Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Provlhlý Mars

Provlhlý Mars

Jet Propulsion Laboratory vydala včera večer na první pohled šokující zprávu, že "v minulosti byla na Marsu voda a tedy i podmínky příhodné pro život". Informace se pak zcela samozřejmě prokopírovala jak do televize, tak i rádia a na přední strany českých deníků. Jednalo se ale skutečně o výjimečný nález nebo jen chytrý tah tiskového oddělení NASA?

Je mi to líto, ale osobně se přikláním ke druhé z možností. Opportunity sice přinesla velmi zajímavé důkazy o dávné přítomnosti vody, avšak důkazy stále jen nepřímé. Navíc problém "vody" na Marsu můžeme rozdělit do dvou škatulek. Jednak je to existence tekuté vody v dávné minulosti, před několika miliardami roků... Svědčí o tom vymletá koryta záplavových oblastí a také nezvyklá řečiště, která stěží vymodelovala láva nebo vítr s obrušujícím pískem (viz první obrázek). Další z důkazů pak přineslo i vozítko Opportunity. Jenže na existenci velkých zásob tekuté vody v dávné minulosti se odborníci shodují už celá desetiletí. Pouze není zřejmé, kdy zde voda přesně byla, jak dlouho na povrchu setrvala a kam zmizela.

voda na Marsu I

Druhý problém je přítomnost tekuté vody na Marsu právě teď, v těchto chvílích. Mám na mysli ony stružky, jež mohla vymodelovat tekutá voda na svazích některých kráterů (viz druhý obrázek). Vzhledem k tamním podmínkách jsou jediným přijatelným zdrojem vody podpovrchové vrstvy: odborníci totiž věří, že v hloubce sto až čtyři sta metrů existují oblasti věčně zmrzlé směsi vody a oxidu uhličitého.

Nyní trochu přimhuřte oči a představte si prudký, velmi hluboký svah na povrchu Marsu. Třeba okraj impaktního kráteru, strž vytvořenou sopečnou činností či výsledek jakéhokoli jiného geologické jevu, díky kterému se "na vzduch" dostane vrstva bohatá na vodu. Voda se díky slunečnímu svitu může za příhodných podmínek dostat až na povrch, kde ihned zmrzne a vytvoří jakousi ledovou bariéru. Za ní se nadále shromažďuje tekutina, až se bariéra v jednom okamžiku protrhne. Po svahu dolů se pak rozteče směs bahna, kamení a vody. Jenže tento důkaz malé vozítko rozhodně nepřineslo. Jediné co dosud máme jsou záběry z umělých družic.

voda na Marsu II

Takže tedy. Ano, Mars byl v minulosti bezesporu vlhký. Existovaly zde mělká moře. To je ale domněnka stará už několik desetiletí a Opportunity pouze přinesla další, velmi zajímavý, leč nepřímý důkaz. Jestli to ale stačilo k vzniku života, nevíme. Všechno ostatní jsou pouhé spekulace.

Zdroj: denik.hvezdarna.cz




O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »