Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sluneční soustava před 5 miliardami let

Sluneční soustava před 5 miliardami let

Pozorujte vznik naší sluneční soustavy v reálném vesmíru. Na fotografii vidíte jak mohl vypadat zárodek naší sluneční soustavy před téměř 5 miliardami let.

Na samém počátku, který se datuje přibližně na období před 4,55 miliardami let, byl rozměrný a chladný oblak složený z molekul vodíku a atomů helia...

Na samém počátku, který se datuje přibližně na období před 4,55 miliardami let, byl rozměrný a chladný oblak složený z molekul vodíku a atomů helia. Průměr oblaku se odhaduje na 30 tisíc astronomických jednotek neboli 1/4 světelného roku. Hustota tohoto zárodku Slunce a všech planet byla jen 10-17 kg m-3, tedy téměř dokonalé vakuum.

Bezprostřední popud ke vzniku Slunce byl zřejmě výbuch blízké supernovy nebo supernov. Molekulový praoblak se začal smršťovat do centrálního Slunce. Během přerodu mračna ve Slunce a planety se přibližně polovina původní hmoty oblaku rozptýlila zpět do mezihvězdného prostoru a zbylá hmota představuje současnou hmotnost Slunce (2.1030 kg). Všechny planety pak z původního mračna odnesly přebytečný moment hybnosti.

Takto je možné si představit vznik sluneční soustavy. Pokud se ale nespokojíte s pouhou představou, máte nyní možnost podívat se na celou situaci v reálném vesmíru. Soustava pozemních teleskopů Evropské kosmické agentury (ESA) v La Silla, Chile zachytila v jednom z odlehlých koutů mléčné dráhy podivný oblak, který, jak se později ukázalo, představuje právě vznikající sluneční soustavu podobnou té naší.

Na obrázku můžete vidět nehvězdný objekt, který pojmenovali astronomové z ESA jako "létající šálek . Přibližná vzdálenost objektu od Slunce je 500 světelných let. Temný pás oddělující obě "mlhovinky neboli oblaka plynu a prachu je ve skutečnosti protoplanetární disk z prachových částeček, který obsahuje podle astronomů z ESA minimálně dvakrát více hmoty než planeta Jupiter. Prach v disku absorbuje světlo ze vznikající centrální protohvězdy, a tu proto můžeme sledovat jen jako odraz světla nad a pod temným diskem, neboť v ose rotace hvězdy se prach díky zachování momentu hybnosti nevyskytuje.

Astronomové již dříve pozorovali protohvězdy a různé hvězdné porodnice, ale zachytit protoplanetární disk je velmi nesnadný úkol, neboť jej tvoří temný prach, který není vidět. Z toho důvodu je nalezení "létajícího šálku unikátní. Zde se totiž zcela náhodou díváme na vznikající planetární soustavu přesně "z boku a temný disk se tak promítá na jasnou hvězdu v pozadí. Nyní zavřete oči a přesuňte se téměř o 5 miliard let zpět a o 500 světelných let blíž a uvidíte naši vlastní historii.

Podle CNN z 16. 7. 2002




O autorovi

Luboš Brát

Předseda Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti. Vystudoval aplikovanou fyziku a astrofyzikuna PřF MU v Brně (1997-2000). Specializuje se na CCD pozorování proměnných hvězd a programování on-line aplikací pro práci s fotometrickými a astronomickými daty.



2. vesmírný týden 2026

2. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 1. do 11. 1. 2026. Měsíc po úplňku spěje k poslední čtvrti. Večer je nad jihem až jihozápadem Saturn s Neptunem a nad jihovýchodem Jupiter, který bude v opozici, a tedy nejblíže Zemi a viditelný celou noc. Uran je také v noci vysoko na obloze a chybí jen planety v konjunkci se Sluncem. Aktivita Slunce se zvýšila a erupce vedly i k aktivitě geomagnetického pole a slabým polárním zářím. Pokračují starty Falconů 9 pro platící zákazníky i pro vlastní síť Starlink. K testu se chystá nová raketa Ceres-2. Před 90 lety se narodil Robert Woodrow Wilson, který spolu s Arno Penziasem objevil záření kosmického pozadí.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Tulip Nebula

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2025 obdržel snímek „Tulip Nebula“, jehož autorem je astrofotograf Peter Jurista Víte, že nejkrásnější tulipán nekoupíte v Holandsku, ale objevíte jej na noční obloze? Zejména v létě vysoko nad našimi hlavami brázdí bůh Zeus, proměněný v Labuť, když

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Planetka (433) Eros poblíž galaxie M33.

Planetka (433) Eros poblíž galaxie M33. Složeno ze 119 jednotlivých expozic po 10 sekundách. Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Výsledek nepříznivě ovlivnilo silné měsíční světlo, které se navíc rozptylovalo na souvislé sněhové pokrývce. Teplota vzduchu -10.7°C.

Další informace »