Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Studie odhalila tajemství původu asteroidů a meteoroidů

Studie odhalila tajemství původu asteroidů a meteoroidů

Asteroidy hlavního pásu planetek mají původ v několika větších tělesech
Autor: Don Davis

Na počátku vzniku Sluneční soustavy byl větší oblak prachu a plynu. Tehdejší podmínky způsobily, že se střed oblaku začal smršťovat a vytvořilo se zde Slunce. Nově zrozená hvězda zažehla ve svém nitru jadernou fúzi, ozářila okolí a teplem zahřívala materiál okolního rotujícího cirkumstelárního disku. Zanedlouho se tento materiál spojil do podoby obřích plynných planet, ledových a kamenných těles a Sluneční soustava tak získala podobu, v jaké ji známe dnes.

Po několik let byly asteroidy považovány za zbytky po vzniku planet – shluky materiálu, který nebyl nikdy zcela využit na stavbu těles velikosti planet a který postupně dostal podobu pásu zaplněného kamennými pozůstatky, které krouží kolem Slunce mezi drahami planet Mars a Jupiter.

Avšak většina asteroidů a meteoroidů pochází z několika roztříštěných malých planetek vzniklých v průběhu „dětství“ Sluneční soustavy. Vyplývá to z nové studie vypracované astronomy. Ze studie publikované online počátkem července 2018 v časopise Nature Astronomy vyplývá, že nejméně 85 % z 200 000 asteroidů ve vnitřní části hlavního pásu planetek – hlavního zdroje pozemských meteoritů – má původ v pěti nebo šesti prastarých malých planetkách. Pro dalších 15 % můžeme rovněž rozlišit jejich původ ve shodných skupinách prvotních těles, říká Stanley Dermott, hlavní autor článku a astronom-teoretik na University of Florida.

Objev je důležitý pro pochopení složení hmoty, ze které se zformovaly planety naší Sluneční soustavy,“ dodává Stanley Dermott.

Zjištění poskytuje mnohem důkladnější pochopení historie vývoje asteroidů a materiálů, z kterých vznikly – prohlašuje Stanley Dermott a říká, že znalosti se mohou osvědčit jako základ ochrany Země před meteority velikosti Sochy svobody a před asteroidy o energiích mnohem větších něž v případě atomové bomby.

Tato velká tělesa prolétající okolo Země jsou proto pochopitelně velmi znepokojující vzhledem k tomu, jak mnoho jich existuje a z jakého druhu materiálu jsou složeny,“ říká Stanley Dermott, emeritní profesor na College of Liberal Arts and Sciences, University of Florida. „Pokud někdy některé z těchto těles bude směřovat na naši planetu a my jej budeme chtít odklonit z jeho dráhy, musíme vědět, jaká je jeho podstata.“

Vědecký tým Stanley Dermotta ukázal, že typ oběžné dráhy asteroidu je závislý do značné míry na jeho velikosti. „Tento objev napovídá, že rozdíly v meteoritech nalezených na Zemi ukazují na vývojové změny, ke kterým došlo mezi několika velkými předchůdci (prekurzory), tj. tělesy, která existovala před více než čtyřmi miliardami roků,“ informuje Stanley Dermott.

Nebyl bych vůbec překvapen, kdybychom nakonec vystopovali počátek všech asteroidů v hlavním pásu planetek – nejenom těch v jeho vnitřní části – až k malému počtu známých mateřských těles,“ říká Stanley Dermott.

Mozaika našich znalostí o historii vývoje těles, která formovala Sluneční soustavu v rané fázi jejího vývoje, pomůže astronomům zabývajícím se teorií zodpovědět související otázky, kde ve vesmíru mohou existovat planety podobné naší Zemi. Avšak jako první, jak uvádí Stanley Dermott, snad porozumíme procesům, které vedou ke vzniku života na povrchu planet.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Rodiny planetek, Vznik planetek, Asteroidy


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »