Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Solarografie II – jak na to

Solarografie II – jak na to

Sluneční cesty nad dalekohledem
Autor: Maciej Zapiór

Solarografie je technika, o které lze říci, že je partyzánská. Kamery jsou vyrobeny z každodenních věcí a místa, kde jsou kamery instalovány, jsou často maskovaná. To je nezbytné, protože kamery by měly zůstat nehybné během expoziční doby dlouhé až několik měsíců.

Co potřebujete k realizaci:

    • plechovka/nádoba na dírkovou komoru/solarografickou kameru
    • nůžky
    • černá izolační páska
    • černobílý fotografický papír (může být prošlý)
    • špendlík
    • izolační nebo oboustranná lepící páska 
    • trpělivost s expoziční dobou
    • scanner   
    • software na grafickou úpravu obrázku (Photoshop, GIMP,..)

Nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak vyrobit solarografickou kameru, je z  plechovky od piva (popř. limonády). „Model“ fotoaparátu volíme podle chuti, obsah plechovky totiž samozřejmě vypijeme. Kdo má kreativní náladu, může pouvažovat nad jinou plechovou nádobu. Nevýhodnější je ovšem zvolit něco, co má válcovitý tvar, kam se nedostane nikudy světlo. Víko otevřeme nožem nebo nůžkami, poté jehlou uděláme malou dírku (asi 0,1 – 1 mm). Následující část výroby by měla probíhat za slabých světelných podmínek. Úplná tma není potřeba; stačí to udělat v noci při světle noční lampičky v druhém rohu místnosti. Do plechovky vložíme černobílý fotopapír a rohy papíru slepíme izolační nebo oboustrannou páskou. Děláme to proto, aby se papír uvnitř fotoaparátu nepohyboval při změnách teploty a vlhkosti. Papír orientujeme tak, aby nezakrýval otvor zevnitř. Poté průchod světla (dírku) uzavřeme černou izolační páskou, aby se světlo dostalo pouze dříve vytvořeným otvorem. Z kousku pásky uděláme „záklopku“ a zde se plechovka od piva promění v solárarograficlou kameru.

Výroba solarografické kamery Autor: Maciej Zapiór
Výroba solarografické kamery
Autor: Maciej Zapiór

Umístíme kameru na místo, kam dopadají sluneční paprsky, a pomocí montážního lepidla ji upevníme. Pro montáž lze použít i silikon, což podle vynálezce solargrafie Diega Lopeze Calvina je nejlepším způsobem. Citujeme: „No silicon – no solarigraphy“.

A čekáme.

Po několika měsících, ideálně mezi slunovraty, vyjmeme snímek z naší dírkové komory.  Připadnou vodu vylijeme a papír usušíme v temném prostoru (např. ve skříni). Protože je papír po vyjmutí z plechovky dále fotocitlivý, je nutné ho okamžitě digitalizovat („oscanovat“) a zpracovat. Část procesu zahrnuje invertování barev, aby byl obraz pozitivní, a obvykle zvýšení kontrastu. Takovým způsobem obdržíme snímek, který ukazuje svět neviditelný lidským smyslům. Snímek, který ukazuje realitu, pokud by mrknutí okem trvalo půl roku.

Úvodní solarografický snímek vyhrál Českou astrofotografii měsíce v červnu 2016.

Krásný velmi podrobný obrázkový návod vytvořil Krystian Kleszcz. Návod je v polštině, ale díky vytvořeným fotografiím není nutná znalost tohoto jazyka. Nebo si můžete pustit video vytvořené Dawidem Rycąblem ukazující výrobu solarografické kamery z hliníkové plechovky.

V dalším článku se dozvíte, co je z takového solarografického snímku možné vyčíst.

Spoluautor článku: Maciej Zapiór

Solarografická kamera naistalovaná ve veřejném prostoru. Autor: Maciej Zapiór
Solarografická kamera naistalovaná ve veřejném prostoru.
Autor: Maciej Zapiór

 

 

 




O autorovi

Martina Pavelková

Narodila se v roce 1990 v Chodově. Už od útlého věku se významným způsobem zasazovala do dění za Hvězdárně v Karlových Varech, kde později působila i jako vedoucí astronomických táborů. Od roku 2013 do roku 2017 byla zaměstnankyní Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, kde působila jako astronomka, popularizároka astronomie a jako odborná pracovnice. Od roku 2017 se věnuje především systematickému pozorování slunečních protuberancí a erupcí v Astronomickém ústavu AV v Ondřejově.

Štítky: Solarografie, Návod


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »