Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Tethys a Hyperion se představují

Tethys a Hyperion se představují

Tethys_1.jpg
Americká kosmická sonda Cassini pokračuje v průzkumu planety Saturn a její rodiny měsíců. Před několika dny prolétla kolem malých měsíců s názvy Tethys a Hyperion. Pozemní řídící středisko přijalo mimořádně zajímavé detailní snímky povrchu obou těchto měsíců.

První obrázky měsíce Tethys z těsného průletu sondy Cassini, který se uskutečnil v sobotu 24. 9. 2005, vyvolaly nadšení. Na povrchu měsíce se očekávaly krátery a hluboké průrvy. Skutečnost však předčila všechna očekávání. Na jednom obrázku je například vidět zvláštní útvar, který svým tvarem připomíná kopí.

Tethys je jedním z vnitřních Saturnových měsíců, obíhající ve vzdálenosti pouhých 300 000 km, tedy blíže než Měsíc kolem Země. Astronomové již vědí, že na povrchu tohoto měsíce o průměru 1000 km se nachází obrovský kráter, který dostal jméno Odysseus. Dalším zajímavým povrchovým útvarem je obří soustava údolí s názvem Ithaca Chasma.

Tethys_2.jpg

Nyní vědci doufají, že se jim podaří zjistit, jak se útvar Ithaca Chasma zformoval - možná vznikl při velkém impaktu, který měl za následek vytvoření velkého kráteru Odysseus. Také by chtěli odhalit, jaké procesy měnily některé oblasti povrchu měsíce Tethys, přičemž tyto procesy zahladily starý velmi kráterovaný terén.

K rozluštění těchto hádanek by měly pomoci velmi detailní fotografie, pořízené sondou Cassini. Ačkoliv se sonda podle původních plánů neměla k měsíci přiblížit na vzdálenost menší než 30 000 km, navigační tým techniků navedl sondu na průlet ve vzdálenosti 1500 km bez jakéhokoliv omezení dalších plánovaných výzkumů. Z této vzdálenosti lze na pořízených fotografiích povrchu měsíce Tethys odhalit detaily menší než 20 m. Kolem tohoto malého měsíce sonda Cassini znovu prolétne 27. 6. 2007.

Pouhé dva dny po průletu sondy Cassini kolem Saturnova měsíce Tethys sonda "navštívila" Hyperiona, jeden z velmi malých a zajímavých měsíců planety, která je obklopena soustavou nádherných prstenců.

Hyperion_1.jpg

Hyperion má tvar přerostlé brambory. Na délku měří 360 km, jeho "šířka" dosahuje pouze 250 km. Jeho rotace je velmi chaotická. Převrací se nepředvídatelně pod vlivem gravitace planety Saturn a jejího velkého měsíce Titan. Je to poměrně tmavý měsíc, který odráží zhruba 30 % dopadajícího slunečního světla se zřetelně červeným odstínem. Kolem Saturna obíhá ve vzdálenosti 1 480 000 kilometrů.

Velkým úkolem pro sondu Cassini je získání odpovědi na otázku, proč je Hyperion tak deformovaný, když jiné planetky a měsíce zhruba stejných rozměrů mají mnohem "kulatější" tvar. Podle jedné teorie se může jednat pouze o úlomek většího měsíce, který byl rozbit při dávném impaktu.

Hyperion_2.jpg

Obrázky pořízené sondou Cassini zajisté ukazují bombardovaný objekt, jehož povrch je doslova rozbitý velkým množstvím kráterů, obklopených obrovskými srázy vysokými několik desítek kilometrů.

Tyto nové fotografie byly pořízeny časně ráno v pondělí 26. 9. 2005, ze vzdálenosti zhruba 500 km od povrchu měsíce. Během průletu palubní radar také měřil nepatrné změny rychlosti sondy Cassini. Tato data budou využita k určení hodnoty gravitačního pole měsíce, a následně jeho hmotnosti. Astronomové doufají, že se jim podaří zjistit, zda měsíc Hyperion je kusem pevné horniny (kamene) či volně seskupených drobných úlomků materiálu - tedy jakési "hromady štěrku".

Tým astronomů má v úmyslu zhotovit mapu chemického složení povrchu měsíce Hyperion a zjistit, zda je pokryt prachem černého materiálu, který se zde mohl dostat z vnějšího jako saze černého měsíce Phoebe.

Další obrázky najdete například zde.

Zdroj: newscientist a newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »