Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sluneční soustava před 5 miliardami let

Sluneční soustava před 5 miliardami let

Pozorujte vznik naší sluneční soustavy v reálném vesmíru. Na fotografii vidíte jak mohl vypadat zárodek naší sluneční soustavy před téměř 5 miliardami let.

Na samém počátku, který se datuje přibližně na období před 4,55 miliardami let, byl rozměrný a chladný oblak složený z molekul vodíku a atomů helia...

Na samém počátku, který se datuje přibližně na období před 4,55 miliardami let, byl rozměrný a chladný oblak složený z molekul vodíku a atomů helia. Průměr oblaku se odhaduje na 30 tisíc astronomických jednotek neboli 1/4 světelného roku. Hustota tohoto zárodku Slunce a všech planet byla jen 10-17 kg m-3, tedy téměř dokonalé vakuum.

Bezprostřední popud ke vzniku Slunce byl zřejmě výbuch blízké supernovy nebo supernov. Molekulový praoblak se začal smršťovat do centrálního Slunce. Během přerodu mračna ve Slunce a planety se přibližně polovina původní hmoty oblaku rozptýlila zpět do mezihvězdného prostoru a zbylá hmota představuje současnou hmotnost Slunce (2.1030 kg). Všechny planety pak z původního mračna odnesly přebytečný moment hybnosti.

Takto je možné si představit vznik sluneční soustavy. Pokud se ale nespokojíte s pouhou představou, máte nyní možnost podívat se na celou situaci v reálném vesmíru. Soustava pozemních teleskopů Evropské kosmické agentury (ESA) v La Silla, Chile zachytila v jednom z odlehlých koutů mléčné dráhy podivný oblak, který, jak se později ukázalo, představuje právě vznikající sluneční soustavu podobnou té naší.

Na obrázku můžete vidět nehvězdný objekt, který pojmenovali astronomové z ESA jako "létající šálek . Přibližná vzdálenost objektu od Slunce je 500 světelných let. Temný pás oddělující obě "mlhovinky neboli oblaka plynu a prachu je ve skutečnosti protoplanetární disk z prachových částeček, který obsahuje podle astronomů z ESA minimálně dvakrát více hmoty než planeta Jupiter. Prach v disku absorbuje světlo ze vznikající centrální protohvězdy, a tu proto můžeme sledovat jen jako odraz světla nad a pod temným diskem, neboť v ose rotace hvězdy se prach díky zachování momentu hybnosti nevyskytuje.

Astronomové již dříve pozorovali protohvězdy a různé hvězdné porodnice, ale zachytit protoplanetární disk je velmi nesnadný úkol, neboť jej tvoří temný prach, který není vidět. Z toho důvodu je nalezení "létajícího šálku unikátní. Zde se totiž zcela náhodou díváme na vznikající planetární soustavu přesně "z boku a temný disk se tak promítá na jasnou hvězdu v pozadí. Nyní zavřete oči a přesuňte se téměř o 5 miliard let zpět a o 500 světelných let blíž a uvidíte naši vlastní historii.

Podle CNN z 16. 7. 2002




O autorovi

Luboš Brát

Předseda Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti. Vystudoval aplikovanou fyziku a astrofyzikuna PřF MU v Brně (1997-2000). Specializuje se na CCD pozorování proměnných hvězd a programování on-line aplikací pro práci s fotometrickými a astronomickými daty.



7. vesmírný týden 2019

7. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 11. 2. do 17. 2. 2019. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je vidět Mars a Uran, ráno Jupiter, Venuše a Saturn. Pomalu se večer vynoří i Merkur. Kometa C/2018 Y1 (Iwamoto) trochu připomíná 46P z před dvou měsíců. Ultima Thule asi není tak kulatá, jak se myslelo. InSight dokončila instalaci seismometru. ExoMars 2020 bude mít jméno Rosalind. Před 455 lety se narodil Galileo Galilei.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Vzdálený vesmír v souhvězdí Kefea

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2019 obdržel snímek „Vzdálený vesmír v souhvězdí Kefea“, jehož autorem je Evžen Brunner   Vítězný snímek měsíce ledna 2019 soutěže Česká astrofotografie měsíce, která probíhá pod patronací České astronomické společnosti, je snímek

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Snímek komety 123P/West-Hartley

Rozměry obrázku jsou 20 x 20 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Jasno, Měsíc mezi první čtvrtí a úplňkem.

Další informace »