Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Srazí se planetka s Marsem?

Srazí se planetka s Marsem?

asteroid-browse.jpg
Astronomové monitorují dráhu 50m planetky, která bude křížit oběžnou dráhu Marsu na začátku roku 2008. Pozorování analyzovaná v JPL ukazují, že objekt by se mohl 30. ledna v poledne našeho času nacházet ve vzdálenosti 48 000 km od Marsu.

Aktuální šance na srážku je 1 : 10000. (9. 1. 2008)

trajektorie.jpg
„Nyní je planetka 2007 WD5 asi uprostřed cesty mezi Zemí a Marsem, ke kterému se přibližuje rychlostí asi 45 000 km/h,“ řekl Don Yeomans (Near Earth Object Office, JPL). „Doufáme, že během příštích pěti týdnů shromáždíme z observatoří více informací, abychom mohli ještě více zpřesnit dráhu planetky.“

Observatoře na celém světě hledají a sledují planetky a komety, které procházejí blízko naší Země. Program NASA „Near Earth Object Observation Program“, obvykle nazývaný „Spaceguard“ („kosmická hlídka“), má za úkol vyhledávat potenciálně rizikové objekty pro naši planetu.

Planetka 2007 WD5 byla objevena 20. listopadu 2007 v rámci projektu Catalina Sky Survey (NASA), protože její oběžná dráha prochází blízko Země. Ale další pozorování ukázala, že pro naši Zemi nebezpečná není, ale mohla by se srazit s Marsem.

Kvůli nynější nejistotě určení dráhy existuje šance 1 : 75, že planetka 2007 WD5 se s Marsem srazí. Pokud by k této události došlo, stalo by se to v pásu širokém asi 800 km, táhnoucím se napříč planetou, severně od roveru Oportunity.

meteorit.jpg
„Odhadujeme, že takové dopady se vyskytují na Marsu každých asi tisíc let,“ řekl Steve Chesley (JPL). „Kdyby 2007 WD5 dopadla 30. ledna na Mars, vypočítali jsme, že by to bylo rychlostí 48 000 km/h a vytvořil by se kráter o průměru půl míle (asi 800 m).“ Rover Opportunity nyní zkoumá kráter přibližně stejné velikosti.

Při takové srážce by se mohly uvolnit asi tři megatuny energie. Vědci si myslí, že událost srovnatelné velikosti se na Země odehrála v roce 1908 na Sibiři, tehdy se ale Tunguzský meteorit s velkou pravděpodobností rozpadal v atmosféře.

Zdroj: www.jpl.nasa.gov




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »