Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Třetí rudá skvrna na Jupiteru

Třetí rudá skvrna na Jupiteru

Třetí rudá skvrna na Jupiteru.
Třetí rudá skvrna na Jupiteru.
Jako planetární „spalničky“ se na Jupiteru objevila třetí rudá skvrna v blízkosti svých sestřenic – Velké rudé skvrny (Great Red Spot) a Rudé skvrny mladší (Red Spot Jr.) – v turbulentní atmosféře obří planety.

Třetí rudá skvrna, která má jen zlomek rozměru dvou sousedních skvrn, se nachází západně od Velké rudé skvrny, ve stejném oblačném pásu.

Nová rudá skvrna měla dříve tvar bílé eliptické bouře. Změna na červenou barvu naznačuje, že její rotující bouřková oblaka vystupují vzhůru, podobně jako oblaka Velké rudé skvrny. Jedno možné vysvětlení spočívá v tom, že červená bouře je tak silná, že vysává materiál z velkých hloubek pod oblaky a přepravuje jej do vysokých výšek, kde sluneční ultrafialové záření – prostřednictvím zatím neznámých chemických reakcí – vytváří sloučeniny takovéto dobře známé cihlové barvy.

Detailní analýza fotografií, pořízených ve viditelném světle 9. a 10. května 2008 pomocí kamery WFPC-2 (Wide Field Planetary Camera-2) na palubě Hubblova kosmického dalekohledu HST a snímků v blízkém infračerveném záření, pořízených dalekohledem Keck 11. května 2008, odhalila v oblačnosti na Jupiteru třetí rudou skvrnu. Protože všechny tři eliptické bouře jsou velmi jasné při pozorování v oboru blízkého infračerveného záření, musí se v atmosféře Jupiteru tyčit vysoko nad vrstvu metanu, který absorbuje sluneční infračervené záření a na infračervených snímcích se projevuje jako tmavé oblasti.

Turbulence a bouře, pozorované na Jupiteru před 2 roky, jsou stále velmi aktivní, jak potvrdily poslední pořízené fotografie. Snímky z HST a dalekohledu Keck také odkryly změny v dosti uhlazeném, klidném pásu, obklopujícím Velkou rudou skvrnu právě před více než rokem, ke stejně neuvěřitelné turbulenci po obou stranách skvrny.

Skvrna Red Spot Jr. se objevila na jaře 2006. Velká rudá skvrna přetrvává na Jupiteru minimálně 200 až 350 let, jak vyplývá z dřívějších pozorování malými pozemními dalekohledy. Pokud se nová rudá skvrna a Velká rudá skvrna budou pohybovat stejným směrem, potom by se měly setkat v srpnu letošního roku. Malá skvrna bude Velkou rudou skvrnou buď pohlcena nebo odhozena. Skvrna Red Spot Jr., která se nachází mezi oběma skvrnami, avšak leží v nižších jovigrafických šířkách, projde kolem Velké rudé skvrny v červnu 2008.

Fotografie pořízené HST a dalekohledem Keck podporují myšlenku, že Jupiter se nachází uprostřed globální změny klimatu, jak to jako první předpověděl v roce 2004 Phil Marcus, profesor strojního inženýrství (University of Carolina, Berkeley). Obří planeta je více zahřívána v okolí rovníku a nejchladnější jsou oblasti kolem jižního pólu. Marcus předpověděl, že velké změny nastanou kolem roku 2006 na jižní polokouli, kdy tryskové proudění (jet stream) vytvoří nestabilní prostředí a vzniknou nové víry.

Planeta Jupiter je nyní pozorovatelná po půlnoci, koncem června bude již pozorovatelná po setmění. Je to určitě výzva k pozorování dynamických změn na největší planetě Sluneční soustavy.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »