Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Tři noví Trojané u Neptuna

Tři noví Trojané u Neptuna

Trojane.jpg
Tři nové objekty, "zamčené" na přibližně stejné oběžné dráhy jako Neptun se nazývají "Trojané" a objevili je vědci z DTM (Carnegie Institution's Department of Terrestrial Magnetism) a Gemini observatoře (Havaj). Objev je důkazem, že Neptun, stejně jako jeho blízký příbuzný Jupiter, drží na své oběžné dráze početné skupiny Trojanů, a že tyto planetky pravděpodobně pocházejí ze stejného zdroje. Také to zvyšuje počet známých Neptunových Trojanů na čtyři.

"Je to vzrušující zečtyřnásobení známé populace Neptunových Trojanů," řekl Scott Sheppard, vedoucí autor studie. Byla publikována 15. června 2006 v časopise Science Express. "Postupně jsme zjistili, jak moc jsou tyto planetky uzamčeny na stabilních oběžných drahách, stejně jako jsme zjistili, z čeho mohou být tvořeny, což dělá tento objev obzvláště hodnotným."

Nedávno objevení Trojané u Neptuna jsou teprve čtvrtou stabilní skupinou planetek, pozorovaných u Slunce. Další jsou v Kuiperově pásu za drahou Neptuna, Trojané u Jupitera a další v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Důkazy naznačují, že Neptunovi Trojané jsou početnější než ti v obou pásech planetek nebo Trojané u Jupitera. Jsou však obtížně pozorovatelní, protože leží daleko od Slunce. Astronomové potřebují největší dalekohledy s citlivými digitálními kamerami, aby je mohli objevit.

Planetky - Trojané se nacházejí v jednom ze dvou bodů, které leží na oběžné dráze planety asi 60° před nebo za planetou a které známe jako Lagrangeovy body. V těchto oblastech se gravitační síly planety a Slunce vyrovnají a uzamknou planetky na stabilních oběžných drahách synchronizovaných s planetou. Německý astronom Max Wolf ((21.6. 1863 - 3.10.1932, celým jménem Maximillian Franz Joseph Cornelius Wolf) identifikoval prvního Trojana u Jupiteru v roce 1906 a od té doby bylo objeveno již více než 1800 takovýchto planetek, pohybujících se podél planetárních oběžných drah. Protože planetky - Trojané sdílejí s planetami jejich oběžnou dráhu, mohou astronomům pomoci pochopit formování planet i celé sluneční soustavy.

Vědci již dříve byli přesvědčení, že Trojané existují i u dalších planet, ale důkaz se objevil nedávno. V roce 2001 byl nalezen první Neptunův Trojan v Lagrangeově bodě před planetou. V roce 2004 našli Scott Sheppard a Chadwick Trujillo pomocí 6,5m dalekohledu v Chile (Las Campanas) druhého Neptunova Trojana. A v roce 2005 pak našli další dva a zvýšili tak jejich celkový počet na čtyři. Ověření a zpřesnění oběžných drah provedli opakovaným pozorováním pomocí 8m dalekohledu Gemini North telescope (Mauna Kea, Havaj). Všechny 4 dosud známé Neptunovy planetky - Trojané leží v Lagrangeově bodě před planetou.

Jeden z nových Neptunových Trojanů má oběžnou dráhu více skloněnou k rovině sluneční soustavy než ostatní tři. Používané pozorovací metody nejsou citlivé na objekty s větším sklonem dráhy než má většina těles sluneční soustavy. Proto existence tohoto Trojana naznačuje, že takovýchto objektů by tam mohlo být mnohem více a že Neptunovi Trojané pravděpodobně tvoří velké skupiny s komplikovaný, propletenými drahami.

"Byli jsme opravdu překvapeni objevem Neptunova Trojana s tak velkým sklonem dráhy," řekl Trujillo. "Objev jednoho nakloněného Neptunova Trojana naznačuje, že jich mimo rovinu sluneční soustavy může být mnohem více a že Trojané skutečně tvoří "mračno" nebo "roj" objektů, které obíhají u Neptuna."

Velká populace Neptunových Trojanů s velkým sklonem dráhy by vyloučila možnost, že jsou to zbytky z počátků sluneční soustavy, protože nezměněné prvotní skupiny planetek by měly ležet v rovině sluneční soustavy. Skupiny planetek s velkým sklonem oběžných drah, pravděpodobně vznikaly stejně jako Jupiterovi Trojané: zachycením planetek obří planetou a jejích "zamrznutím" na oběžné dráze planety.

Sheppard a Trujillo také poprvé srovnávali barvy všech 4 známých Neptunových Trojanů. Všechny mají stejný, světle červený odstín, tzn, že mají stejný původ a historii. Ačkoli je těžké mít jistotu jen ze 4 vzorků, vědci jsou přesvědčení, že Neptunovi Trojané by mohli mít stejný původ jako Jupiterovi Trojané a vnější nepravidelné měsíce obřích planet. Tyto objekty by mohly být posledními zbytky z početných malých těles, které vznikly u velkých planet, ale většina z nichž se nakonec stala součástí planet nebo byly vyhozeny ven ze sluneční soustavy.

Obrázek:
Schéma sluneční soustavy a Jupiterovi a Neptunovi Trojané v Lagrangeových bodech. Jupiterovi Trojané, obíhající 60° před a za Jupiterem (růžoví) a čtyři Neptunovi Trojané 60° před Neptunem (modří). Credit: Scott Sheppard

Zdroj: Carnegie Institution
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »