Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Saturn známý i neznámý

Saturn známý i neznámý

SaturnCassini42d047M.jpg
Planeta Saturn je zřetelně viditelná na obloze i pouhým okem. V dalekohledu spatříme její neodmyslitelnou "ozdobu" - soustavu prstenců. V současné době směřuje ke druhé největší planetě ve sluneční soustavě americká kosmická sonda CASSINI (start 15. 10. 1997). S postupným přibližováním k Saturnu sonda vysílá na Zemi snímky planety. Poslední snímek byl pořízen 16. 2. 2004 ze vzdálenosti 66,1 miliónu km.

Fotografie byla pořízena úzkoúhlou kamerou přes jeden ze tří metanových filtrů (MT2), který odhalil metanová oblaka a mlžný závoj v atmosféře Saturna. Metanová oblaka absorbují blízké infračervené záření na vlnové délce 727 nm. Tmavé oblasti na snímku jsou místa se silnou koncentrací metanu. Světlé oblasti nad rovníkem jsou místa s vysokou a tlustou oblačností, která zastiňuje metanová oblaka v nižších výškách. Na snímku jsou patrny detaily o velikosti 397 km/pixel.

Sonda Cassini bude navedena na oběžnou dráhu kolem Saturna 1. 7. 2004 a zahájí plánovanou čtyřletou výzkumnou činnost planety, prstenců a měsíců.

saturnxray.jpg
Na planetu Saturn se v dubnu 2003 zaměřila i rentgenová družice CHANDRA (start 23. 7. 1999). V průběhu 20 hodin sledovala nepřetržitě rentgenové záření planety. Údaje byly zveřejněny teprve nedávno a astronomové byli velmi překvapeni. Očekávali totiž podobný obrázek jako v případě Jupitera. Skutečnost však byla jiná. U Jupitera se rentgenové záření koncentruje do polárních oblastí, u Saturna je tomu naopak - nejvíce rentgenového záření přichází z rovníkových oblastí.

Na připojeném obrázku jsou bílými čarami znázorněny obrysy planety a prstence, a také poloha rovníku. Ukázalo se, že spektrum rentgenového záření je prakticky shodné s rentgenovým zářením Slunce. To naznačuje, že rentgenové záření Saturna vzniká rozptylem slunečního rentgenového záření v atmosféře planety Saturn.

V době pozorování byl severní pól planety zakryt prstencem, takže není možné říci, zda tato polární oblast Saturna vyzařuje rentgenové záření či nikoliv (z oblasti kolem jižního pólu bylo detekováno pouze slabé rentgenové záření). Samotné prstence se v oboru rentgenového záření nijak neprojevily, což znamená, že rozptylují sluneční rentgenové záření mnohonásobně méně než atmosféra planety.

Planetu Saturn a její soustavu prstenců můžete pozorovat ve viditelném světle pomocí dalekohledu. V současné době se Saturn nachází v souhvězdí Blíženců. Od Země jej dělí vzdálenost 8,7 AU (= 1,3 miliardy km). Ještě do konce května máte příležitost navštívit některou blízkou hvězdárnu a kochat se krásou této bezesporu zajímavé planety. Například Hvězdárna Valašské Meziříčí je pro veřejnost otevřena každé pondělí, čtvrtek a pátek. Kromě Saturna lze na večerní obloze pozorovat i další planety, jako je Venuše, Mars a Jupiter, na přelomu března a dubna k nim přibude také Merkur.

Zdrok: spaceref.com a spaceflightnow.com




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »