Snímek Saturnova misíce Enceladus poízený sondou Cassini pi tisném piblížení 9. bezna 2005.Sonda Cassini objevila magnetické pole, atmosféru a pravděpodobně i geologickou aktivitu na Saturnově měsíci Enceladu. Magnetometr sondy při prvním průletu okolo Enceladu 17. února 2005 ve vzdálenosti 1167 km objevil magnetické pole. Při dalším setkání sondy s měsícem (500 km) 9. března 2005 sonda předchozí objev potvrdila a navíc objevila oscilace způsobené interakcí elektricky nabitých (ionizovaných) molekul s magnetickým polem, jejichž frekvence pomohla zjistit, že jde pravděpodobně o molekuly vody.
"Nové výsledky získané sondou Cassini mohou být prvním důkazem, že buď z povrchu nebo z nitra Enceladu unikají plyny," řekla Dr. Michele Doughertyová, vedoucí magnetometrického týmu sondy Cassini a profesorka Imperial College v Londýně. Jde o to, že průměr Enceladu je pouhých 500 km a jeho gravitace je příliš slabá na to, aby si udržel trvalou atmosféru. Molekuly plynu tedy musejí být stále doplňovány.
Již od osmdesátých let 20. století vědci spekulovali o tom, že Enceladus je "geologicky" aktivní a je zdrojem materiálu pro Saturnův prstenec E. Sondy Voyager objevily, že povrch Enceladu odráží 90% slunečního světla, které na něj dopadá. Tak vysoké albedo může být způsobeno ledovým vulkanismem, přesněji řečeno ledovými vulkány a gejzíry vyvrhovanými částečkami ledu, které se pak usazují na povrchu měsíce. Vulkanickou aktivitou by se Enceladus zařadil k již známým aktivním měsícům ve sluneční soustavě, jimiž jsou Jupiterův měsíc Io a Neptunův Triton. "Saturnův Enceladus by mohl být vlídnější analogií Jupiterova měsíce Io," vystihl situaci Dr. Fritz Neubauer, další člen týmu a profesor geofyziky University v Kolíně nad Rýnem.
Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd. Od roku 2018 pracuje v novém týmu Planetária Praha, kam přesídlil po téměř třiceti letech působení na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Specializuje se především na předpovídání a výpočty výjimečných úkazů na obloze a velmi důkladně se zajímá o planetu Mars a její výzkum. O astronomii, zkoumání vesmíru, ale i vztahu lidí k světu kolem nás píše na blogu (dříve zde), publikuje sloupky v příloze Orientace Lidových novin, články na Neviditelném psu a v časopise Vesmír.
Své studenty na Gymnáziu Boženy Němcové se snaží vést k pochopení, jak (skvěle a jednoduše) funguje vesmír, ať už na úrovni atomu, kuchyně, laboratoře, Sluneční soustavy, Galaxie nebo celé kosmické pavučiny. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne by měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, doprovázený startem evropské Vegy-C se satelity Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“
„Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento