Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Saturnovy prstence mohou být starší než Sluneční soustava

Saturnovy prstence mohou být starší než Sluneční soustava

Sonda Cassini prolétává mezi Saturnem a prstenci – umělecké ztvárnění
Autor: NASA

Studium dat ze sondy Cassini vede k závěru, že ledové prstence planety Saturn mohou být starší než planety Sluneční soustavy. Nikdo neví přesně, kdy se ikonické prstence Saturnu zformovaly, avšak z nové studie, na které se podíleli i astronomové ze Southwest Research Institute, vyplývá, že mohou být mnohem starší, než si vědci doposud mysleli.

Studie přináší bližší pohled na data pořízená v roce 2017 sondou Cassini, která inspirovala vědce k vypracování několika článků. Z těch dřívějších vyplývá, že prstence vznikly zhruba v době, kdy Zemi obývali dinosauři. Avšak nové studie publikované v letech 2018 a 2019 vyloučily dřívější modely a posouvají formování prstenců do období o několik miliard roků do minulosti, zhruba do doby vzniku samotné planety Saturn a dalších těles Sluneční soustavy.

V novém článku astronom Luke Dones ze Southwest Research Institute a tři francouzští vědci dokazují, že původní modely měly pravděpodobně zpočátku pravdu. Diskuse o věku prstenců se soustředily na data ze sondy Cassini pořízená v roce 2017, kdy sonda poodhalila studnici údajů s oslnivými fotografiemi Saturnových prstenců, které jsou zcela jasně složeny téměř z čistého vodního ledu.

Po ukončení mise sondy Cassini zde bylo několik vědců, kteří tvrdili, že prstence musí být mnohem mladší, než jsme doposud předpokládali. Obvyklé argumenty byly, že prstence, jestliže jsou mnohem starší, měly by být mnohem více zašpiněné jako důsledek četných srážek s meteority,“ říká Luke Dones.

Řada studií navrhuje, že prstence by měly pohlcovat částice tmavého prachu z meteoroidů a postupně tmavnout. Tudíž by nemohly být příliš jasné a čisté, pokud by existovaly ve Sluneční soustavě miliardy roků.

Luke Dones a jeho spolupracovníci Aurélien Crida z Université Côte d’Azur, Sébastien Charnoz z Institut de Physique du Globe de Paris a Hsiang-Wen Hsu z University of Colorado, Boulder, však poukázali na měření sondy Cassini, která prokázala, že prstence nepřetržitě ztrácejí materiál, který padá na planetu Saturn. Tento proces, který je do značné míry záhadou, by mohl být velmi dobře „očistným procesem“ pro led v prstencích a tím je v průběhu času dělat jasnějšími.

Luke Dones se svými spolupracovníky rovněž tvrdí, že jedním z nejzřetelnějších náznaků, že prstence jsou staré, je, že jejich hmotnost je v souladu se současným chápáním toho, jak se prastaré prstence vyvíjely. Prstence se časem rozšiřovaly vlivem satelitů na jejich vnějším okraji a zároveň ztrácely hmotu padající na Saturna na jejich vnitřní okraji. Mnohem hmotnější prstence se rozšiřovaly rychleji, proto velmi hmotný primordiální prstenec může mít v současné době pozorovanou hmotnost.

Není nemožné přesněji určit věk prstenců, avšak potřebujeme vyslat další kosmické sondy k Saturnu, které stráví dlouhou dobu intenzivním studiem samotných prstenců a stejně tak vztahu mezi prstenci a planetou Saturn,“ dodává Luke Dones.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] earthsky.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Saturnovy prstence, Planeta Saturn, Sonda Cassini


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS).

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS). Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Nastupující nízká oblačnost, přicházející od východu, znemožnila pořídit všech 60 plánovaných expozic, použitelných zůstalo jen 17. Přesto se kometu nízko nad obzorem (zhruba 11 stupňů) podařilo zachytit.

Další informace »