Rosetta hlasí odkrytý led na kometě

Rosetta nyní obíhá ve vzdálenosti asi 200 km od jádra komety, ale protože dříve ještě jádro nebylo tak aktivní, mohla obíhat blíže a díky tomu kamera OSIRIS pořídila množství velmi detailních snímků povrchu komety. Nově uveřejněná studie v časopisu Astronomy & Astrophysics se zaměřila na mnoho jasných skvrn vodního ledu, viditelného na různých místech jádra.

Jak víme z pozorování komet, z jejich jádra se uvolňují plyny díky sublimaci různých druhů ledu. Jak letí kometa blíže ke Slunci, vodní led, nebo například led oxidu uhličitého se mění v plyn a ten potom vytváří obálku kolem jádra komety (komu) a nebo ohon komety. Plyny s sebou strhávají také prachové částice. Část prachu však zůstává na povrchu jádra komety, nebo padá zpět a pokrývá tak jádro komety tenkou vrstvou materiálu, který zakrývá jasně bílý led. To odpovídá představě, že jádra komet, tak, jak je pozorujeme, jsou velmi tmavá tělesa.

Rosetta však přesto detekuje uvolňující se plyny ledu vodního a ledů oxidu uhelnatého a uhličitého, které pocházejí z bohatých podpovrchových vrstev. Díky detailním snímkům přístroje OSIRIS vědci nalezli na 120 oblastí, které jsou více než desetkrát jasnější, než okolní povrch. Některé světlé skvrny jsou seskupeny v malé oblasti, jinde se jedná o izolované skvrny. Mnohde to vypadá jako balvany, které odhalují svůj světlý povrch ke kamerám sondy.

Světlé balvany nebo skupiny balvanů jsou často k nalezení pod útesy, což by napovídalo místům s nedávnou erozí, která vedla k odhalení čistého ledu z podpovrchových vrstev. Občas ale nalézáme také ojedinělé útvary nesouvisející s okolním terénem. U těch je předpoklad, že byly v předchozí aktivitě komety vyvrženy do prostoru, ale nedosáhly únikové rychlosti z gravitačního pole jádra a spadly proto zpět.

Vzhledem k tomu, že světlé útvary jsou často k nalezení spíše ve stinných místech a to bez výrazných změn v průběhu jednoho měsíce a vzhledem k tomu, že jejich barva je spíše k modrému okraji spektra, v kontrastu k červenavému odstínu prašného povrchu, potvrzuje to, že jde o led. Přesněji řečeno s největší pravděpodobností jde o vodní led. Protože fotografie vznikaly v době, kdy bylo jádro komety ještě dál od Slunce, kde prakticky nedochází k rychlému odpařování vodního ledu (max. 1 mm a hodinu), nemělo by jít o CO nebo CO₂ led, protože ten by rychle vysublimoval do okolního vesmíru.

Zajímavé také je, že laboratorní testy na Zemi odhalily, že už 1 mm silná vrstva prachu je schopna zcela ukrýt před kamerami jakýkoli led, schovaný pod ním. Je tedy možné, že téměř jednolitě temný povrch jádra je pouze tenkou vrstvou prachu a organického materiálu, který zakrývá čistý led pod ním. Vědci také odhadli, že na snímcích spatřené světlé struktury by mohly být ledem odkrytým ještě při minulém návratu komety ke Slunci, přičemž ledové bloky byly následně přemístěny do zastíněných oblastí, kde vydržely dodnes. Další uvažovanou možností je, že ve větší vzdálenosti od Slunce dokáže sublimující led oxidů uhlíku přemisťovat větší bloky materiálu obsahujícího vodní led.

Jak se nyní bude kometa blížit ke Slunci, můžeme očekávat odhalení dalších a také větších světlých oblastí na povrchu jádra komety.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA: Rosetta
[2] Kometa 67P na webu Astro.cz