Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sluneční aktivita v březnu 2023

Sluneční aktivita v březnu 2023

Eruptivní protuberance 7. 3. 2023
Autor: GOES-16 SUVI

Měsíc březen byl opravdu bouřlivý. Až na několik klidnějších dnů střídala jedna erupce druhou a protuberance se „předháněly“ v počtu a výdrži. Ta největší a nejzajímavější byla pozorovatelná na slunečním severozápadě celé tři dny. Do našeho měsíčního přehledového článku nelze úplně poctivě vypsat všechny události. Proto se pojďme zaměřit na ty nejzajímavější, popř. nejdůležitější.

Velké březnové erupce

V březnu byly pozorované hned dvě erupce o mohutnosti X (tedy velmi velké). Obě se objevily na západní sluneční polokouli a v čase, kdy je nebylo možné z území ČR pozorovat.  Následkem erupcí byla ionizace horní části zemské atmosféry, což způsobilo krátkovlnný rádiový výpadek v jednom případě nad Amerikou a v druhém nad Austrálií. Letci a radioamatéři mohli zaznamenat ztrátu signálu a další neobvyklé efekty šíření na frekvencích pod 30 MHz.

První erupce byla pozorována 3. března 2023 a dosáhla mohutnosti X2.1 v 18:52 SEČ (viz Malý výkladový slovníček). Následný výron koronální hmoty Zemi nakonec nezasáhl.

Samotná aktivní oblast NOAA 3234, ve které erupce vznikla, byla velmi zajímavá. Objevila se na východním okraji 20. února a zašla za západní okraj 4. března. Za tu dobu zvládla mimo X-erupce vyprodukovat ještě 12 erupcí o mohutnosti M (přehled o této skupině skvrn najdete zde). 

Ve středu 29. března ve 03:33 SEČ byla pozorována druhá velká erupce. Tentokrát za jejím vznikem nestála pouze jedna skupina skvrn, ale hned tři. Oblasti s čísly NOAA 3256, 3257 a 3259 byly tak blízko sebe, že jejich magnetická pole se navzájem ovlivňovala. Kdyby byly tyto oblasti od sebe dál, neměly by šanci vytvořit takto velkou erupci. Žádný výron koronální hmoty z této erupce pozorován nebyl.

Výron koronální hmoty z odvrácené strany Slunce

Velmi neobvyklý jev byl pozorován 13. března (00:36 SEČ). Přístroj LASCO na sondě SOHO zaznamenal výron koronální hmoty na odvrácené straně Slunce. To samo o sobě není tak neobvyklé. Často můžeme pozorovat taková CME těsně před tím nebo po tom, co aktivnější oblast vyjde/zapadne. Zajímavé na tomto výronu bylo především to, že erupce, jejímž byl následkem, se odehrála přímo na odvrácené straně Slunce. Tedy nikoli těsně za okrajem.

I tak měl tento výron vliv na Zemi v podobě drobných poruch ve vysokofrekvenční radiové komunikaci. Mimo samotného impaktu na Zem je tu i další zajímavost, a tou je rychlost. Tato CME dosáhla rychlosti 2127 kilometrů za sekundu. Podle získaných údajů byla za úkaz zodpovědná již dříve zmíněná aktivní oblast NOAA 3234. Jasný bod na videu je planeta Merkur.

Eruptivní filamenty a protuberance

Ne všechny výrony koronální hmoty putují z erupcí, které vznikly u slunečních skvrn. Některé se utrhnou při tzv. aktivizaci protuberance/filamentu. Protuberance i filament je tentýž jev, akorát pozorovaný z jiného úhlu. Protuberance je oblak plazmatu pozorovaný na okraji Slunce a filament můžeme vidět jako „tmavého hada“ táhnoucího se přímo na slunečním disku. Hmota v takovém „oblaku“ je formována magnetickým polem (stejně jako vše na Slunci), a když dojde k jejímu „přeskládání“, může se filament „utrhnout" a uletět do prostoru. Tento jev není nijak neobvyklý. Nicméně, když se to stane u velkého filamentu, je to nejen krásný pohled, ale při správném nasměrování i jistota vzniku polární záře. V březnu jsme mohli tyto úkazy vidět hned dva. První byl pozorován 11. března a druhý 17. března (viz video).  První úkaz způsobil v naší atmosféře polární záři.

Březen se s námi rozloučil krásnou eruptivní protuberancí. Žádný vliv na Zemi to mít nebude.

Vývoj 25. slunečního cyklu

Koláž snímků fotosféry za měsíc únor Autor: Senol SANLI
Koláž snímků fotosféry za měsíc únor
Autor: Senol SANLI
Každý měsíc se aktualizují data, aby se ukázalo, jak jsme na tom se současným vývojem sluneční aktivity. Původně si prognostici mysleli, že 25. sluneční cyklus bude přibližně stejně silný, resp. slabý jako ten 24. (jeden z nejslabších slunečních cyklů za století). Únorová čísla slunečních skvrn jsou nejnovější známkou toho, že současný cyklus překonává většinu předpovědí. Koláž je vytvořena ze snímků družice SDO. Předpovědi slunečních cyklů se samozřejmě nevytvářejí pouze pro maximum aktivity, ale existují pro celý jeho průběh. Již druhým rokem je průběh mnohem aktivnější, než se předpokládalo. Sluneční maximum se ovšem stále očekává až v roce 2024 nebo 2025.

Jak již bylo výše zmíněno, v březnu byly pozorovány hned dvě erupce s mohutností X. Tím se v roce 2023 dostal počet takto velkých erupcí k hodnotě 7. Stejný počet X-erupcí byl pozorován ze celý minulý rok. To je další známka toho, že aktivita Slunce v současném cyklu rychle zesiluje. Pokud bude trend pokračovat, odhaduje se, že by do konce tohoto roku mohlo být pozorováno až téměř 30 takto silných erupcí.

Srovnání předpokládaného průběhu 25. slunečního cyklu se současným stavem - únor. Autor: NOAA
Srovnání předpokládaného průběhu 25. slunečního cyklu se současným stavem - únor.
Autor: NOAA

Malý slovníček:

Třídy slunečních erupcí:

Erupce bohužel nesvítí ve viditelném záření vždy podle toho, kolik vyzáří energie. Jsou malé erupce, které jsou „rozlehlé“ a v chromosféře krásné svítí, a velké erupce, které vypadají jako malé tečky a vizuálně jsou nezajímavé. Proto se erupce rozdělují podle toho, jak svítí v měkkém rentgenovém toku. Ten totiž opravdu odpovídá uvolněné energii. Podle toho je dělíme do tříd:

Třída Tok
[W/m2]
Subjektivní mohutnost
A, B
 I < 10-6
slabá erupce
C
10-6 ≤ I < 10-5
slabá erupce
M
10-5 ≤ I < 10-4
střední erupce
X
I > 10-4
velká erupce

Všechny třídy mohou nabývat hodnot od 1.0 do 9.9. Jedinou výjimkou je třída X, ta horní hranici nemá. Největší erupce, která byla historicky naměřena, dosáhla mohutnosti X28 (4. listopadu 2003).

CME/výron koronální hmoty:

Může se stát, že hmota vyvržená ze Slunce získá rychlost dostatečnou na to, aby se vyprostila ze slunečního gravitačního působení. Hmota letící skrz Sluneční soustavu může a nemusí trefit nějakou planetu a vyvolat na ní polární záři. CME je obvykle  důsledkem erupce (ne nutně velké) nebo změny ve struktuře protuberance či filamentu.

NOAA označení:

NOAA je zkratkou z názvu americké vládní agentury National Oceanic and Atmospheric Administration. Ta přiděluje aktivním oblastem na Slunci čísla, aby nedocházelo ke zmatkům, která skupina byla pozorována.




O autorovi

Martina Pavelková

Narodila se v roce 1990 v Chodově. Už od útlého věku se významným způsobem zasazovala do dění za Hvězdárně v Karlových Varech, kde později působila i jako vedoucí astronomických táborů. Od roku 2013 do roku 2017 byla zaměstnankyní Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, kde působila jako astronomka, popularizároka astronomie a jako odborná pracovnice. Od roku 2017 se věnuje především systematickému pozorování slunečních protuberancí a erupcí v Astronomickém ústavu AV v Ondřejově.

Štítky: Sluneční cyklus, Cme, Erupce, Sluneční aktivita


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »