Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Ve stratosféře nalezen materiál starší než Země

Ve stratosféře nalezen materiál starší než Země

mezplanetarni_castice_prachu.jpg
Pracovníci Washington University v St. Louis provedli analýzu částic meziplanetárního prachu, zachyceného ve stratosféře Země. Sběr částic se provádí pomocí letounu ER-2, což je modifikovaná verze špionážního letounu U-2. Poprvé byl v tomto prachu objeven organický materiál, který evidentně vznikl ještě dříve, než se "zrodila" naše sluneční soustava. K tomuto závěru dospěli vědci po zjištění, že izotopová skladba uhlíku, který je součástí zachycených vzorků, se velice odlišuje od izotopového složení uhlíku na Zemi a na jiných tělesech sluneční soustavy. Poznámka: různé izotopy jednoho chemického prvku se navzájem odlišují různým počtem neutronů v atomovém jádru.

Výzkum vysokých vrstev zemské atmosféry se provádí již více než 20 let. Za toto období se podařilo zjistit odchylky v izotopovém složení dusíku a vodíku. Podobné anomálie uhlíku se podařilo detekovat poprvé. Vysvětluje se to tím, že vůbec poprvé byla ke studiu prachových zrníček použita nová aparatura. V roce 2001 zakoupila Washington University v St. Louis za přispění NASA a National Science Foundation novou aparaturu na výzkum mikroskopických meziplanetárních či mezihvězdných "poslů". Zařízení označované jako NanoSIMS vyrobila pařížská firma Cameca. Tato nová iontová sonda umožňuje vytvořit mapu rozložení izotopů na povrchu tělíska o velikosti 100 nm. Je tedy mnohem výkonnější, než doposud používané iontové sondy.

Meziplanetární částice prachu na obrázku má velikost přibližně 10 mikrometrů (1 mikrometr = 1 milióntina metru). Typická částice meziplanetárního prachu představuje náhodné seskupení více než 100 000 zrníček posbíraných v různých částech vesmíru. Vědci měřili relativní zastoupení dvou izotopů kyslíku ve více než tisícovce zachycených zrníček. Data naznačují, že zrníčka mohou pocházet z hvězd.

Při průzkumu bylo také zjištěno, že asi 1% hmotnosti meziplanetárního prachu tvoří částice hvězdného "prachu". Hvězdný prach je přibližně 50krát hojnější v zachycených zrníčkách než například v meteoritech. Což naznačuje, že pochází z mnohem staršího materiálu. Informoval o tom Scott Messenger z Laboratory for Space Science at Washington University.

Izotopický rozbor umožnil zjistit, že 6 prachových zrníček hvězdného prachu má svůj původ za hranicemi naší sluneční soustavy. U tří bylo zjištěno, že pocházejí z červených obrů nebo z asymptotické větve obřích hvězd, tj. ze dvou pozdních fází hvězdného vývoje. Čtyři částice vznikly ve hvězdě s malým obsahem kovů. Další naopak pocházejí z hvězd bohatých na kovy, případně mají původ v supernovách.

Ačkoliv je tento výzkum teprve v začátcích, první výsledky se již objevily. Mezihvězdný prostor obsahuje neuvěřitelné množství zajímavých informací.

Zdroj: news-info.wustl.edu




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »