Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Úžasná spolupráce při výzkumu slunečních erupcí

Úžasná spolupráce při výzkumu slunečních erupcí

Filament sluneční protuberance a srovnání se Zemí
Autor: NASA/GSFC/SDO

Když umí kosmické agentury spolupracovat, mohou dokázat velké věci. Tohle tvrzení se opět potvrdilo při unikátním měření, do kterého se zapojilo rovnou deset sond, které provozují Spojené státy a Evropa. Ještě zajímavější je, že získaná měření pokrývají prakticky celou Sluneční soustavu – první „na ráně“ byla evropská sonda Venus Express u Venuše a posledním průzkumníkem byl americký Voyager 2 ve vnějších oblastech našeho solárního systému. Všech deset sond pocítilo vliv sluneční erupce, která se prohnala Sluneční soustavou.

Byl rok 2014 a odborníci zodpovědní za provoz evropské sondy Mars Express se těšili na výzkum vlivu komety Siding Spring, která měla proletět 19. října onoho roku kolem Marsu. Místo toho se jim ale podařilo sledovat stopy sluneční bouře. To sice zkomplikovalo analýzu údajů spojených s projevy samotné komety a její interakce s atmosférou Marsu, ale všechno zlé je pro něco dobré. Právě tato událost byla spouštěčem dosud největší mezinárodní snahy o sledování výronu koronální hmoty (CME) – od Slunce až do vnějších částí naší soustavy.

Zemi tento výron nezasáhl, ale mnoho sond poblíž Země, které studují Slunce (evropská Proba-2, evropsko/americká SOHO nebo americká SDO) pozorovaly o několik dní dříve – 14. října – velkou sluneční erupci. Americká Stereo-A nejenže zachytila snímky erupce z druhé strany Slunce, ale kromě toho sbírala informace přímo v místě, kudy výron plazmatu procházel.

S přispěním náhody ležely v dráze výronu koronární hmoty planety, kolem kterých obíhají evropské a americké sondy. Jednoznačné potvrzení této události poskytly přístroje na třech sondách u Marsu – Mars Express, MAVEN a Mars Odyssey, přičemž svá měření přidal i rover Curiosity. Činila se i sonda Rosetta u komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko a sonda Cassini u Saturnu.

Venus Express Autor: ESA
Venus Express
Autor: ESA
Lehké náznaky zaznamenala i sonda New Horizons, která se v té době blížila k trpasličí planetě Pluto a něco naměřil i Voyager 2. Je ale potřeba říct, že v takto velké vzdálenosti už musíme počítat i s možností, že vlivy erupce zanikly v šumu okolního slunečního větru. „Rychlost výronů koronární hmoty ve velkých vzdálenostech od Slunce zatím není dobře prozkoumána, což platí především pro vnější oblasti Sluneční soustavy,“ vysvětluje Olivier Witasse, který vedl celou studii.

„Díky preciznímu načasování mnoha měření na různých místech můžeme mnohem lépe pochopit celý proces. Získaná data pak pomohou ke zpřesnění našich počítačových modelů,“ dodal Witasse. Měření nám prozradila mnoho informací o rychlosti a směru CME, který se šířil v úhlu 116°. Sondy Venus Express a Stereo-A zasáhl z východní strany a sondy u Marsu a u komety 67P ze strany západní.

Mars Express Autor: ESA
Mars Express
Autor: ESA
Z úvodní rychlosti odhadované okolo 1000 km/s u Slunce materiál stále zpomaloval. Tři dny po erupci už Mars Express zaznamenal rychlost „jen“ 647 km/s a pět dní po erupci zaznamenaly přístroje na Rosettě rychlost 550 km/s. Následně se pokles rychlosti zpomalil – měsíc po erupci zaznamenala sonda Cassini rychlost kolem 500 km/s a u New Horizons to bylo 450 km/s.

Měření navíc odhalila některé procesy, které probíhají ve výronu koronální hmoty – především v jeho magnetické struktuře. Jejich vlivy pociťovaly různé sondy ještě několik dní. Tato data pomohou lépe nahlédnout do problematiky kosmického počasí a jeho vlivu na různé planety. Projevy CME byly na různých sondách prakticky totožné – po původním šoku přišlo zesílení magnetického pole a zvýšení rychlosti slunečního větru.

V případě sondy Venus Express nebyly její přístroje aktivovány, protože se sonda nacházela z pohledu ze Země „za Sluncem“, což komplikuje posílání pokynů. Ale i přesto se podařilo zaznamenat nějaké údaje, byť hodně neobvyklým způsobem – v údajích ze sledovačů hvězd, které se používají k orientaci v prostoru, bylo objeveno rušení nabitými částicemi, přičemž časově se tato událost shodovala s termínem průchodu CME ze Slunce.

Další sondy – Curiosity, Mars Odyssey, Rosetta a Cassini – potvrdily zajímavý fakt, který jsme už dříve znali. Změřily totiž náhlý pokles úrovní kosmického záření. Ve chvíli, kdy kolem sond procházel výron koronální hmoty, zafungoval jako neviditelná ochranná bublina, která dočasně odklonila kosmické záření a částečně tak ochránila planety a kosmické sondy. U Marsu jsme pozorovali pokles záření o 20 %, což je jeden z největších dosud změřených poklesů u této planety, přičemž pokles trval celých 35 hodin.

Sonda Rosetta Autor: ESA
Sonda Rosetta
Autor: ESA
U Rosetty došlo ke snížení kosmického záření o 17 %, ale efekt trval celých 60 hodin. U Saturnu bylo snížení jen nepatrné, ale zase trvalo 4 dny. Prodlužování délky trvání tohoto efektu zřejmě souvisí s postupným poklesem rychlosti vyvržené hmoty. Materiál se navíc cestou meziplanetárním prostorem stále rozptyluje na větší plochu, což vysvětluje klesající účinnost stínění kosmického záření.

„Porovnáním poklesů úrovní kosmického záření na třech poměrně vzdálených místech, která zasáhne stejný výron koronální hmoty, jsme získali úplně nové informace,“ potvrzuje Olivier Witasse a dodává: „Už v minulosti jsme se snažili o sledování vlivů výronů koronální hmoty pomocí více sond, ale šance, že dojde k CME, který zasáhne tolik sond ve vnitřních i vnějších oblastech Sluneční soustavy, je velmi malá.“ A jak to vlastně dopadlo s daty, která to všechno zahájila? „Když jsme se vrátili k údajům z průletu komety Siding Spring u Marsu, ukázalo se, že je důležité znát kontext kosmického počasí. Díky němu jsme mohli lépe pochopit, jak tyto události mohou pozměnit, nebo úplně zamaskovat vlivy komety na planetární atmosféru,“ dodal Olivier Witasse.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA
[2] Journal of Geophysical Research

Převzato: Kosmonautix.cz



O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: Sluneční aktivita, Výron koronální hmoty, Cme


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »