Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rezavé meteority na Marsu a přítomnost vody

Rezavé meteority na Marsu a přítomnost vody

Meteorit na povrchu Marsu u kráteru Victoria
Meteorit na povrchu Marsu u kráteru Victoria
Rezavé kameny velikosti lidské pěsti, roztroušené v okolí kráteru Victoria na povrchu Marsu vypadají jako meteority - může se jednat o fragmenty tělesa, které narazilo do povrchu Marsu v místě zkoumaného kráteru, jak se domnívají astronomové. Protože kameny obsahují železo, které zrezivělo za přítomnosti vody, mohly by poskytnout přesné časové měřítko vlivu procesu zvětrávání v této oblasti v poslední době.

Pojízdná vozítka Spirit a Opportunity donedávna objevily tři železné meteority, jejichž lesklý kovový povrch vyčníval nad prachem pokrytým terénem.

Nyní robot Opportunity objevil dalších 6 kandidátů na meteority v oblasti pojmenované Meridiani Planum. Vypadají jeden jako druhý. Vědecké přístroje na robotu včetně Mösbauerova spektrometru naznačují, že se jedná o kamenná tělesa obsahující minerály železa jako je kamacit (FeNi) a troilit (FeS), které jsou přítomné v meteoritech nalezených na Zemi.

"Jsme velmi natěšeni vyhlídkami na nalezení meteoritů v oblasti přistání robota Opportunity, protože to je dokonalé prostředí pro tuto činnost - prastarý povrch s velmi malým množstvím kamenů," říká James Ashley (Arizona State University, Tempe). "Je to podobná situace jako ledové pláně Antarktidy, kde již bylo objeveno velké množství meteoritů."

Exteriéry kráteru

Meteorit na povrchu Marsu u kráteru Endurance
Meteorit na povrchu Marsu u kráteru Endurance
Jeden z kandidátů na meteorit - kámen pojmenovaný Barberton - byl nalezen v počátcích mise na okraji kráteru Endurance o průměru 130 m, který se nachází přibližně 7 km severně od mnohem většího kráteru Victoria. Další čtyři meteority - pojmenované Santa Catarina, Joacaba, Paloma a Mafra - byly nalezeny v oblasti roztroušených kamenů na severozápadním okraji kráteru Victoria, zatímco šestý přezdívaný Santorini leží přibližně 800 m od jižního okraje kráteru.

"Zdánlivě obklopují kráter Victoria - proto je možné, že tyto kameny jsou částí impaktoru (většího meteoritu), který vytvořil při dopadu tento kráter," píše tým výzkumníků, jehož vedoucím je Christian Schröder (Johannes Gutenberg University, Mainz, SRN), v abstraktu publikovaném na nedávné planetární konferenci.

Tyto kameny mohou být tzv. "impaktní brekcie" - tj. směs materiálu jak ze samotného impaktoru, tak i povrchové horniny v místě vytvoření kráteru Victoria, kde meteorit dopadl. "Pokud je to pravda, pak zde můžeme mít k dispozici zvětralou vrstvu vyvrženého materiálu, spočívající na okolním povrchu," říká James Ashley, člen výzkumného týmu.

Vzácný kámen

Tyto kameny mohou být rovněž zbytky velkého meteoritu, který se rozpadl v atmosféře Marsu, nebo se může jednat o "oblak" úlomků asteroidu, který se postupně rozpadl při pádu na povrch planety.

Jestliže podobné druhy horniny budou řídce nalezeny na vzdálenější části cesty robota Opportunity při směrování od kráteru Victoria, mohlo by to podpořit první scénář - totiž že tyto kameny byly dříve součástí jednoho tělesa, které zde vyhloubilo kráter. Pokud je tomu tak, co nám to řekne o impaktním tělese?

Na základě určeného průměru kráteru Victoria (800 m) se vědci domnívají, že původce kráteru - impaktor - musel mít průměr v rozmezí 25 až 40 m.

Složení kamenů, nalezených v okolí kráteru Victoria napovídá, že mateřské těleso bylo relativně vzácného typu, říká Ashley. "Nejbližší typ meteoritu podle složení, který máme ve svých sbírkách, odpovídá typu někdy označovanému jako mezosiderit. Tento typ představuje méně než 1 % meteoritů, nalezených na Zemi."

Rezavá stopa

Doposud žádný exemplář nejrozšířenějšího typu meteoritů nalezených na Zemi - kamenné meteority, takzvané obyčejné chondrity - nebyl nalezen na rudé planetě. "Mohou být příliš křehké na to, aby přežily náraz do povrchu planety, zvláště když současná atmosféra Marsu je příliš řídká, než aby zpomalila jejich pád k povrchu," říká Ashley a dodává, že to je nadějná situace pro kosmické kameny větší než několik desítek cm. "Nebo snad mohou po dopadu na povrch Marsu zvětrávat mnohem rychleji než meteority bohaté na železo, a tak jsme je nemohli neobjevit."

Vzhledem k obsahu železa může šest nových kamenů prozradit, jak dlouho byly v kontaktu s vodou od okamžiku dopadu na povrch planety před několika milióny či miliardami roků. "Představte si, že najdete v poušti staré rezavé auto. Také vám může něco říci o vystavení vlivu vody," říká James Ashley.

Zatím žádné větší náznaky koroze nebyly nalezeny, avšak stejně i nepatrné množství koroze by napovídalo na změnu působením vody - v kapalné formě a snad dokonce v podobě vodní páry či ledu. "Horniny jsou velmi citlivé indikátory působení vody, a tak nám mohou pomoci určit některé jemné klimatické změny na Marsu v nedávné době," dodává James Ashley.

Zdroj: newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



13. vesmírný týden 2026

13. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, projde kolem Jupiteru a na konci týdně zakryje hvězdu Regulus. Večer je už dobře vidět Venuše, Jupiter a Uran. Ráno je extrémně nízko Merkur. Aktivita Slunce byla lehce zvýšená, ale polární záři zatím zakryly mraky. Večer sledujeme zajímavou kometu MAPS, ráno rychle zjasňující R3 PanSTARRS. NASA nechala vyvézt raketu SLS a proběhnou přípravy na pokus o start mise Artemis II 1. dubna. Testuje se nová verze nosiče Super Heavy. K ISS vyrazil nákladní Progress MS-33 z opravené rampy na Bajkonuru. V noci na neděli se posouvá čas o hodinu napřed na letní (SELČ). Před dvaceti lety se začala psát historie nejúspěšnější kosmické firmy SpaceX.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Bodeho galaxie

Messier 81 (M81, Bodeho galaxia) je výrazná špirálová galaxia v súhvezdí Veľká medvedica, vzdialená približne 12 miliónov svetelných rokov. Patrí medzi najväčšie galaxie skupiny M81 a je obľúbeným cieľom profesionálnych aj amatérskych astronómov. V jej jadre sa nachádza aktívna oblasť so supermasívnou čiernou dierou. M81 objavil Johann Elert Bode v roku 1774, neskôr ju do svojho katalógu zaradil aj Charles Messier. Galaxia je dobre pozorovateľná menšími ďalekohľadmi a najvhodnejšie obdobie na jej pozorovanie pripadá na jar. Jej špirálne ramená obsahujú medzihviezdny prach a oblasti tvorby nových hviezd. M81 gravitačne ovplyvňuje susedné galaxie M82 a NGC 3077, pričom ich vzájomné interakcie deformovali rozloženie plynu v celej skupine. Messier 82 (M82, Cigarová galaxia) je nepravidelná až silne narušená galaxia v tom istom súhvezdí, taktiež vzdialená asi 12 miliónov svetelných rokov. Je známa mimoriadne intenzívnou tvorbou hviezd, preto patrí medzi typické hviezdotvorné galaxie. Jej vysoká aktivita je dôsledkom gravitačného pôsobenia susednej galaxie M81, ktoré v minulosti vyvolalo mohutné hviezdotvorné epizódy. M82 je približne päťkrát žiarivejšia než naša Galaxia a jej centrálna oblasť svieti mimoriadne intenzívne. Objavená bola rovnako v roku 1774 Johannom Elertom Bodem. Neskôr sa ukázalo, že napriek svojmu pretiahnutému vzhľadu obsahuje aj špirálnu štruktúru, ktorú bolo možné odhaliť najmä v infračervenom žiarení. M82 je jednou z najzaujímavejších galaxií severnej oblohy a spolu s M81 tvorí veľmi známy a fotogenický pár. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 186x180sec. R, 164x180sec. G, 177x180sec. B, 508x120sec. L, 140x600sec Halpha, 140x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 2.1. až 16.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »