SPECIÁL: Pozorovatelský deník (komety 1-10)

A přesně taková byla kometa C/2011 L4 (PanSTARRS), moje první zpozorovaná kometa. Dříve jsem toho o kometách příliš nevěděl, snad jen to, že obíhají kolem Slunce, ale tohle bylo těleso, které mě uvedlo do centra dění. Kometa byla silně medializovaná, jelikož některé optimistické odhady hovořily až o maximu jasnosti 0 mag, kdy byla ještě nepozorovatelná u Slunce. Ačkoliv šlo o dynamicky novou kometu z Oortova oblaku, vše nasvědčuje tomu, že kometa této jasnosti skutečně dosáhla. A potom se objevila nízko nad západním obzorem u nás na severní polokouli. Pokusil jsem se využít hned první šanci na její spatření dne 16. března 2013. Nebyl jsem úspěšný, jako naprostý začátečník jsem udělal školáckou chybu a nedostatečně se zorientoval ve vyhledávacích mapkách. Další pokus přišel o týden později. Vzduch byl mrazivý, foukal silný vítr, na obloze byly cirry a svítil Měsíc ve fázi poblíž první čtvrti a na zemi dokonce ležely zbytky sněhu (podotýkám, pozoruji z okraje města Brna). Po pátrání, které trvalo několik desítek minut, jsem ji konečně spatřil. Ano, byla tam, mírně rozostřená hvězdička v triedru 8x30. Ten pocit byl skvělý. Právě jsem zpozoroval svoji první kometu! A co víc, po chvilce čekání na to, až se ještě více setmí, jsem ji byl schopen slabě spatřit dokonce i pouhým okem. Neuvěřitelné, byl jsem nadšený. Odhady jasnosti jsem v té době ještě neuměl, ale když jsem ji porovnal s ostatními hvězdami, vyšla mi jasnost 3,8 mag. Kometa ve skutečnosti musela být o něco jasnější, v takovýchto podmínkách bych ji s touhle jasností takto nízko nad obzorem asi nespatřil pouhým okem... Kometa v dalšch měsících rychle slábla a já ji ještě jednou spatřil v červnu s jasností poblíž 10. magnitudy mým nově koupeným binokulárem 20x80 a tím se s ní rozloučil.

Na obloze ovšem v tu dobu byla jiná kometa - C/2012 F6 (Lemmon). Ta se v květnu 2013 vyhoupla na ranní oblohu po konjunkci se Sluncem a já ji 19. dne v měsíci ráno spatřil poměrně nízko nad obzorem s jasností 7,0 mag triedrem 8x30. Nutno poznamenat, že to bylo na limitu. Kometa na jižní polokouli dosáhla až 4 mag, na naší obloze už slábla. Spatřil jsem ji do července ještě dvakrát binokulárem 20x80, v srpnu jsem se ji pokoušel najít znovu, ale už bez úspěchu.

Pak přišel podzim plný komet, podzim 2013. Vše začala krátkoperiodická kometa 2P/Encke. Tu jsem poprvé uviděl 19. října jako difúzní objekt s jasností 8,7 mag (během jara a léta jsem hodně studoval návody na pozorování komet, takže tento odhad beru jako můj první relevantní). Kometa postupně zjasňovala a byla více kondenzovaná, ovšem klesala stále níže k obzoru a ke konci listopadu zmizela. Já jsem ji spatřil ještě dvakrát, nejvyšší jasnost jsem odhadl na 6,9 mag.

Následující kometa utkvěla v hlavách mnoha pozorovatelů, mě nevyjímaje. Jednalo se totiž o C/2013 R1 (Lovejoy), kterou jsem napoprvé vyhledal 1. listopadu. To měla jasnost 7,6 mag. Kometa ale rychle zjasňovala, v prosinci už měla jasnost okolo 5 mag a stala se mou druhou okem zpozorovanou kometou. Byl jsem ji schopen pozorovat až do března 2014, ještě jednou jsem to zkoušel o měsíc později, ale negativně. U této komety jsem zaznamenal celkem 23 pozorování, z toho 19 pozitivních a 4 negativní.

Myslím, že ani další kometu nemusím zdlouhavě představovat. Pátou kometou, kterou jsem spatřil, se stala legendární C/2012 S1 (ISON). Tato kometa měla uchvátit pozorovatele ze severní polokoule na konci podzimu 2013 po průletu jen 0,01 AU daleko od Slunce. Blízký průlet ji ale doslova rozprášil na hromadu drobného vesmírného smetí, které ještě několik týdnů drželo pospolu jako takový nevýrazný obláček, jenž se později rozplynul. Ten spatřilo několik šťastlivců, já jsem mezi nimi nebyl, kometa ale naštěstí byla pozorovatelná i před průletem přísluním a já si tuto šanci nenechal ujít. Při prvním pozorování jsem ji odhadl na 8,9 mag, nakonec jsem měl odhadů pět, ale tři z toho negativní. Druhé pozitivní pozorování se uskutečnilo asi týden po tom prvním, kometa během onoho týdne zjasnila asi o 1 mag. Poté předvedla několik menších outburstů a dostala se krátkodobě do dosahu pouhého oka, ovšem to už nepřálo klasické podzimní počasí... A co se stalo u Slunce, jsem již zmínil.

Další mou zalogovanou kometou byla trochu nečekaně C/2012 X1 (LINEAR). Tahle kometa neměla nikdy přesáhnout jasnost 12 mag, takže jsem nepočítal, že ji někdy vůbec uvidím. Opak se ale stal pravdou, kometa prodělala výrazný outburst a ze 14 mag zjasnila na 8 mag. To byla moje voda na mlýn a 12. listopadu jsem ji při jasnosti 8,2 mag poprvé zahlédl. Další vývoj jasnosti komety byl poněkud nestabilní, objekt asi měsíc lehce slábl a poté zhruba 3 měsíce lehce zjasňoval. V březnu 2014 měla kometa opět jasnost okolo 8 mag, potom znova začala slábnout, ale o dva měsíce později jsem ji uviděl naposledy, protože se přestěhovala na jižní oblohu. Celkem u ní mám 16 záznamů, z toho 15 pozitivních.

Ani u další komety jsem nepočítal s viditelností v malých přístrojích. Řeč je o C/2013 V3 (Nevski). Tato zajímavá kometa zjasnila jen několik málo týdnů po svém objevu až na 9 mag, ale byla velice difúzní, a tak bylo hodně těžké ji spatřit. Záznamy mám u ní celkem 4, pozitivní je ale jen jeden, a to ten z 25. listopadu, kdy jsem jasnost komety odhadl na 9,5 mag.

Tím ale naprosto zázračný podzim 2013 neskončil. Do dosahu obřích binokulárů se oproti původním předpokladům dostala i krátkoperiodická kometa 154P/Brewington. Její difúznost ale byla extrémní, stupeň kondenzace byl na nule, šlo zkrátka o rozplizlý obláček bez jakékoliv centrální kondenzace. I zde mám jen jeden pozitivní záznam, a to z 27. listopadu na 10,1 mag. Negativní záznamy nemám žádné, proč jsem ji podruhé nezkusil, popravdě nevím, ale vzhledem k roční době odhaduji, že za to mohlo počasí.

Přehoupli jsme se do jara 2014 a do dosahu binokulárů se dostala teprve v březnu toho roku objevená kometa C/2014 E2 (Jacques). Poprvé jsem ji spatřil 17. dubna s jasností 9,6 mag, v květnu jsem ji ale až do srpna viděl naposledy, protože podstoupila konjunkci se Sluncem. Na začátku srpna byla kometa opět pozorovatelná ve své nejvyšší jasnosti zhruba 6 mag. V binokuláru to byl moc pěkný pohled na jasnou, kondenzovanou kometu s krátkým, rovným ohonem. Kometu jsem naposledy uviděl v říjnu, na přelomu října a listopadu jsem ji zkusil ještě jednou, ale už negativně. Toto negativní pozorování bylo jediné, pozitivních jsem zaznamenal 13.

Jubilejní desátou kometou, kterou jsem uviděl, se stala C/2012 K1 (PanSTARRS). Tu jsem poprvé spatřil ve stejný den jako výše uvedenou kometu C/2014 E2 (Jacques), akorát o 39 minut později. Kometa postupně zjasňovala, ale na začátku července přestala být pozorovatelná kvůli konjunkci se Sluncem. Znovu ji šlo ještě na chvíli spatřit v září a říjnu při maximu jasnosti okolo 7 mag, ještě předtím, než se definitivně odporoučela na jižní oblohu. Kometu jsem pozoroval celkem třináctkrát, z toho jednou negativně.

Pokračování v dalším článku.