Solarografie I – úvod
Autor: Maciej Zapiór
Jak dlouhou expoziční dobu používáte při fotografování astronomického objektu? Pár sekund, minut, hodin...? Delší expoziční doba je obvykle použita k pozorování slabých objektů nebo k zachycení pohybu hvězd po obloze. Existuje metoda, ve které se používá jako běžná expozice šest měsíců nebo dokonce i rok. Noční obloha s takto dlouho vytvářeným snímkem samozřejmě zcela zmizí, a to co zůstane, je okolní krajina a pohyb Slunce po obloze (tedy jeho zdánlivá trajektorie ovlivněná příslušnou zeměpisnou šířkou).
Vytvořený snímek se nazývá solarografie a jeho tvorba je sice dlouhá, ale technicky nenáročná. K jeho vzniku je potřeba pouze plechovka a černobílý fotografický papír. Vzniklá fotografie zachycuje nejen dráhu naší nejbližší hvězdy, ale i počasí a překvapivě dokonce i barvy, které bychom na černobílém fotografickém papíru nečekali.
Samotná metoda není nijak inovativní, využívá principu dírkové komory, kterou ve fotografii využíváme již od počátku. Nicméně na její objevení jsme museli chvíli počkat. V roce 2000 začal unikátní projekt Solaris, který měli na svědomí tři muži Diego López Calvín, Sławomir Decyk a Paweł Kula. V rámci tohoto projektu sjednotili své poznatky a vytvořili techniku, která mísí umění a vědu. Celý projekt navazoval na předešlé experimenty s dlouhými expozicemi na fotocitlivé papíry, které provedli na konci 90. let v Polsku studenti Paweł Kula, Przemek Jesionek, Marek Noniewicz a Konrad Smoleński (pokusy i v 80. letech – Dominique Stroobant).
Autor: Maciej Zapiór
Jak takový snímek vlastně vzniká? Z plechovky se vytvoří dírková komora a vloží se do ní černobílý fotografický papír. Klíčem k této technice je povaha samotného fotografického papíru, který tmavne přímým světlem, aniž by jej bylo nutné vyvolávat a poskytuje tak nízkou citlivost nezbytnou pro dlouhé expozice. Trajektorie Slunce a obraz krajiny vytvoří negativ. Protože je papír po vyjmutí z plechovky dále fotocitlivý, je nutné ho okamžitě digitalizovat a zpracovat. Část procesu zahrnuje invertování barev, aby byl obraz pozitivní a obvykle zvýšení kontrastu. Tyto snímky se exponují, ať je krásně nebo úplně zataženo, což poskytuje mimo jiné i informaci o počasí v daném místě.
Autorem úvodního snímku je Maciej Zapiór z Astronomického ústavu v Ondřejově a zachycuje kromě dráhy Slunce i Univerzitu Baleárských ostrovů v Palma de Mallorca ve Španělsku. Každá čára odpovídá jednomu slunečnímu dnu.
Další snímky si můžete prohlédnout v galerii.
Sluneční sekce České astronomické společnosti letos vyhlašuje fotografickou soutěž solarografické fotografe. Více informací v dalším článku s názvem: Solarografie II – návod na výrobu, který by měl vyjít v příštím týdnu.
O autorovi
Martina Pavelková
Narodila se v roce 1990 v Chodově. Už od útlého věku se významným způsobem zasazovala do dění za Hvězdárně v Karlových Varech, kde později působila i jako vedoucí astronomických táborů. Od roku 2013 do roku 2017 byla zaměstnankyní Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, kde působila jako astronomka, popularizároka astronomie a jako odborná pracovnice. Od roku 2017 se věnuje především systematickému pozorování slunečních protuberancí a erupcí v Astronomickém ústavu AV v Ondřejově.
