Snímok asteroidu Stein
Stretnutie európskej sondy Rosetta s asteroidom Šteins dopadlo nad všetky očakávania. Prvé snímky, ktoré boli získané ráno 6.9.2008 z kamery OSIRIS a z infračerveného spektrometra VIRTIS sú viac ako vynikajúce.
"Šteins vyzerá ako diamant na oblohe," povedal Uwe Keller, vedúci výskumník systému OSIRIS (Max Planck Institut Fuer Sonnensystemforschung, Lindau). Na získaných snímkach vidíme na povrchu asteroidu niekoľko malých a dva veľké krátery, z ktorých jeden má až 2 km v priemere. Existencia veľkých kráterov na povrchu asteroidu je dôkazom, že povrch asteroidu je starý. Získané snímky majú priemerné rozlíšenie 50 až 60 pixlov na jeden meter, čo je postačujúce pre zistenie základných povrchových tvarov a geomorfologických čŕt povrchu asteroidu Šteins.
Snímok asteroidu Stein 1Snímok asteroidu Šteins.
"Na snímkach získaných zo sondy je viditeľná reťaz kráterov, ktorá pravdepodobne vznikla dopadom meteoritu a opätovným dopadom roztrieštených úlomkov na povrch otáčajúceho sa asteroidu.", povedala Rita Schulz, členka vedeckého tímu misie Rosetta. Objavená reťaz kráterov je tvorená 7 krátermi. Všeobecne platí, čím je viacej kráterov na povrchu telesa, tým je teleso staršie. Doposiaľ bolo na povrchu asteroidu Šteins objavených 23 kráterov. Povrch asteroidu je neobyčajne svetlý. Vedci sa tak zo získaných dát pokúsia zistiť čo spôsobuje svetlosť povrchu a zároveň určia aj jeho zrnitosť. Tieto údaje by nám mali pomôcť zistiť ako asteroid vznikol.
"Na snímkach vyzerá Šteins ako typický asteroid, je fascinujúce koľko údajov sme schopný z týchto snímok získať. Je to nepochybne prvý vedecký úspech misie Rosetta. Už teraz sa môžeme tešiť na stretnutie Rosetty s asteroidom Lutetia, ktorý je oveľa väčším telesom.", povedal Gerhard Schwehm, manažér misie Rosetta.
Mozaika preletu okolo asteroidu SteinMozaika z preletu sondy Rosetta okolo asteroidu Šteins.
Vedecký tím združený okolo prístroja OSIRIS uviedol, že pár minút pred najväčším priblížením sondy k asteroidu sa kamera NAC (Narrow Angle Camery) z neznámych príčin prepla do bezpečnostného módu. Do pôvodného stavu sa kamera prepla až po niekoľkých hodinách po najväčšom priblížení k asteroidu Šteins. Kamera je totiž naprogramovaná tak, že keď dôjde k zmene určitých definovaných parametrov prepne sa do bezpečnostného módu, aby nedošlo k jej poškodeniu. Tím sa zameria na zistenie dôvodov prepnutia kamery do bezpečnostného módu a pokúsi sa získať údaje z kamery NAC. Vedci dúfajú, že sa im podarí zachrániť snímky z kamery, ktoré sú farebné a mali by nám poskytnúť informácie o chemickom zložení povrchu asteroidu.
V súčasnosti vedci intenzívne analyzujú získané údaje a po kompletnej analýze sa asteroid Šteins stane jedným z najlepšie preskúmaných asteroidov.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek
Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“
12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC).
Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487.
Charakteristika
Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2).
Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE.
Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
