Solarografie III – experimenty a barvy

Fotografie je:  

„proces, kterým se přírodní objekty mohou načrtnout samy, bez pomoci umělcovy tužky“

Henry Fox Talbot, 1839

Hned z počátku je třeba říci, že klasická analogová fotografie by považovala solarografii za klasický, extrémně přeexponovaný papír (došlo na ní k fotolýze halogenidů stříbra). Vytvořil se negativní obraz. Takový papír už není vhodný na žádné vyvolávání – ponořením do vývojky dojde k  okamžitému zčernání papíru. Solarografii tedy do ničeho nenamáčejte.

Tvar dírkové komory – Solarografické kamery

Solarografická fotografie vzniká na principu dírkové komory a do ní vloženého fotografického papíru. Obvykle se používá jako nádoba/kamera plechovka, která je nejrychlejším a nejjednodušším způsobem vytvoření kamery. Můžeme ale samozřejmě zvolit i jinou nádobu, případně si k tomu něco sami vytvořit. Jak moc se změní obraz, když nepoužijeme plechovku? Pan Oliver Nagy se pustil do experimentů s různými nádobami. Jeden z jeho výsledků vyhrál APOD (Astronomický snímek dne).

Tvar kamery může být i půlválcový, tím se potlačí distorze u okraje obrazu. Návod na něj najdete např. zde: solarigrafia.pl

Kamera samotná může být válcového tvaru s dírkou umístěnou v podstavci. Takové kameře se říká anamorfická. Zorné pole zaujme 360°. Interpretace snímku je pak značně náročnější: solarigrafia.pl

Fotografický papír

Dalším aspektem je druh použitého fotopapíru. Obvykle se používá černobílý. Experimenty s barevnými fotopapíry byly provedeny, nicméně jejich výsledky zatím nejsou úplně uspokojivé. Všechny dosavadní pokusy dále ukazují na to, že není důležitá uvedená expirace na materiálu. Z mnoha různých pokusů vyplývá, že vliv na výsledný snímek nemá ani tak expirační doba, ale jiná specifikace/druh fotopapíru.

Různé druhy papíru přináší různé barvy, to je způsobené rozdílnou citlivostí. Protože se nejedná o klasickou fotografii a papír se nevyvolává ve vývojce, výrobcem uvedená citlivost (ASA/ISO/DIN) nemá v solarografii žádný význam. Zčernání papíru pod vlivem extrémně dlouhé expozice je jakýmsi vedlejším efektem/vlastností papíru. Před vynálezem solarografie byl papír vyndaný z ochranné obálky na vyhození, protože by ve vývojce úplně zčernal. Příchod a zlevnění digitálních skenerů umožnilo ustálení solarografického snímku do digitální podoby.

Několik testů bylo provedeno různými autory. Jejich výsledky jsou dostupné v následujících odkazech:

• http://solarigrafia.pl/imgs/1993/podglad.html

• http://solarigrafia.pl/articles/28/read.html
  https://www.flickr.com/photos/57536604@N06/16039405796/
  https://www.flickr.com/photos/57536604@N06/16052990514/in/photostream/
  https://issuu.com/ksawerywrobel/docs/ksawery_wrobel_papeles_fotogr_ficos_fotosensibles_

I když používáme černobílý papír, objeví se na výsledném obrázku barvy. Vysvětlení tohoto jevu je zatím nad rámec našeho článku. Můžeme aspoň nastínit, že vzniká v důsledku existence několika vrstev emulzí, které mají různý index lomu, a také kvůli zvětšení elektrické konduktivity ve vlhkém papíru. Tento efekt (zvýšení fotocitlivosti) lze využit k pozorovaní/zaznamenaní změn vlhkosti vzduchu během expozice. Cesty Slunce budou mít jinou barvu během vlhkých a suchých dnů.

Pohyby s kamerou

Během dlouhé expozice se počítá s tím, že kamera je nehybná – na pevno připevněná k nějakému sloupu/zábradlí. Občas se nezadaří a kamera se pohne. Další možností je samozřejmě připevnit cíleně kameru na něco pohyblivého.

Spoluautor článku: Maciej Zapiór