysical Journal k dispozici na arXiv.org



O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Oortův oblak


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

RIASY V LABUTI

NGC 6960,6992

Další informace »