Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Tři noví Trojané u Neptuna

Tři noví Trojané u Neptuna

Trojane.jpg
Tři nové objekty, "zamčené" na přibližně stejné oběžné dráhy jako Neptun se nazývají "Trojané" a objevili je vědci z DTM (Carnegie Institution's Department of Terrestrial Magnetism) a Gemini observatoře (Havaj). Objev je důkazem, že Neptun, stejně jako jeho blízký příbuzný Jupiter, drží na své oběžné dráze početné skupiny Trojanů, a že tyto planetky pravděpodobně pocházejí ze stejného zdroje. Také to zvyšuje počet známých Neptunových Trojanů na čtyři.

"Je to vzrušující zečtyřnásobení známé populace Neptunových Trojanů," řekl Scott Sheppard, vedoucí autor studie. Byla publikována 15. června 2006 v časopise Science Express. "Postupně jsme zjistili, jak moc jsou tyto planetky uzamčeny na stabilních oběžných drahách, stejně jako jsme zjistili, z čeho mohou být tvořeny, což dělá tento objev obzvláště hodnotným."

Nedávno objevení Trojané u Neptuna jsou teprve čtvrtou stabilní skupinou planetek, pozorovaných u Slunce. Další jsou v Kuiperově pásu za drahou Neptuna, Trojané u Jupitera a další v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Důkazy naznačují, že Neptunovi Trojané jsou početnější než ti v obou pásech planetek nebo Trojané u Jupitera. Jsou však obtížně pozorovatelní, protože leží daleko od Slunce. Astronomové potřebují největší dalekohledy s citlivými digitálními kamerami, aby je mohli objevit.

Planetky - Trojané se nacházejí v jednom ze dvou bodů, které leží na oběžné dráze planety asi 60° před nebo za planetou a které známe jako Lagrangeovy body. V těchto oblastech se gravitační síly planety a Slunce vyrovnají a uzamknou planetky na stabilních oběžných drahách synchronizovaných s planetou. Německý astronom Max Wolf ((21.6. 1863 - 3.10.1932, celým jménem Maximillian Franz Joseph Cornelius Wolf) identifikoval prvního Trojana u Jupiteru v roce 1906 a od té doby bylo objeveno již více než 1800 takovýchto planetek, pohybujících se podél planetárních oběžných drah. Protože planetky - Trojané sdílejí s planetami jejich oběžnou dráhu, mohou astronomům pomoci pochopit formování planet i celé sluneční soustavy.

Vědci již dříve byli přesvědčení, že Trojané existují i u dalších planet, ale důkaz se objevil nedávno. V roce 2001 byl nalezen první Neptunův Trojan v Lagrangeově bodě před planetou. V roce 2004 našli Scott Sheppard a Chadwick Trujillo pomocí 6,5m dalekohledu v Chile (Las Campanas) druhého Neptunova Trojana. A v roce 2005 pak našli další dva a zvýšili tak jejich celkový počet na čtyři. Ověření a zpřesnění oběžných drah provedli opakovaným pozorováním pomocí 8m dalekohledu Gemini North telescope (Mauna Kea, Havaj). Všechny 4 dosud známé Neptunovy planetky - Trojané leží v Lagrangeově bodě před planetou.

Jeden z nových Neptunových Trojanů má oběžnou dráhu více skloněnou k rovině sluneční soustavy než ostatní tři. Používané pozorovací metody nejsou citlivé na objekty s větším sklonem dráhy než má většina těles sluneční soustavy. Proto existence tohoto Trojana naznačuje, že takovýchto objektů by tam mohlo být mnohem více a že Neptunovi Trojané pravděpodobně tvoří velké skupiny s komplikovaný, propletenými drahami.

"Byli jsme opravdu překvapeni objevem Neptunova Trojana s tak velkým sklonem dráhy," řekl Trujillo. "Objev jednoho nakloněného Neptunova Trojana naznačuje, že jich mimo rovinu sluneční soustavy může být mnohem více a že Trojané skutečně tvoří "mračno" nebo "roj" objektů, které obíhají u Neptuna."

Velká populace Neptunových Trojanů s velkým sklonem dráhy by vyloučila možnost, že jsou to zbytky z počátků sluneční soustavy, protože nezměněné prvotní skupiny planetek by měly ležet v rovině sluneční soustavy. Skupiny planetek s velkým sklonem oběžných drah, pravděpodobně vznikaly stejně jako Jupiterovi Trojané: zachycením planetek obří planetou a jejích "zamrznutím" na oběžné dráze planety.

Sheppard a Trujillo také poprvé srovnávali barvy všech 4 známých Neptunových Trojanů. Všechny mají stejný, světle červený odstín, tzn, že mají stejný původ a historii. Ačkoli je těžké mít jistotu jen ze 4 vzorků, vědci jsou přesvědčení, že Neptunovi Trojané by mohli mít stejný původ jako Jupiterovi Trojané a vnější nepravidelné měsíce obřích planet. Tyto objekty by mohly být posledními zbytky z početných malých těles, které vznikly u velkých planet, ale většina z nichž se nakonec stala součástí planet nebo byly vyhozeny ven ze sluneční soustavy.

Obrázek:
Schéma sluneční soustavy a Jupiterovi a Neptunovi Trojané v Lagrangeových bodech. Jupiterovi Trojané, obíhající 60° před a za Jupiterem (růžoví) a čtyři Neptunovi Trojané 60° před Neptunem (modří). Credit: Scott Sheppard

Zdroj: Carnegie Institution
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »