Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Třístá periodická kometa

Třístá periodická kometa

Znovuobjevový snímek komety 300P, dalekohled sledoval pohyb komety, hvězdy se během expozice protáhly. Autor: Martin Mašek, FRAM/GLORIA
Znovuobjevový snímek komety 300P, dalekohled sledoval pohyb komety, hvězdy se během expozice protáhly.
Autor: Martin Mašek, FRAM/GLORIA
Většina komet obíhá kolem Slunce po protáhlých eliptických drahách s periodami mnoho tisíc let, některé navštíví vnitřní Sluneční soustavu pouze jednou. Jiné komety se ke Slunci vracejí pravidelně v kratším intervalu. Komet, které byly pozorovány alespoň ve dvou obězích kolem Slunce, známe již 300. A ta jubilejní třístá nese českou stopu!

Periodickou kometu s pořadovým číslem 300P znovunalezl Martin Mašek a jeho kolegové z Fyzikálního ústavu AV ČR pomocí robotického dalekohledu FRAM v argentinské pampě. Kometa byla předtím známá pod provizorním označením P/2005 JQ5 (Catalina). Ta byla objevena (jak její označení napovídá) v roce 2005, konkrétně 6. května v rámci přehlídky oblohy Catalina Sky Survey, která pátrá především po blízkozemních planetkách.

Dráha komety 300P ve Sluneční soustavě Autor: NASA/JPL
Dráha komety 300P ve Sluneční soustavě
Autor: NASA/JPL
Krátce po objevu nebyl rozpoznán kometární charakter tělesa, takže kometa získala označení typické pro planetky (2005 JQ5). Předponu „P/“ získala až později, když si pozorovatelé povšimli kometární aktivity tělesa. Kometa se v roce 2005 přiblížila k Zemi natolik, že bylo dokonce možné ji pozorovat radarem. Velký radioteleskop v Arecibu změřil velikost jejího jádra. To má průměr asi 1,4 km. Kolem Slunce oběhne za 4,4 roku, což ji řadí mezi jednu z komet s nejkratší známou periodou (úplně nejkratší periodu má 2P/Encke a to 3,3 roku).

Po objevu v roce 2005 se měla kometa přiblížit ke Slunci znovu v roce 2009. Geometrie tohoto návratu však nebyla příznivá a kometa znovunalezena nebyla. To se podařilo až letos 9. dubna českým astronomům. Oficiální oznámení o znovunalezení komety vyšlo v MPC cirkuláři 2014-G70 a CBETu 3852. Kometa měla v době znovuobjevení malou jasnost, přibližně 18,5 mag. Byla tedy zhruba 100 000krát slabší než nejslabší objekty viditelné pouhým okem. Dalekohled s CCD kamerou je schopný zaznamenat i tak slabé objekty.

Dalekohled FRAM na Observatoři Pierre Auger v Argentině Autor: Jan Ebr
Dalekohled FRAM na Observatoři Pierre Auger v Argentině
Autor: Jan Ebr
Dalekohled FRAM (Fotometrický Robotický Atmosferický Monitor) je 30cm Schmidt-Cassegrain vybavený CCD kamerou MII G2-1600. Na stejné montáži je spolu s dalekohledem umístěna i širokoúhlá CCD MII G4-16000 na 300mm teleobjektivu. FRAM slouží na astročásticové Observatoři Pierra Augera ke sledování stavu zemské atmosféry nad observatoří. Pomocí FRAMu se měří závislost extinkce (rozptyl světla v atmosféře) na vlnové délce. Dále se analyzuje stav atmosféry podél trajektorie pozoruhodných či anomálních spršek kosmického záření.

Logo projektu GLORIA Autor: Projekt GLORIA
Logo projektu GLORIA
Autor: Projekt GLORIA
Ve zbylém pozorovacím čase dalekohled sleduje v rámci projektu GLORIA různé astronomické cíle, většinou zajímavé zákrytové dvojhvězdy, blízkozemní planetky či komety. Kometa 300P/Catalina není první znovuobjevená kometa dalekohledem FRAM. Martin Mašek již dříve nalezl komety 260P/McNaught (viz tento článek) a 296P/Garradd v jejich druhém návratu ke Slunci.

Kometa 300P/Catalina projde periheliem letos 29. května. V té době dosáhne pravděpodobně 14. hvězdné velikosti. To by mohla být teoreticky dostupná i vizuálně s většími amatérskými dalekohledy. Viditelná bude ale jen z jižnějších zeměpisných šířek, ze střední Evropy nebudou vhodné podmínky k jejímu pozorování. K dalšímu návratu této komety dojde v roce 2018.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »