Sluneční aktivita v lednu 2023

Leden 2023 začal opravdu divoce. Už první den se na Slunci vyskytovalo 6 aktivních oblastí se slunečními skvrnami, u kterých byla jistá šance, že vyvolají středně silné erupce (viz malý slovníček pod článkem).

O dva dny později vyletěl „zpoza“ Slunce na východě oblak koronální hmoty (CME). Podle měření za výron koronální hmoty mohla silná erupce. Protože proběhla na odvrácené straně Slunce, nepřišlo k nám veškeré její záření a my ji museli klasifikovat jen jako třídu C. Kdyby byla oblast natočená směrem k nám, pravděpodobně bychom pozorovali erupci třídy X (tedy opravdu velikou). Vše napovídalo tomu, že brzy vyjde velká a zajímavá skupina skvrn. A opravdu, aktivní oblast nakonec vyšla 5. ledna a dostala označení NOAA 3182. Než přešla po slunečním disku a na druhé straně 18. ledna zapadla, zvládla vyprodukovat 46 erupcí třídy C, 5 erupcí třídy M a jednu třídy X.

Erupce o mohutnosti X jsou řazené mezi ty největší, které můžeme pozorovat. Ta, která se objevila v oblasti NOAA 3182 6. ledna, dosáhla hodnoty X1.2. Bohužel byla na okraji slunečního disku a nevyprodukovala ani žádný výron koronální hmoty. Pro představu, největší skvrna aktivní oblasti NOA 3182 byla 3x větší než Země.

Skvrna viditelná i bez dalekohledu

Největší pozorovací pozdvižení ovšem způsobila skupina skvrn s označením NOAA 3190. Tedy hlavně největší skvrna (4x větší než naše Země). Ta totiž byla viditelná pouhým okem! Níže se můžete podívat na její vývoj. Tato oblast byla pozorována od 12. ledna do 25. ledna, bohužel nevytvořila žádný zajímavý koronální výron hmoty ani erupci. Vytvořila pouze 17 erupcí třídy C a 6 třídy M. Dá se očekávat, že se NOAA 3190 nestihne rozpadnout a okolo 7. února se s další otočkou Slunce kolem své osy vrátí. Jak je zvykem, dostane nové NOAA označení.

Při těchto příležitostech je samozřejmě potřeba dbát v první řadě na bezpečné pozorování. Pokud máte k dispozici svářečské sklo (č. 14 nebo 15), můžete ho použít, ideální jsou samozřejmě specializované brýle pro pozorování slunečního zatmění. Skvrnu je možné zpozorovat samozřejmě i při západu Slunce a při velmi husté vysoké oblačnosti. V takovém případě se ovšem nedoporučuje, dlouhé „zírání“ do Slunce. Bez ochranných prostředků si můžete poškodit nenávratně zrak.

Aktivnější, než jsme čekali

Sluneční aktivita kolísá v jedenáctiletých cyklech. Ukazuje se, že předpověď současného 25. cyklu byla obecně podhodnocena. Většina předpovědí (bylo jich něco přes 60) odhadovala, že tato perioda bude stejně slabá nebo slabší než cyklus předchozí. Jak můžete vidět na grafu níže, sluneční aktivita je již teď vyšší, než se předpokládalo. Znamená to, že její maximum buď nastane dříve, nebo bude silnější – možná obojí. Vzhledem k tomu, že na vrcholu své aktivity má být Slunce až v roce 2025, máme se ještě na co těšit. Graf ukazuje pouze jednu z předpovědí, vytvořenou organizací NOAA/NWS Space Weather Prediction Center.

Zvyšující se aktivitu Slunce ukazuje koláž snímků z fotosféry z let 2021 (ze 110 snímků) a 2022 (ze 159 snímků). Koláž vytvořil Patricio Leon z Chile. Ke snímání využil dalekohled refraktor 4,5" a sluneční Baader fólii s kamerou Canon T7i. Na obrázcích je mimo jiné vidět i Spörerův zákon v praxi, tedy že aktivní oblasti se v průběhu cyklu přibližují k rovníku. Na koláži z roku 2021 se některé skupiny skvrny vyskytují výše, blízko rovníku je však prázdný prostor. V roce 2022, se už některé oblasti „odvážily“ k rovníku celkem blízko.

Malý slovníček:

Třídy slunečních erupcí:

Erupce bohužel nesvítí ve viditelném záření vždy podle toho, kolik vyzáří energie. Jsou malé erupce, které jsou „rozlehlé“ a v chromosféře krásné svítí, a velké erupce, které vypadají jako malé tečky a vizuálně jsou nezajímavé. Proto se erupce rozdělují podle toho, jak svítí v měkkém rentgenovém toku. Ten totiž opravdu odpovídá uvolněné energii. Podle toho je dělíme do tříd:

[W/m2]

Subjektivní mohutnost

A, B

 I < 10-6

slabá erupce

C

10-6 ≤ I < 10-5

slabá erupce

M

10-5 ≤ I < 10-4

střední erupce

X

I > 10-4

velká erupce

Všechny třídy mohou nabývat hodnot od 1.0 do 9.9. Jedinou výjimkou je třída X, ta horní hranici nemá. Největší erupce, která byla historicky naměřena, dosáhla mohutnosti X28 (4. listopadu 2003).

CME/výron koronální hmoty:

Může se stát, že hmota vyvržená ze Slunce získá rychlost dostatečnou na to, aby se vyprostila ze slunečního gravitačního působení. Hmota letící skrz Sluneční soustavu může a nemusí trefit nějakou planetu a vyvolat na ní polární záři. CME je obvykle  důsledkem erupce (ne nutně velké) nebo změny ve struktuře protuberance či filamentu.

NOAA označení:

NOAA je zkratkou z názvu americké vládní agentury National Oceanic and Atmospheric Administration. Ta přiděluje aktivním oblastem na Slunci čísla, aby nedocházelo ke zmatkům, která skupina byla pozorována.