Přívalové deště na Titanu

Již několik let vědci předpokládají, že tmavé oblasti v okolí severního a jižního pólu největšího měsíce planety Saturn mohou být jezera vyplněná kapalinou. Na základě analýzy nedávných snímků oblasti kolem jižního pólu měsíce Titan, které byly koncem ledna publikovány v časopise Geophysical Research Letters, byla odhalena nově vzniklá jezera, která na fotografiích pořízených o rok dříve nebyla. Rovněž přítomnost rozsáhlého oblačného systému, který se v tomto místě a v tomto období objevil, naznačuje, že nová jezera mohou být právě důsledkem velkých přívalových dešťů a že některá jezera tak mohou vděčit za svůj výskyt, velikost a rozložení na povrchu Titanu změnám počasí a střídání ročních období.

Dřívější pozorování Titanu v oboru infračerveného záření aparaturou VIMS (Visible and Infrared Mapping Spectrometer) a pomocí radaru na sondě Cassini potvrdila přítomnost kapalného metanu především na severní polokouli měsíce než v okolí jižního pólu. Avšak s přibývajícím létem na severní polokouli vědci předpovídají vytváření velkých oblačných systémů, z nichž budou vypadávat intenzivnější srážky, než jaké se pravděpodobně vyskytovaly v oblasti jižního pólu, které by mohly naplnit jezera na severní polokouli kapalnými uhlovodíky.

Některá jezera na severní polokouli jsou poměrně velká. Pokud bude například jezero pojmenované Kraken Mare zcela zaplněno - rozloha asi 400 000 km² - může mít téměř 5krát větší rozlohu než známé severoamerické jezero Lake Superior (Hořejší jezero). Rozloha všech tmavých "jezer" v okolí severního pólu Titanu může být podle měření sondy Cassini více než 510 000 km² - což je plocha téměř o 40 % větší, než činí rozloha Kaspického moře, největšího pozemského jezera.

Avšak odpařování z těchto rozsáhlých rezervoárů není příliš významné pro opětovné doplnění úbytku metanu z atmosféry, způsobeného vypadáváním kapalného metanu a případným ukládáním částic mlhy, obsahujících metan, na povrchu měsíce.

"Současné studie naznačují, že kapalný metan na Titanu není schopen dostatečně doplňovat jeho obsah v atmosféře v průběhu delšího geologického období," říká Dr. Elizabeth Turtle, členka týmu sondy Cassini z Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory in Laurel, Maryland a hlavní autorka článku. "Naše nově vypracovaná mapa poskytuje lepší pokrytí oblastí kolem pólů Titanu, avšak i kdyby všechno, co zde vidíme, byla jezera zaplněná kapalným metanem, stále to ještě není dostatečné množství pro udržování obsahu metanu v atmosféře pro období delší než 10 miliónů roků". V kombinaci s dřívějšími analýzami nová pozorování naznačují, že zde musí existovat podpovrchové zásobárny metanu.

Titan je jediný měsíc ve Sluneční soustavě, obklopený hustou atmosférou, v níž se vyskytuje celý komplex organických sloučenin. "To je opravdu jedinečné," říká Elizabeth Turtle. "Avšak jak dlouho atmosféra Titanu existovala nebo bude existovat, je stále ještě otevřená otázka."

Tato a další podobné otázky ohledně meteorologie na Titanu a jeho sezónních změn mohou být lépe vysvětleny rozložením kapalného metanu na povrchu. Vědci také zjišťují, proč se kapalné látky soustřeďují v blízkosti pólů než v rovníkových oblastech, kde se místo toho častěji vyskytují "písečné" duny.

"Tropy na Titanu mohou být docela suché, protože zažívají pouze krátké epizody srážek v jarním období a poklesu slunečního záření, jak se Slunce na místní obloze posouvá mezi polokoulemi," říká Dr. Tony DelGenio (NASA, Goddard Institute for Space Studies, New York), spoluautor článku a člen týmu sondy Cassini. "Bude zajímavé sledovat, jestli budou oblaka a dočasná jezera vznikat v příštích několika letech i v oblasti rovníku."

Titan a přetváření jeho povrchu v důsledku střídání ročních období budou i v dalším období středem pozornosti přístrojů na palubě sondy Cassini. V průběhu února má být rozhodnuto o dalším prodloužení mise do roku 2017.

Zdroj: spaceflightnow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí