Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Saturnovy prstence mohou být starší než Sluneční soustava

Saturnovy prstence mohou být starší než Sluneční soustava

Sonda Cassini prolétává mezi Saturnem a prstenci – umělecké ztvárnění
Autor: NASA

Studium dat ze sondy Cassini vede k závěru, že ledové prstence planety Saturn mohou být starší než planety Sluneční soustavy. Nikdo neví přesně, kdy se ikonické prstence Saturnu zformovaly, avšak z nové studie, na které se podíleli i astronomové ze Southwest Research Institute, vyplývá, že mohou být mnohem starší, než si vědci doposud mysleli.

Studie přináší bližší pohled na data pořízená v roce 2017 sondou Cassini, která inspirovala vědce k vypracování několika článků. Z těch dřívějších vyplývá, že prstence vznikly zhruba v době, kdy Zemi obývali dinosauři. Avšak nové studie publikované v letech 2018 a 2019 vyloučily dřívější modely a posouvají formování prstenců do období o několik miliard roků do minulosti, zhruba do doby vzniku samotné planety Saturn a dalších těles Sluneční soustavy.

V novém článku astronom Luke Dones ze Southwest Research Institute a tři francouzští vědci dokazují, že původní modely měly pravděpodobně zpočátku pravdu. Diskuse o věku prstenců se soustředily na data ze sondy Cassini pořízená v roce 2017, kdy sonda poodhalila studnici údajů s oslnivými fotografiemi Saturnových prstenců, které jsou zcela jasně složeny téměř z čistého vodního ledu.

Po ukončení mise sondy Cassini zde bylo několik vědců, kteří tvrdili, že prstence musí být mnohem mladší, než jsme doposud předpokládali. Obvyklé argumenty byly, že prstence, jestliže jsou mnohem starší, měly by být mnohem více zašpiněné jako důsledek četných srážek s meteority,“ říká Luke Dones.

Řada studií navrhuje, že prstence by měly pohlcovat částice tmavého prachu z meteoroidů a postupně tmavnout. Tudíž by nemohly být příliš jasné a čisté, pokud by existovaly ve Sluneční soustavě miliardy roků.

Luke Dones a jeho spolupracovníci Aurélien Crida z Université Côte d’Azur, Sébastien Charnoz z Institut de Physique du Globe de Paris a Hsiang-Wen Hsu z University of Colorado, Boulder, však poukázali na měření sondy Cassini, která prokázala, že prstence nepřetržitě ztrácejí materiál, který padá na planetu Saturn. Tento proces, který je do značné míry záhadou, by mohl být velmi dobře „očistným procesem“ pro led v prstencích a tím je v průběhu času dělat jasnějšími.

Luke Dones se svými spolupracovníky rovněž tvrdí, že jedním z nejzřetelnějších náznaků, že prstence jsou staré, je, že jejich hmotnost je v souladu se současným chápáním toho, jak se prastaré prstence vyvíjely. Prstence se časem rozšiřovaly vlivem satelitů na jejich vnějším okraji a zároveň ztrácely hmotu padající na Saturna na jejich vnitřní okraji. Mnohem hmotnější prstence se rozšiřovaly rychleji, proto velmi hmotný primordiální prstenec může mít v současné době pozorovanou hmotnost.

Není nemožné přesněji určit věk prstenců, avšak potřebujeme vyslat další kosmické sondy k Saturnu, které stráví dlouhou dobu intenzivním studiem samotných prstenců a stejně tak vztahu mezi prstenci a planetou Saturn,“ dodává Luke Dones.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] earthsky.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Saturnovy prstence, Planeta Saturn, Sonda Cassini


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »