Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Příběh života leží na Měsíci?
Petr Kubala Vytisknout článek

Příběh života leží na Měsíci?

Povrch Měsíce a Země na snímku ze sondy  Kaguya. Autor: JAXA
Povrch Měsíce a Země na snímku ze sondy Kaguya. Autor: JAXA
Jeden německý astrobilog přichází s poměrně odvážnou myšlenou, že by se na povrchu našeho kosmického souputníka mohly nacházet meteority, původem ze Země, které mohou být klíčem k poznání počátků života na naší planetě...

Astrobiolog Joop Houtkooper z německé University v Giessen tvrdí, že na dně měsíčních kráterů by mohly být meteority původem ze Země. Tyto meteority se na Měsíc mohly dostat v době, kdy na naší planetě vznikal život. V meteoritech by mohly být dokonce pozůstatky života a to nejen ze Země ale možná i z Marsu. Joop Houtkooper patří do úzké skupiny lidí, kteří zpochybnili výsledky sond Viking a důrazně upozorňovali na to, že legendy kosmonautiky na Marsu život najít nemohly.

Jeho názory jsou ale v astrobiologii obecně považovány za spíše kontroversní. Počátkem letošního roku například předpovídal objev mikrobů pomocí sondy Phoenix. Jedná se o výkřik do tmy a nebo naopak, na dně lunárních kráterů leží možná nejfantastičtější informace o původu života?

Americké sondy Lunar Prospector a Clementine v 90. letech objevily vodní led v polárních oblastech Měsíce. Před pár dny ale přišla pesimistická informace, že japonská sonda Kaguya žádný led na Měsíci nenašla. To by mohla být dosti špatná zpráva především pro budoucí měsíční základny. Není ale třeba propadat panice, vědci spíše očekávají data z americké sondy LRO, která se na detailní průzkum Měsíce vydá příští rok.

Joop Houtkooper říká, že nejlepším místem na Měsíci, kde by se mohly meteority s pozůstatky života nacházet, je kráter Shackleton nedaleko jižního pólu. Své domněnky představil Houtkooper na nedávném evropském planetárním kongresu v Německu. Bylo to ale před ohlášením výsledků ze sondy Kaguya.

Houtkooper se domnívá, že by na dně kráterů mohly být meteority, obsahující fosilie mrtvých organismů. A jak se tam meteority dostaly? Podobným způsobem, jakým se naopak na Zemi dostaly meteority z Měsíce či Marsu. Do zemského povrchu kdysi dávno narazil meteorit. Při dopadu byly vyvrženy zemské horniny směrem do atmosféry a některé se dostaly až do vesmíru a mohly dopadnout i na Měsíc. Jsou tam…?

Zdroj:




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »