Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Slunce připravilo kometu Encke o ohon

Slunce připravilo kometu Encke o ohon

encke_panel.jpg
Americká sonda STEREO poprvé v historii zachytila srážku komety a CME (Coronal Mass Ejection). Při této kolizi přišla kometa Encke o svůj ohon. V té době se kometa nacházela uvnitř oběžné dráhy planety Merkur.

Tuto událost zaznamenala 20. dubna 2007 jedna z dvojice sond STEREO (Solar Terrestrial Relations Observatory). Přestože k těmto kolizím s největší pravděpodobností čas od času dochází, dosud neexistoval přímý důkaz.

Odtržení ohonu komety způsobil únik koronální hmoty CME (Coronal Mass Ejection) - velký oblak elektricky nabitého plynu, který Slunce „odhodilo“ do meziplanetárního prostoru. Srážka skončila úplným odtržením a odfouknutím plazmového ohonu komety Encke. Pozorování odhalila nejdříve zjasnění ohonu, následné odtržení a pak teprve úplnou ztrátu. Astronomové z jednotlivých snímků sestavili film.

Dosud byl vliv CME pozorován pouze u některých planet (Země, Jupiter, Saturn), u nichž jako důsledek vzájemného střetnutí se objevují polární záře. Dalším tělesem Sluneční soustavy jsou komety, ale na ně má výron koronální hmoty zcela jiný účinek.

„Když jsme tyto snímky uviděli, úplně nám to vyrazilo dech,“ říká Angelos Vourlidas (Naval Research Laboratory, Washington). „Poprvé jsme byli svědky srážky mezi CME a kometou a s překvapením jsme pozorovali odtržení jejího ohonu.“ A ještě dodal, že si „film přehrával stále znovu a znovu“.

Výsledky pozorování kamerou Heliospheric Imager na palubě sondy STEREO-A byly zveřejněny 10. října v Astrophysical Journal Letters.

Při CME (Coronal Mass Ejection) Slunce odhazuje do meziplanetárního prostoru miliardy tun elektricky nabitého slunečního plynu a magnetická pole, vše se pak pohybuje od Slunce rychlostí 100 až 3000 km/s (tj. až desítky miliónů km/h). V případě, že míří k Zemi, mohou tyto „sluneční hurikány“ způsobit geomagnetické bouře, které znamenají velké riziko pro družice, telekomunikační sítě apod.

Ale toto obrovské množství hmoty je rozprostřeno do velkého vesmírného prostoru, proto je hustota CME velmi malá a tlak vyvinutý CME jen několik nanopascalů - spíše to připomíná jemný dětský dech. Proto je velmi překvapující, že CME odtrhl kometě ohon.

„Věříme, že vysvětlením je 'magnetická rekonexe',“ říká Vourlidas. Dochází k ní tehdy, když jsou magnetická pole komety a CME opačně orientována. Jakmile se tato pole spojí, uvolní se obrovské množství energie, které odtrhne kometě ohon. Podobný proces nastává v zemské magnetosféře během geomagnetické bouře, kdy mimo jiné vznikají polární záře. Ale přesný mechanismus odtržení ohonu komety ještě není znám.

Komety jsou ledové pozůstatky formování Sluneční soustavy před několika miliardami let. Obvykle „bydlí“ v chladných, vzdálených oblastech Sluneční soustavy. Působením gravitace planet, jiných komet, popř. blízké hvězdy opustí svůj domov a dostanou se do vnitřních částí Sluneční soustavy, kde sluneční teplo a záření vytvoří jejich kómu a ohon. Typické komety mají dva ohony: jeden prachový a druhý, slabší pak plazmový (elektricky nabitý plyn). Protože za vznik ohonu může Slunce a dostatek ledu v jádře komety, nemusíme mít obavu, že kometa navždy ztratila svou okrasu - při dalším návratu ji budeme moci pozorovat v celé její kráse.

Periodická kometa Encke patří mezi nejznámější. Jedná se o kometu, která má z dosud známých komet nejkratší dobu oběhu - kolem Slunce oběhne za 3,3 roku a dostává se ke Slunci blíže než planeta Merkur. Byla pojmenována jako druhá hned po nejznámější kometě Halleyově (doba oběhu 75 let, naposledy byla u Země v roce 1986, příště 2061). Kometa Encke nenese jméno svého objevitele (francouzského astronoma Pierra Mechaina, 17. ledna 1786), ale německého matematika a astronoma Johana Franze Enckeho (1791 - 1865), který v roce 1821 vypočítal její dráhu a zjistil, že byla pozorovaná již v letech 1786, 1795, 1805 a 1818.

„Ačkoliv je STEREO v první řadě určen ke studiu CME, zvláště jejich vlivu na Zemi, doufáme, že tento náraz CME do Encke, umožní vědcům studovat také komety,“ dodává Mike Kaiser (NASA Goddard Space Flight Center), vědecký pracovník projektu STEREO.

Vourlidasův tým začne systematicky analyzovat všechna data, pořízená sondou STEREO. Na palubě je sestava 5 různých dalekohledů (souhrnně známých jako SECCHI), určených pro sledování Slunce v různých vlnových délkách. Snímky získané kamerou Heliospheric Imager tvoří jen zlomek celkového množství dat. Během následujících měsíců „budeme pozorovat interakce CME a komet do nejmenších možných detailů, abychom porozuměli těmto procesům,“ říká Vourlidas.

Krátká oběžná perioda v kombinaci s dráhou uvnitř oběžné dráhy Merkuru možná poskytne astronomům častější pozorování vlivu CME na kometu Encke než na jiné. Může mít tento jev nějaký účinek na povahu komety a její vývoj? „To my zatím nevíme,“ řekl Vourlidas.

encke.jpg
Série snímků: Série 4 snímků ukazuje kometu Encke v blízkosti Slunce a odtržení jejího ohonu, jak to zachytila sonda STEREO. Na třetím snímku (vlevo dole) je vidět utržení kometárního ohonu po zásahu CME (Coronal Mass Ejection) - úniku koronální hmoty ze Slunce. Kredit: NASA

Animace (film): http://science.nasa.gov/headlines/y2007/01oct_encke.htm

Zdroj: www.spaceflightnow.com a http://science.nasa.gov




O autorovi



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »