Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Přívalové deště na Titanu

Přívalové deště na Titanu

Objev nových jezer na Titanu
Objev nových jezer na Titanu
Nedávné snímky měsíce Titan, které pořídila americká kosmická sonda Cassini, potvrdily přítomnost nových jezer kapalných uhlovodíků. Na snímcích jsou zachyceny změny v rozložení jezer, které vznikly v důsledku "dešťových" srážek. Jenže místo vody padaly z oblaků velké kapky kapalného metanu.

Již několik let vědci předpokládají, že tmavé oblasti v okolí severního a jižního pólu největšího měsíce planety Saturn mohou být jezera vyplněná kapalinou. Na základě analýzy nedávných snímků oblasti kolem jižního pólu měsíce Titan, které byly koncem ledna publikovány v časopise Geophysical Research Letters, byla odhalena nově vzniklá jezera, která na fotografiích pořízených o rok dříve nebyla. Rovněž přítomnost rozsáhlého oblačného systému, který se v tomto místě a v tomto období objevil, naznačuje, že nová jezera mohou být právě důsledkem velkých přívalových dešťů a že některá jezera tak mohou vděčit za svůj výskyt, velikost a rozložení na povrchu Titanu změnám počasí a střídání ročních období.

Dřívější pozorování Titanu v oboru infračerveného záření aparaturou VIMS (Visible and Infrared Mapping Spectrometer) a pomocí radaru na sondě Cassini potvrdila přítomnost kapalného metanu především na severní polokouli měsíce než v okolí jižního pólu. Avšak s přibývajícím létem na severní polokouli vědci předpovídají vytváření velkých oblačných systémů, z nichž budou vypadávat intenzivnější srážky, než jaké se pravděpodobně vyskytovaly v oblasti jižního pólu, které by mohly naplnit jezera na severní polokouli kapalnými uhlovodíky.

Porovnání velikosti moře na Titanu a pozemského jezera Lake Superior.
Porovnání velikosti moře na Titanu a pozemského jezera Lake Superior.

Některá jezera na severní polokouli jsou poměrně velká. Pokud bude například jezero pojmenované Kraken Mare zcela zaplněno - rozloha asi 400 000 km2 - může mít téměř 5krát větší rozlohu než známé severoamerické jezero Lake Superior (Hořejší jezero). Rozloha všech tmavých "jezer" v okolí severního pólu Titanu může být podle měření sondy Cassini více než 510 000 km2 - což je plocha téměř o 40 % větší, než činí rozloha Kaspického moře, největšího pozemského jezera.

Avšak odpařování z těchto rozsáhlých rezervoárů není příliš významné pro opětovné doplnění úbytku metanu z atmosféry, způsobeného vypadáváním kapalného metanu a případným ukládáním částic mlhy, obsahujících metan, na povrchu měsíce.

"Současné studie naznačují, že kapalný metan na Titanu není schopen dostatečně doplňovat jeho obsah v atmosféře v průběhu delšího geologického období," říká Dr. Elizabeth Turtle, členka týmu sondy Cassini z Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory in Laurel, Maryland a hlavní autorka článku. "Naše nově vypracovaná mapa poskytuje lepší pokrytí oblastí kolem pólů Titanu, avšak i kdyby všechno, co zde vidíme, byla jezera zaplněná kapalným metanem, stále to ještě není dostatečné množství pro udržování obsahu metanu v atmosféře pro období delší než 10 miliónů roků". V kombinaci s dřívějšími analýzami nová pozorování naznačují, že zde musí existovat podpovrchové zásobárny metanu.

Jezera kapalných uhlovodíků na Titanu - představa malíře.
Jezera kapalných uhlovodíků na Titanu - představa malíře.

Titan je jediný měsíc ve Sluneční soustavě, obklopený hustou atmosférou, v níž se vyskytuje celý komplex organických sloučenin. "To je opravdu jedinečné," říká Elizabeth Turtle. "Avšak jak dlouho atmosféra Titanu existovala nebo bude existovat, je stále ještě otevřená otázka."

Tato a další podobné otázky ohledně meteorologie na Titanu a jeho sezónních změn mohou být lépe vysvětleny rozložením kapalného metanu na povrchu. Vědci také zjišťují, proč se kapalné látky soustřeďují v blízkosti pólů než v rovníkových oblastech, kde se místo toho častěji vyskytují "písečné" duny.

"Tropy na Titanu mohou být docela suché, protože zažívají pouze krátké epizody srážek v jarním období a poklesu slunečního záření, jak se Slunce na místní obloze posouvá mezi polokoulemi," říká Dr. Tony DelGenio (NASA, Goddard Institute for Space Studies, New York), spoluautor článku a člen týmu sondy Cassini. "Bude zajímavé sledovat, jestli budou oblaka a dočasná jezera vznikat v příštích několika letech i v oblasti rovníku."

Titan a přetváření jeho povrchu v důsledku střídání ročních období budou i v dalším období středem pozornosti přístrojů na palubě sondy Cassini. V průběhu února má být rozhodnuto o dalším prodloužení mise do roku 2017.

Zdroj: spaceflightnow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »